Nová kniha nazvaná prostě Havel v Americe nabízí pohled na bývalého prezidenta očima amerických politiků, diplomatů a předních intelektuálů. V souboru rozhovorů se autorky Lenka Kabrhelová a Rosamund Johnstonová snaží pojmenovat, proč byla elita Spojených států okouzlena osobností i myšlenkami českého dramatika, disidenta a státníka. Nabízí tak i vhled do zákulisí mezinárodní politiky.
Američany do značné míry nadchl už „americký“ příběh Václava Havla. Muž, který ještě před několika měsíci seděl v komunistickém vězení, pronesl už v únoru 1990 jako prezident Československa projev v Kongresu USA. Stal se tak dokonalým symbolem probíhajících politických změn, které navíc dokázal pregnantně formulovat.
„Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační či celkově civilizační, bude neodvratná. Nehrozí-li nám dnes už světová válka, ani to, že zeměkoule vybuchne dík nesmyslným horám nashromážděných nukleárních zbraní, pak to neznamená, že je definitivně vyhráno. Vyhráno zdaleka není,“ uvedl tehdy.
„Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání – má-li být mravné – je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje,“ pokračoval Havel.
Vzpomíná Albrightová i Clinton
Václav Havel Foundation Library v New Yorku si dala za úkol zmapovat, jak se Havel zapsal do povědomí americké elity. Výsledkem jsou shromážděné rozhovory s osobnostmi, mezi které patří diplomatka Madeleine Albrightová, oba prezidenti z rodiny Bushů George H. W. Bush a George W. Bush, historik Timothy Snyder nebo hudebnice Suzanne Vega.
Na Havla v knize vzpomíná i někdejší prezident USA Bill Clinton. „Byl mnohem uvolněnější a plnější života, než si řada politiků dovolí být,“ říká Clinton. Ledy mezi politiky tály za zvuků jazzu nebo u sklenice piva.
Havel si ale respekt a přátelství americké hlavy státu nezískal jen tím, že byl zábavný společník. „Mnoho lidí, kterých jsme se ptali, říkalo, že Havel byl obrovsky charismatický a měl velikánskou autoritu v tom, co říkal,“ tvrdí spoluatorka knihy a redaktorka Českého rozhlasu Lenka Kabrhelová.
„Uvědomoval si, že demokracie je stav mysli, že součástí demokracie jsou lidská práva a že ruku v ruce s pravidly většiny jsou práva menšin,“ pokračuje bývalý prezident Clinton.
Býalému zpravodaji České televize v USA Martinu Řezníčkovi otevřelo jméno Havel mimo jiné dveře do kanceláře Henryho Kissingera, matadora americké diplomacie. „Kissinger tvrdí, že to byl právě on, kdo přesvědčil Havla o tom, že rozšíření Severoatlantické aliance má smysl a že pak naopak se Havel stal ještě větším zastáncem tohohle rozšíření, než byl ve skutečnosti Kissinger,“ upozorňuje Řezníček.
Historik Timothy Snyder, který se řadí mezi Havlovy obdivovatele, ale kriticky tvrdí, že někdy se Havel nechal ovlivnit až příliš. „Dostal se do vleku lidí, kterým připadal nakloněný jistým věcem, třeba válce v Iráku, se kterými zřejmě nestačil držet krok,“ říká Snyder.
Přesto zůstává Václav Havel i pro mnoho Američanů inspirativní figurou. Podle Snydera leží klíč k pochopení Havlových myšlenek v jeho eseji Moc bezmocných, podle kterého odpovědnost za stav společnosti nese každý její člen, a nikoliv jen autorita, která stojí v jejím čele. Univerzální pravidlo dodnes povzbuzuje aktivní občany po celém světě.
