Mosty ani továrny Sovětům v Ostravě nenecháme, nařídil Frank

• asi

29. 4. 201529. 4. 2015, 14:00|Zdroj: ČT24

Ostravská operace

Zdroj: ČT24

Ostrava – „Když vydáte Moravskou Ostravu, vydáte celé Německo. Ostravu je nutno držet stůj co stůj,“ nařizoval Adolf Hitler veliteli armád Střed na konci války. Rudá armáda dobyla společně s československými jednotkami zformovanými v Sovětském svazu jednu z posledních opor válečného hospodářství říše dne 30. dubna 1945. Ve stejný den němečtí vojáci prohráli boj v ulicích Berlína a Hitler si v berlínském bunkru prostřelil hlavu. K osvobození Ostravy chystá ve čtvrtek 30. dubna ČT24 speciální vysílání. První hodinový blok začne ve 13:30, druhý v 16:00.

Po zahájení sovětské ofenzivy přijel v lednu 1945 do Ostravy německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karel Hermann Frank, aby zkontroloval opatření k obraně. Německá armáda soustředila kolem Ostravy své elitní divize i narychlo posbírané jednotky zcela nevycvičených nebo starších vojáků. Obyvatelstvo žilo ve strachu. Každý odpor byl tvrdě trestán. Frank také na konci ledna 1945 vydal Výzvu všem pracujícím na Ostravsku. Varoval v ní před „bolševickým nebezpečím, které chce podrobit celou Evropu svému židovsko-asijskému teroru.“ A oznámil, že jakékoliv neplnění pracovních povinností bude bráno jako sabotáž, která se trestá smrtí. Přijel znovu v březnu a v dubnu a nařizoval, že továrny a mosty musí být před příchodem Sovětů zničeny. Na továrny ale nedošlo.

70 let od osvobození Ostravy (zdroj: ČT24)

Sověti zaskočili Němce brodem přes Odru

Ostravsko-opavská operace sovětské armády, které se účastnila československá tanková brigáda a v prostoru mezi Opavou a Českým Těšínem také československé smíšené letecké divize, vyvrcholila po těžkých bojích na Opavsku útokem na Moravskou Ostravu 30. dubna. Němci očekávali sovětská vojska ze severu od Petřkovic a ze západu od Třebovic a Svinova, tam posilovali obranná postavení a probíhaly tam těžké boje. Sověti je ale zaskočili.

„Ustupující německá vojska zničila všechny silniční mosty přes Odru, ale večer 29. dubna bylo vytvořeno malé předmostí na pravém břehu Odry u Zábřehu, kde německá obrana útok nečekala,“ uvedl historik Mečislav Borák. Sovětské velení tam vyslalo i československé tankisty, kteří předtím utrpěli těžké ztráty během bojů na Hlučínsku. „K 21. dubnu jim zbyly jen čtyři z původních pětašedesáti tanků. Proto pak byli staženi na statek do Albertovce, kde během několika dní proběhly opravy strojů a doplnění osádek tak, aby mohli být nasazeni v předních liniích finálního postupu na Ostravu,“ řekl historik Ondřej Kolář.

Jak vzpomíná velitel tanku a jeden z posledních žijících přímých účastníků bojů Mikuláš Končický, vhodný brod pomohl nalézt spojař brigády, který terén důvěrně znal. Jeho matka před válkou v Zábřehu bydlela. „Odra byla tehdy velmi členěná a plná meandrů, přes jeden meandr jsme se dostali bez ženijní pomoci a nepozorovaně přes řeku a postupovali jsme skrytě úvozem v místech, kde dnes prochází železniční Polanecká spojka,“ líčil původem volyňský Čech Končický. Kromě volyňských Čechů tvořili československou tankovou brigádu Rusíni z Podkarpatské Rusi, Češi a Slováci. Před Ostravsko-opavskou operací měla téměř patnáct set vojáků.

Přes Zábřeh a Vítkovice pronikly tanky s pěchotou do centra Ostravy, zatímco další sovětské jednotky osvobodily Přívoz a postupovaly rovněž do středu města. „Po 17. hodině vypukly boje v centru. Sověti obsadili Novou radnici, policejní ředitelství a pošty. V rukou německých vojáků zůstala jen Slezská Ostrava, odkud ostřelovali město,“ uvedl Borák.

Jak to bylo se záchranou Říšského mostu?

