Recenze: Otakar Slavík / Barvou o život

Emocí se na vás navalí najednou až trochu moc. Nejenže výstava je doslova ilustrací názvu, ale: vždyť Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem je ta úžasná galerie, kam se z Prahy jezdilo v těch nejhorších letech normalizace na výstavy, které se jinde prostě nedaly udělat (kromě Roudnice takhle fungovalo ještě pár dalších míst – například Louny nebo Cheb), a je to vlakem docela blízko… A toto vzácné místo má pro vás připraveno ještě několik dalších milých překvapení a zážitků.

Na oslavu stoletého trvání galerie je zde krásná výstava z úžasných sbírek, nastartovaných Śvagrovského Slavíčkovským darem, další expozice připomíná snad nejvýznamnějších malířské sympozium v Čechách v roce 1970, třetí část již představuje čerstvého Otakara Slavíka. Ten ostatně byl i účastníkem onoho slavného (a plodného !!!) setkání tvůrců, o kterém je řeč. No a ve stínu nestojí ani dynamické působení ředitelky a kurátorky galerie Aleny Potůčkové, která se shodou šťastných okolností stihla vyhnout onomu tvrdému politickému masakru, který zcela zdevastoval mnohaleté směřování a úsilí hodnotného Českého muzea výtvarných umění….

Otakar Slavík, jehož díla zaplňují třetí část výstavního prostoru vtipně a prakticky nainstalovanou prezentací převážně nových či novějších děl, měl a má k Roudnici svým způsobem blízko. Jedno z jeho nejpůvabnějších děl  (Ležící) doslova zdobí kouzelnou komorní sbírku prací, vzniklých při sympoziu v roce 1970. Proto je výstava koncipována jako určitá připomínka tohoto možná na dlouho svátečního okamžiku počínající tupé normalizace. 

Slavíkův soukromý i tvůrčí život byl až typicky spjat s československou situací  okupačních let. Od omezení vlastní tvorby, přes logické reakce na ostudné nástrahy doby, navazující smutky a rozčarování k vynucené emigraci, osamění, obtížné sžívání až posléze po šťastnější návraty, vše to vnášelo čitelné stopy do výjimečného výtvarného projevu, po svém zpracovávajícím poselství seuratovsko-monetovské, které ovšem je pro mne vždy poselstvím života, naděje, rytmu, světla…

Jak píše Alena Potůčková v katalogu, který galerie nejen vydala, ale i sama vytiskla: … malíř vede svůj nekompromisní zápas  s obrazem, je stržen samotným procesem malby, vstupuje do ní se vší fyzickou naléhavostí… Výsledkem tohoto čitelného zápasu je neuvěřitelná barevná vizuální orgie, od které návštěvník nemůže odtrhnou oči. Nejen oči. Instalace v Roudnici, která, díky použitým nosným krychlím dovoluje přehlédnout celý sál doslova takřka najednou, je svátkem barvy, svátkem malby. Je opravdu vizuální hostinou, čekající na strávníka, připraveného ji přijmout. Je jasnou oslavou malby v jejím opravdu nejživějším, nejerotičtějším, nevinném a zároveň svádějícím podání. 

Pro analytiky nabízí vystavený soubor celou řadu dalších důležitých interpretací i podtextů. Zde vám křehký katalog dobře pomůže - a přečtete si jej přímo na místě. Na návštěvu máte už jen pár dní, ale opravdu cesta do Roudnice stojí za to. Jako dříve – ale tentokrát  uvidíte opravdu  barvy v životě…

kde: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5, Roudnice nad Labem; kdy: Otevřeno denně mimo pondělí: 10–12, 13–17 hodin, výstava otevřena do 24. 10. 2010.

  • Otakar Slavík / Barvou o život zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203176.jpg
  • Obraz Otakara Slavíka zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203175.jpg
  • Obraz Otakara Slavíka zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203174.jpg
  • Obraz Otakara Slavíka zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203173.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Krádež v nizozemském muzeu rozčílila Rumunsko

O víkendu byly z výstavy v nizozemském Assenu ukradeny čtyři zlaté historické artefakty zapůjčené z rumunského muzea. V Rumunsku krádež vyvolává rozhořčení, krajní pravice mluví dokonce o útoku na národní identitu. Zmizela totiž i vzácná přilba považovaná za rumunský národní poklad. Policie ve středu zadržela tři podezřelé z krádeže.
včeraAktualizovánopřed 1 hhodinou

