Tysonová se nejprve živila jako modelka a malými rolemi u filmu, větší herecké příležitosti před kamerou začaly černošky dostávat až v sedmdesátých letech. Hned za jednu z prvních byla nominována – poprvé a naposled – na hereckého Oscara. Akademiky zaujala výkonem ve filmu Sounder o muži, který je uvězněn za krádež jídla pro svou rodinu.
S velkým ohlasem se setkal o pár let později především televizní film Autobiografie slečny Jane Pittmanové založený na vzpomínkách stodesetileté otrokyně. Dalším snímkem s tématem otroctví, kde se objevila, byl třeba i Černobílý svět (2011).
Podle serveru BBC Tysonová odmítla ztvárňovat role černých žen stereotypně, ale chtěla je hrát jako silné, pozitivní a realistické postavy.
„Byla jednou z mála oceněných hereček, jejichž práce na obrazovce byla překonána pouze tím, čeho dokázala dosáhnout. Na rozdíl do jiných měla srdce a za 96 let zanechala na světě stopu, kterou málokdo vyrovnává,“ napsal v reakci na smrt Cicely Tysonové bývalý americký prezident Barack Obama. V roce 2016 herečce udělil medaili svobody.
Ocenění hereččina přínosu přidal i prezident Bill Clinton. „Ztvárnila složité postavy s důstojností a celým srdcem, lidskostí a hloubkou, vždy upřímná sama k sobě,“ prohlásil. Moderátorka Oprah Winfreyová uvedla, že Tysonová „využila svou kariéru k oslavě lidskosti černošského obyvatelstva“.
Tento týden shodou okolností vyšly v Americe Tysonové memoáry s názvem As I Am (Jaká jsem).