Interpretace záchrany jediného nezničeného mostu přes Ostravici, který spojoval moravskou a Slezskou Ostravu, se liší. Komunisté rozšířili verzi, kterou zná většina obyvatel města, že se o to zasloužil mladý komunista a účastník odboje Miloš Sýkora. Když přijel 30. dubna na večer k mostu první sovětský tank, informoval tankisty, že most je podminovaný a nabídl se, že s kamarádem přestřihnou dráty náloží. Podařilo se a poté, co vyslali signál raketovou pistolí, tank projel na Slezskou Ostravu. Sýkoru Němci při ústupu zastřelili. Od té doby se most jmenuje po něm. Na místě má také pomník.

Samotní tankisté ale o této akci vyjádřili pochybnosti. „Sýkoru jsme vůbec neviděli,“ uvedl například Bedřich Opočenský, jehož tank přijel k tehdejšímu Říšskému mostu jako druhý. A potvrdil to i řidič prvního tanku, který byl zasažen německou pancéřovou pěstí. Alexandr Hroch uvedl, že posádka o Sýkorově činu nic nevěděla. Objevilo se i svědectví německého vojáka, který prý dráty přestřihnul, protože chěl dezertovat a tím se zachránit. Podle jiné verze Němce přemluvili občané, aby most neodpalovali, že to už nemá smysl.

Většina lidí vítala osvoboditele s nadšením. „Bylo to něco úžasného. Vjížděli jsme do rozjásaných ulic. Bylo tam ještě hodně Němců, ti se ale schovávali do sklepů. Lidé nám nabízeli vše, co jsme neměli. Pamatuji si, že na nás mávala jedna paní středního věku a z kabelky vytáhla nějaký likér i štamprle a chtěla nás hostit. Neměli jsme ale čas,“ vzpomínal nyní devadesátiletý Končický. Ještě večer 30. dubna probíhaly boje ve Vítkovicích a u nádraží ve Svinově, kde bylo obklíčeno tři tisíce německých vojáků.

Vojska 4. ukrajinského frontu obsadila všechna důležitá průmyslová centra regionu včetně Třince a Frýdku. Němečtí vojáci ustupovali směrem na Olomouc. „Dne 5. května došlo ve Frýdlantu nad Ostravicí ke spojení vojsk 1. gardové armády a 18. armády, která tam rychle přešla ze Slovenska. V její sestavě bojovali i vojáci 1. československého armádního sboru, který se po bojích v Malé Fatře podílel 30. dubna na dobytí Žiliny a Kysuckého Nového Města,“ uvedl Borák.

Čechoslováci bojovali i na Slovensku

Před Ostravsko-opavskou operací se 1. československý armádní sbor účastnil bojů v krvavé Karpatsko-dukelské operaci na Slovensku, během které padlo 1800 jeho vojáků. Bojovali tam českoslovenští tankisté i dělostřelecké pluky, které se zformovaly na konci roku 1944. Pro dělostřelce to bylo první bojové nasazení. Pak je Rudá armáda vyslala i s tankisty do Jaselské operace v Polsku, kde 15. ledna významně podpořili ofenzivu Rudé armády. Zatímco tankisté byli v únoru 1945 převeleni k osvobozování Ostravska, dělostřelci bojovali na Velké a Malé Fatře, osvobodili Žilinu a teprve v prvních květnových dnech se přesunuli na Moravu, odkud pokračovali do Prahy.

Osvobození celého Ostravska skončilo 5. května. Vojáci 4. ukrajinského frontu ihned vyrazili směrem na Prahu. Většina průmyslových podniků, elektráren, dolů a hutí, které Němci nestačili zničit, zůstala zachována. Podle Boráka operace ulehčila situaci i dalším sovětským a spojenckým jednotkám, které bojovaly o Bratislavu, Brno či Berlín, protože na sebe vázala velké množství německých vojenských sil. „Podíl československých tankistů a letců na této operaci patří k nejvýznamnějším událostem novodobých dějin českých zemí a k nejlepším tradicím české státnosti,“ hodnotí operaci historik.

Ztráty při osvobozování Ostravy

• V centru Ostravy a na předměstích padlo podle odhadů 1142 sovětských vojáků, 3 příslušníci 1. československé tankové brigády a 388 civilistů. Na německé straně zemřelo 1300 vojáků a civilistů.
• Poškozeno bylo 3198 domů, 241 jich bylo zcela zničeno. V Ostravě zůstal jediný most, silnice byly silně zničeny.
• Do celé Ostravsko-opavské operace, která trvala 57 dní a probíhala na rozsáhlém území Moravy a Slezska včetně části Polska a Slovenska, Němci ztratili 76 tisíc vojáků, dalších 26 tisíc padlo do zajetí, přišli o stovky děl, minometů, tanků i bojových letadel.
• Na sovětské straně padlo během celé operace asi 15 tisíc vojáků a 60 tisíc jich bylo zraněno.

Rozhovor s Mikulášem Končickým (zdroj: ČT24)