Muzeum Louvre je obětí vlastního úspěchu

Louvre, bývalé sídlo francouzských králů s více než šest století dlouhou historií a v současnosti největší muzeum světa, je v dezolátním stavu. Zdi jsou oprýskané a poškozené únikem vody, parkety prošlapané. Muzeum, které má 400 místností, je koncipováno tak, aby mohlo pojmout čtyři miliony návštěvníků ročně, zavítá jich sem ale více než dvojnásobek. Vstup k expozicím usnadní nový, druhý vchod. Mona Lisa se kvůli tlačenicím přesune do samostatného sálu. Zvýší se však i vstupné, a to zejména pro návštěvníky ze zemí mimo EU. Práce by měly skončit v roce 2031.
před 2 hhodinami

Louvre je v „žalostném stavu“. Dočká se renovace

Proslulá malba Mony Lisy, která je největším lákadlem pařížského muzea Louvre, bude viset ve zvláštní místnosti umožňující přímý vstup bez návštěvy ostatních expozic. Budova muzea se rozšíří o podzemní prostory a bude mít nový vchod z východní strany. Oznámil to francouzský prezident Emmanuel Macron, jenž představil rozsáhlý plán vládních investic do desetileté renovace nejnavštěvovanějšího muzea na světě, které je podle svého vedení v žalostném stavu.
28. 1. 2025

Hra Divadla Paměti národa připomíná osvobozování Československa

Hra Jetelová pole Divadla Paměti národa, která je součástí vzpomínek na oběti holocaustu, měla premiéru v Divadle X10. Umělci rekonstruovali skutečné příběhy z časů osvobozování Československa. Hra se opírá o vzpomínky čtyř konkrétních lidí. Mladí umělci si díky představení uvědomují, jak museli v této náročné době lidé žít se strachem. K dispozici měli například vyprávění Jarmily Bílkové. Když začalo Pražské povstání, nebylo jí ještě ani dvanáct let. Se stejně malou sestřenicí se tehdy vydaly do centra na procházku. Boje v ulicích je zastavily na Klárově. Nová představení k uctění obětí holocaustu připravilo letos v osmi evropských městech deset divadelních souborů. Pražská Jetelová pole budou mít do května ještě tři reprízy.
28. 1. 2025

Kdo vyfotil „napalmovou dívku“? Autorství ikonického snímku zpochybněno

Na černobílé fotografii utíká nahá devítiletá dívka. Kapky zápalné látky napalm ji popálily a ona křičí bolestí a pláče strachy. Silná momentka se stala symbolem hrůz vietnamské války a vietnamsko-americký fotograf Nick Ut za ni obdržel Pulitzerovu cenu. Dokument The Stringer, který měl o víkendu premiéru na festivalu nezávislých filmů Sundance, ale tvrdí, že skutečným autorem je někdo jiný.
28. 1. 2025

Komiksová kniha Traum 1999 koncentruje temný sen Tomáše Motala

Jednotlivé stránky si Tomáš Motal předkresluje tužkou na papír, finální podobu komiksu Traum ale tvoří digitálně. Leckdy bizarní až znepokojivé výjevy se v jeho černobílé kresbě objevují v kulisách industriální krajiny, městských periferií i postapokalyptické pustiny. Ty nyní vyšly v novém souborném vydání Traum 1999.
28. 1. 2025

My, přeživší, máme povinnost mluvit o holocaustu, nepochybuje Zuzana Justmanová

Když bylo Zuzaně Justmanové, tehdy Pickové, dvanáct, internovali ji a její rodinu v terezínském ghettu. Na rozdíl od mnohých svých blízkých přežila, emigrovala do Spojených států a svědectví o holocaustu přinášela jako oceňovaná dokumentaristka. „Mělo by se mluvit o tom, co se stalo,“ řekla v Interview ČT24 u příležitosti osmdesátého výročí osvobození Osvětimi. Mluvit o všech těch hrůzách je ale pro ni dodnes těžké. V koncentračním táboře zahynul její otec.
27. 1. 2025

Vlny vyhrály Satellite Awards za nejlepší cizojazyčný film

Film Vlny režiséra a scenáristy Jiřího Mádla vyhrál cenu Satellite Awards za nejlepší cizojazyčný film. O ocenění rozhoduje americká Mezinárodní novinářská akademie. Příběhu o dění v Československém rozhlasu z dob pražského jara konkurovalo pět nominovaných titulů. Podle Mádla je ocenění protiváhou k Oscarům.
26. 1. 2025
Načítání...