Demokratické Česko versus socialistické Československo. Z pohledu svobody, možnosti cestovat nebo pracovat a studovat v zahraničí je vše jasné. Ale když přijde na ekonomické otázky, lidé se rádi ohlížejí do doby, kdy stál chleba 2,80 Kčs a lahvové pivo 2,50. Cestu k dnešku, kdy jsou ceny až desetinásobné, ale desetinásobné jsou i příjmy, ovšem lemovala řada velkých změn. V prvé řadě to byl přesun velké části státního majetku do soukromých rukou.
Třicet let svobody jde ruku v ruce také s (necelými) třiceti lety tržní ekonomiky. Symbolem raného kapitalismu v Česku se staly kuponové knížky, které se prodávaly za 1035 korun a každý si díky nim mohl zakoupit akcie dosud státních firem. Leckdo to pojímal jako dobrodružství.
„Nemůžu říct, co od toho očekávám, ale je to lákavé, kdo by to nezkusil?“ řekl v roce 1991 majitel jedné z kuponových knížek Deníku Československé televize.
Privatizace skončila v prosinci 1994, do soukromého vlastnictví se během ní přesunuly asi dva tisíce podniků. Jenomže vzpomínky na ni leckomu ztrpkly. S kuponovou privatizací jsou spojeny i sliby „jistoty desetinásobku“ Harvardských investičních fondů Viktora Koženého a majetku za 16 miliard korun, který z nich nakonec zmizel. Ostatně řada zdrojů uvádí, že termín „tunelování“ (anglicky „tunnelling“) má původ v češtině.
„Rodinné stříbro“ pod německou střechou
V jiných ohledech ale byl prodej státního majetku úspěšný. Za nejzářnější případ bývá dávána mladoboleslavská automobilka – v roce 1989 se jmenovala Automobilové závody, národní podnik a vyráběla favority a dobíhala produkce typů 742 a 746. Po přejmenování na Škodu, automobilovou akciovou společnost ji koupil Volkswagen a dnes je to největší firma v zemi, která vykazuje zisk v řádu desítek miliard korun.
Volkswagen přitom nebyl jediným velkým zahraničním investorem, který do Česka přišel. „Od roku 1993 registrujeme více než tři miliardy korun investovaných zahraničními společnostmi v naší ekonomice,“ uvedla Martina Tauberová z ministerstva průmyslu a obchodu. Významný vliv na ekonomiku měl také vstup do Evropské unie v roce 2004. Od té doby do Česka přišlo na dotacích přes 741 miliard korun.
Do soukromých rukou přešly velké podniky, ale i ty malé, například samoobsluhy. Některé zavřely, když neodolaly nástupu supermarketů, ale některé fungují dodnes. K těm patří i prodejna na pražské Zbraslavi. „Prodejna už získala tradici. Jsme si jisti, že ještě nějaký čas vydržíme,“ podotkla třicet let po revoluci její majitelka Anna Wertheimová.
Ke 30 letům kapitalismu v Česku patří i éra krachů bank. Patrně nejslavnější byl kolaps Investiční a poštovní banky v roce 2000. Její privatizace začala v roce 1993, když do ní o pět let později vstoupila Nomura, byla třetím největším finančním ústavem v zemi. Éru ukončil vpád ozbrojeného komanda, nucená správa a následně prodej za korunu Československé obchodní bance.
Ceny stouply, mzdy víc
Z pohledu spotřebitelů potom provázel uplynulá tři desetiletí růst téměř všeho – životní úrovně, mezd a platů, ale i cen. Jestliže v roce 1989 brali lidé v průměru přes tři tisíce korun a za chleba zaplatili 2,80, loni již přesáhla průměrná mzda 31 tisíc a cena chleba byla nad 24 korunami.
Pivo potom vůči mzdě poněkud zlevnilo, cena světlého výčepního lahvového stoupla z 2,50 na necelých 12 korun. A podle zelináře Josefa Košaře vzrostla cena salátu z 1,20 Kčs na nynějších 19 Kč.
Stánkař zároveň podotkl, že cenovka již není tím prvním, co lidé hledají. „Teď dělají nákup, a pak se začnou dívat, co to stojí, kolik mají zaplatit. Tehdy to bylo opačně, napřed cena, a teprve potom se dívali, jak to vypadá – co vlastně kupují,“ srovnal.
Ne vše ale lidem vůči jejich příjmům skutečně zlevnilo. I lidé, kteří dnes musí zaplatit skutečně více – třeba za materiál potřebný k opravě domu – si pochvalují alespoň nabídku. Vše potřebné snadno seženou.
