Galerie Caesar v Olomouci otevřela sezonu výstavou obrazů místního malíře Miroslava Šnajdra mladšího. Má název 30 + 30 a odkazuje na autorovo loňské jubileum. Jiné olomoucké výstavní síni – Telegraph Gallery – dominuje světelný labyrint. Na míru prostoru ho vytvořil sochař a vizuální umělec Pavel Korbička.
Výstava 30 + 30 vznikla sice k jubileu Miroslava Šnajdra mladšího, není ale retrospektivní. Zachycuje autorovu tvorbu za posledního půldruhého roku. Nabízí typické velkoformátové malby na papíře, ale i sérii menších kreseb na plátně. Inspirací k těmto obrazům byla pandemie. „Lidé se nemohli potkávat. Já osobně nekouřím, nicméně cigáro se pro mě stalo symbolem setkávání, přátelství,“ vysvětluje zobrazené motivy malíř.
Velkoformátové figurativní malby tvoří už desítky let. Začala jimi jeho profesionální kariéra. Měl na co navazovat, je pokračovatelem dvou výtvarnických generací. Jeho otec Miroslav Šnajdr starší má už od šedesátých let vybudovanou pozici nejen na moravské, ale i celorepublikové scéně. K malířství oba Miroslavy přivedl děda vystavujícího autora – František Šnajdr z Tovéře u Olomouce. V devatenácti letech přišel o obě ruce a své krajinomalby maloval protézami.
Výstava 30 + 30 je k vidění téměř do konce ledna. Třicet let fungování zároveň slaví i samotná Galerie Caesar. „V začátcích, v devadesátých letech, to byla první galerie, která sem do regionu přivážela mimořádné a vysoce kvalitní umění,“ upozorňuje historička umění Štěpánka Bieleszová.
Na letošek plánuje galerie jedenáct výstav, svou tvorbu představí například Tomáš Císařovský či islandský malíř Helgi Thorgils Fridjonsson. V létě se návštěvníci seznámí s uměním v českých videohrách.
Space of Perception
Na novou výstavu zve v Olomouci také Telegraph Gallery. Světelná instalace s názvem Space of Perception dokáže znejistit divákovy smysly. Světelné efekty v labyrintu reagují na pohyb příchozího.
„Ve chvíli, kdy je zakřivený prostor a každým okem vidíte jiný úhel, dochází k situaci, kdy nemůžete najít takzvaný referenční bod, kde se střetávají pohledy obou očí. Tady vás to ruší a může docházet k tomu, že někdo zavrávorá nebo ztratí rovnováhu,“ vysvětluje autor instalace Pavel Korbička.
Podle autora je dílo částečně reflexí covidové situace. „Vstupujete do prostoru a můžete vstupovat jinudy. To můžou splňovat určitá covidová opatření, ale není to moje primární myšlenka. Pro mě je důležité vnímání člověka, co to s ním dělá. Nepotřebuju vyprávět příběh, protože každý, kdo sem vstoupí, zažije ten svůj,“ dodává.
Více než osmdesátimetrový labyrint je sestaven z polykarbonátových desek, jimiž se zastřešují bazény, a šestnácti neonových tyčí – červených a modrých. „Modrá rozmlžuje prostor, to znamená, že není tak ostrá jako červená. V určitých fázích té instalace navozuje dojem mlhoviny,“ upřesňuje Korbička.
Světlem, prostorem, pohybem a zvukem se zabývá ve své tvorbě dlouhodobě. „Myslím si, že je nevyčerpatelné v tom, co nabízí, jakým způsobem dokáže modulovat prostor, dokáže ovlivňovat naše smysly a nálady,“ říká o světle.
Labyrintem Space of Perception lze procházet do poloviny února, galerie ale upozorňuje, že světelné objekty nemusí být vhodné pro návštěvníky s psychickým či neurologickým onemocněním. Po dernisáži instalace zůstane zachována v novém klipu zpěvačky Giudi, natočila ho totiž přímo v labyrintu.
