Právník Ronald Němec podal kasační stížnost kvůli karlovarskému referendu o budoucnosti Vřídelní kolonády. O stížnosti rozhodne Nejvyšší správní soud. Referendum bylo kvůli nedostatku hlasů neplatné. Stížnost napadá rozhodnutí krajského soudu, který zamítl žaloby proti výsledku referenda, jež se konalo v lednu.
Referendum o Vřídelní kolonádě míří k Nejvyššímu správnímu soudu
V referendu měli obyvatelé Karlových Varů odpovědět na otázku, zda si přejí místo současné Vřídelní kolonády postavit repliku dřívější litinové kolonády z 19. století a zastavit zároveň havarijní opravy současné stavby.
Většina voličů dala v referendu přednost replice, hlasů ale nebylo dost na to, aby bylo referendum platné. Organizátoři a právník Němec to vzápětí napadli dvěma žalobami. Magistrátu a jeho vedení v nich vytýkali, že údajně vedli negativní kampaň nebo že přesunutím několika volebních místností jinam mátlo voliče. Krajský soud ale žaloby zamítl.
Němec v kasační stížnosti upozorňuje právě na neexistující pravidla při přípravě referenda. „Problém je, že nikdo dnes vlastní neví, jak se má stát či obec chovat, co je povinna a co ne. Rozsudek NSS by měl tyto skutečnosti objasnit,“ uvedl. „V době, kdy SPD a jiné strany prosazují speciální zákony pro pořádání místních, obecních, celostátních referend, je potřeba již dopředu mít nastaveny judikatorní mantinely pro referenda,“ dodal.
Pramen Vřídlo nyní kryje kolonáda postavená v 70. letech 20. století v duchu tehdy oblíbeného brutalismu. Její část a hlavně zázemí, které zpracovává vřídelní vodu a distribuuje ji do lázeňských domů, je ale v havarijním stavu.
Město na základě rozhodnutí zastupitelů preferuje spíše současnou kolonádu opravit a vypsat architektonickou soutěž na řešení celého okolí včetně kolonády. To ale zabere ještě několik let.
Nad vývěrem karlovarského Vřídla původně stávaly jen lehké přístřešky a pavilonky, které se po opakovaných výbuších vody daly snadno obnovit. V roce 1774 byl v sousedství postaven velký barokní Vřídelní sál. Stavba byla odrazem léčebných zásad Davida Bechera, který zdůrazňoval pití vody přímo u pramene.
První jednotné architektonické řešení prostoru kolem Vřídla ale přišlo až v roce 1826, kdy byla vystavěna první empírová Vřídelní kolonáda podle projektu Josefa Esche.
V letech 1878–1879 byla na jejím místě postavena nová litinová Vřídelní kolonáda v pseudorenesančním stylu podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Už v roce 1939 byla ale z důvodu koroze rozebrána a na dalších 27 let nahrazena dřevěným provizoriem.
V roce 1975 byla nad Vřídlem otevřena nová moderní prosklená železobetonová kolonáda ve funkcionalistickém slohu postavená podle projektu architekta Jaroslava Otruby. Ta je ale v současné době ve velmi špatném stavu, a musela být uzavřena.
Vřídelní kolonáda a kostel sv. Maří Magdalény (1957)
