Recenze: Otakar Slavík / Barvou o život

Emocí se na vás navalí najednou až trochu moc. Nejenže výstava je doslova ilustrací názvu, ale: vždyť Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem je ta úžasná galerie, kam se z Prahy jezdilo v těch nejhorších letech normalizace na výstavy, které se jinde prostě nedaly udělat (kromě Roudnice takhle fungovalo ještě pár dalších míst – například Louny nebo Cheb), a je to vlakem docela blízko… A toto vzácné místo má pro vás připraveno ještě několik dalších milých překvapení a zážitků.

Na oslavu stoletého trvání galerie je zde krásná výstava z úžasných sbírek, nastartovaných Śvagrovského Slavíčkovským darem, další expozice připomíná snad nejvýznamnějších malířské sympozium v Čechách v roce 1970, třetí část již představuje čerstvého Otakara Slavíka. Ten ostatně byl i účastníkem onoho slavného (a plodného !!!) setkání tvůrců, o kterém je řeč. No a ve stínu nestojí ani dynamické působení ředitelky a kurátorky galerie Aleny Potůčkové, která se shodou šťastných okolností stihla vyhnout onomu tvrdému politickému masakru, který zcela zdevastoval mnohaleté směřování a úsilí hodnotného Českého muzea výtvarných umění….

Otakar Slavík, jehož díla zaplňují třetí část výstavního prostoru vtipně a prakticky nainstalovanou prezentací převážně nových či novějších děl, měl a má k Roudnici svým způsobem blízko. Jedno z jeho nejpůvabnějších děl  (Ležící) doslova zdobí kouzelnou komorní sbírku prací, vzniklých při sympoziu v roce 1970. Proto je výstava koncipována jako určitá připomínka tohoto možná na dlouho svátečního okamžiku počínající tupé normalizace. 

Slavíkův soukromý i tvůrčí život byl až typicky spjat s československou situací  okupačních let. Od omezení vlastní tvorby, přes logické reakce na ostudné nástrahy doby, navazující smutky a rozčarování k vynucené emigraci, osamění, obtížné sžívání až posléze po šťastnější návraty, vše to vnášelo čitelné stopy do výjimečného výtvarného projevu, po svém zpracovávajícím poselství seuratovsko-monetovské, které ovšem je pro mne vždy poselstvím života, naděje, rytmu, světla…

Jak píše Alena Potůčková v katalogu, který galerie nejen vydala, ale i sama vytiskla: … malíř vede svůj nekompromisní zápas  s obrazem, je stržen samotným procesem malby, vstupuje do ní se vší fyzickou naléhavostí… Výsledkem tohoto čitelného zápasu je neuvěřitelná barevná vizuální orgie, od které návštěvník nemůže odtrhnou oči. Nejen oči. Instalace v Roudnici, která, díky použitým nosným krychlím dovoluje přehlédnout celý sál doslova takřka najednou, je svátkem barvy, svátkem malby. Je opravdu vizuální hostinou, čekající na strávníka, připraveného ji přijmout. Je jasnou oslavou malby v jejím opravdu nejživějším, nejerotičtějším, nevinném a zároveň svádějícím podání. 

Pro analytiky nabízí vystavený soubor celou řadu dalších důležitých interpretací i podtextů. Zde vám křehký katalog dobře pomůže - a přečtete si jej přímo na místě. Na návštěvu máte už jen pár dní, ale opravdu cesta do Roudnice stojí za to. Jako dříve – ale tentokrát  uvidíte opravdu  barvy v životě…

kde: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5, Roudnice nad Labem; kdy: Otevřeno denně mimo pondělí: 10–12, 13–17 hodin, výstava otevřena do 24. 10. 2010.

  • Otakar Slavík / Barvou o život zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203176.jpg
  • Obraz Otakara Slavíka zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203175.jpg
  • Obraz Otakara Slavíka zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203174.jpg
  • Obraz Otakara Slavíka zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2032/203173.jpg