Většina historických událostí byla jen o štěstí, myslí si francouzský spisovatel Binet. Na Svět knihy přivezl Civilizaci

8 minut
Rozhovor s Laurentem Binetem
Zdroj: ČT24

Francouzský spisovatel Laurent Binet se před více než deseti lety proslavil románem o atentátu na Reinharda Heydricha. Teď se do Prahy vrátil a na veletrh Svět knihy přivezl svou zatím poslední knihu s názvem Civilizace. V ní rozvíjí myšlenku, jak by vypadala historie, kdyby se jihoameričtí Inkové ubránili dobyvatelům a sami se vylodili v Evropě. Rozhovor vedl Tadeáš Hlavinka.

Váš bestseller HHhH vypráví příběh Josefa Gabčíka a Jana Kubiše a jejich útoku na Reinharda Heydricha. Jaký je pro vás návrat do Prahy? Cítíte se s tím příběhem stále propojený, nebo je pro vás už uzavřenou kapitolou?

Nikdy nebude uzavřená. Je to pro mě velice dojemné. V Praze jsem nebyl roky, myslím, že více než pět let. A před chvílí jsem viděl Pražský hrad a sochy… Takže je to pro mě vždy dojemné. Praha je rozhodně navždy součástí mého života.

Ve vašem zatím posledním románu Civilizace necháváte jihoamerické Inky dobýt renesanční Evropu. Co pro vás bylo zajímavé na této hře s historií?

Historie mě vždy zajímala. Je na ní fascinující to, že už se stala a nejde změnit. Můžete si jenom představovat, co by bylo, kdyby se stala jinak. Už od dětství jsem miloval tu hru na „co kdyby“. Obvykle se mluví o tom, jak by vypadal svět, kdyby nacisté zvítězili v druhé světové válce, ale pro mě bylo zajímavé se podívat na ten velice zvláštní moment v šestnáctém století, když Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Protože tento moment změnil historii celého světa – ne pouze jedné země, ne pouze Španělska nebo Evropy, ale celého světa. Celý svět byl změněn tímto objevem. Říkal jsem si, že by bylo zábavné si představit, co kdyby Kolumbus neuspěl.

Bylo pro vás náročné odsunout stranou svůj pohled Evropana jednadvacátého století a podívat se na dějiny z pohledu jiné kultury, jiné civilizace?

Byla to samozřejmě výzva. Jsem Evropan z dvacátého, teď už jednadvacátého století. A s tím nic neudělám, to nijak nezměním. Ale vždycky můžu použít svůj mozek, abych si něco představil. A v tom je krása studia historie. Když ji studujete, měli byste se zabývat fakty, ale váš nejužitečnější nástroj je vaše představivost použitá společně se širokým výzkumem. Takže to bylo velice zajímavé, protože mám rád studium dějin a čtení knih.

Myslíte si, že bychom se měli častěji a více snažit představit si historii z pohledu těch, kteří byli poraženi?

Ano, samozřejmě. S tím vším, co se teď děje – například lidé v Jižní Americe odstraňují sochy Kryštofa Kolumba. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale lidé o tom přemýšlí. A to je vždy podnětné, změnit svou perspektivu. Pokusit se vylézt ze sebe samotného a podívat se na svět a sám na sebe zvenčí, z jiného úhlu.

Myslím si, že je velice účelné tohle zkusit udělat například s náboženstvím. Opravdu věřím tomu, že každé náboženství na světě vypadá naprosto směšně, když se na něj podíváte zvenčí. Takže si myslím, že tato myšlenková hra je velice podnětná a může nám pomoct v tom, abychom se na svět podívali jinak. A samozřejmě je zajímavé se nedívat vždy jen očima vítězů.

Inkové ve vaší knize jsou tolerantní k jiným náboženstvím, ale také se chovají poměrně expanzivně. Je podle vašeho názoru tato touha po dobývání součástí lidské přirozenosti?

Ano, samozřejmě. Nechtěl jsem Inky ukázat jako kladné postavy, chtěl jsem pouze provést ten experiment. V něčem se od Evropanů hodně liší, ale v něčem se zase podobají. Myslím, že můj hlavní hrdina, vládce Atahualpa, je podobnější svému protivníkovi Karlu VI. než prostému rolníkovi z Peru. Jsou to králové. Mají společné zájmy.

Atahualpa se samozřejmě liší of francouzského krále Františka I. i od Karla VI., ale zároveň je králem – a králové všude na světě chtějí vládnout, panovat, expandovat. Není to tak, že pouze Evropané chtěli dobývat. Každé impérium na světě se chce rozšiřovat. Chtěl jsem ukázat rozdíly, ale i společné body.

Román Civilizace vyšel také v portugalštině a španělštině. Máte na knihu nějaké reakce od čtenářů například právě v Jižní Americe?

Mám. V Jižní Americe byli na knihu velice zvědaví a většinou z ní měli radost, protože to pro ně byla samozřejmě určitá pomsta. Je to sice fantazie, ale přeci jen pomsta. Naopak ve Španělsku se někteří lidé cítili, nechci říct naštvaně, ale asi trochu nespokojeně, protože měli pocit, že chci stále ukazovat, jak byli Španělé špatní. Ale tak to vůbec není. Mám velký respekt ke Karlovi VI. Myslím si, že u většiny historických událostí hrálo roli jen štěstí.

Kryštof Kolumbus měl prostě štěstí. Španělé a Portugalci, když se vylodili v Jižní Americe, byli silnější, ale proč? Protože měli železo, koně, bakterie a protilátky. Nešlo o to, že by byli chytřejší nebo fyzicky silnější. Prostě měli štěstí. Nemyslím si, že by Španělé byli lepší lidé nebo že by byli špatní. Prostě se to tak stalo. Miluji lidi z Jižní Ameriky a miluji i Španěly, ale někteří lidé ve Španělsku byli trochu rozrušení.

Z knihy Civilizace je cítit určité spojení s videohrou jménem Civilizace. Co hrajete teď?

Abych řekl pravdu, tak se teď už moc videohrám nevěnuji. Ale zrovna hraju starší hru ze série Assassin's Creed. Ne tu poslední, ale tu, která se odehrává ve Florencii v šestnáctém století. Hrával jsem ji, když jsem byl mladší, a teď se mi hodí, protože kvůli mé další knize se chci vcítit do renesanční Itálie. Takže jsem se vrátil k Assassin's Creed.

Před pár lety jsem ještě hrál hry o druhé světové válce, jako byla série Call of Duty. Jenže ty už se v druhé světové válce neodehrávají, takže jsem s nimi skončil. A také už jsem asi na videohry příliš starý, i když trochu občas stále hraju.

Vaši novou knihu jste zmiňoval, už když jsme spolu mluvili před několika měsíci. Cítíte tlak od čtenářů, kteří na další knihu čekají?

Možná trochu, ale je to ten dobrý druh tlaku. Žádný tlak bych necítil, kdyby moje knihy nikdo nečetl a kdybych byl neznámým autorem. Jak dříve říkal tenista Novak Djokovič, v určité chvíli se tlak stává privilegiem. Takže mi nevadí.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 1 hhodinou

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 11 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...