Recenze: Věra naplňuje své ambice. Pomáhá jí Ivana Chýlková v režii Alice Nellis

2 minuty
Reportáž: Věra v divadle Studio DVA
Zdroj: ČT24

Pražské divadlo Studio DVA premiérovalo komediálně laděnou, ale obsahem vážnou hru Petra Zelenky Věra. Atraktivitu inscenace určuje nejen herecké obsazení, ale i kritická reflexe přehnaných profesních ambic, které vedou k devastaci partnerských a rodinných vztahů. Režie se ujala Alice Nellis.

Hlavní role je pro Ivanu Chýlkovou jako stvořená, i když byla původně napsána pro Věru Hlaváčkovou z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Tam byl titul – ještě pod názvem Job Interviews – inscenován před třemi lety poprvé. Pod názvem Vera kus na jaře uvedla i slavná pařížská scéna Théâtre des Abbesses.

Leitmotivem příběhu se stala cyničnost doby. „Přehnané ambice často souvisejí s tlakem, který dnešní společnost na jednotlivce vyvíjí již od dětství… jsou ovšem většinou namířené spíše společenským a materiálním směrem. Ambice typu ‚umět mít opravdu rád‘, ‚žít v rovnováze‘ nebo třeba ‚umět rozeznat dobro a zlo‘ nejsou příliš v módě,“ obává se režisérka Alice Nellis.

Věra
Zdroj: Václav Beran/Divadlo Studio DVA

Hlavní hrdinka prochází nečekanou transformací: bohatá workoholická a egocentrická šéfka castingové agentury se mění ve vnímavější ženu na dně. Od něj se snaží odrazit neutuchající houževnatostí i odvážnými koncepty. V nouzi se dokonce uchýlí k nezákonným praktikám a doprošování se, čímž by dříve opovrhovala. Autor přistoupil k postavě Věry neschematicky, takže se jejího procitnutí diváci účastní s pochopením. Silné momenty s protagonistkou zažívají v karaoke baru, při provizorním bydlení ve skladu, v psychiatrické léčebně i na hřbitově.

První část hry se vyznačuje kontinuální kompozicí. Zabírá sice delší čas, ale rychlé změny scén a jevištních situací vedou diváka k zaujetí figurami či novými podněty. Dynamiku pak výrazně podporuje druhá půle dramatu, v níž se „filmovým střihem“ prolínají různé kratší výjevy z Věřina života po profesním i osobním pádu. Změna formy vyprávění udržuje publikum ve střehu a v aktivní spolupráci na skládance děje.

Převtělování u jednoho stolu

Nejraději bych inscenaci odstrojila od aparatury, protože by bez technické vymoženosti ozvučení působila ještě autentičtěji. Naopak pomáhá scénografie Matěje Cibulky, soustavně pracuje s projekcí, která zabírá celý zadní plán. Díky promítanému se všechny obrazy mohou odehrát u šedého jídelního/jednacího stolu. Herci ztvárňují více postav najednou, což je – až na jedinou výjimku (Marika Šoposká coby mladý vousatý barman) – zajímavě fungující koncept hereckého převtělování.

Bolek Polívka a Ivana Chýlková
Zdroj: Václav Beran/Divadlo Studio DVA

Vedle skvělé Věry Ivany Chýlkové působí v roli otce opravdově Bolek Polívka, jak už ho v podobně nenucené poloze známe například z autorského filmu Alice Nellis Revival (2013). Jeho otec na sebe nestrhává pozornost, dokáže pobavit i dojmout. Také mozaika vedlejších postav staví na výrazných hereckých i fyzických typech, jakými jsou Martin Pechlát, Roman Zach, Petr Stach, Sabina Remundová…

Poučné zrcadlení našich často narostlých sebevědomí nabídne Věra opět 2. a 3. listopadu.   

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026
Načítání...