Loni v tuzemsku požádalo o změnu pohlaví rekordních 208 lidí. Jde o meziroční nárůst o šest procent. ČT to sdělilo ministerstvo zdravotnictví. Žádostí přitom každým rokem přibývá. Doposud o tranzici požádalo 1349 lidí, komise resortu zdravotnictví drtivé většině z nich vyhověla. Změna je v Česku možná od roku 2012. Podmínkou operace je kastrace, tu ale kritizují orgány EU i OSN.
Viktorie Novotná prošla změnou pohlaví před osmi lety, přeoperovat se nechala z muže na ženu. „Po zhruba půl roce pravidelného docházení na sexuologii došlo k předepsání hormonální substituční terapie. Několik týdnů poté jsem si změnila jméno na neutrální tvar a začala fáze, která se nazývá real life test,“ popisuje Novotná.
Zhruba rok po absolvování této fáze mohou trans lidé zažádat o operativní změnu pohlaví. O té rozhoduje komise ministerstva zdravotnictví. „Zhruba za další rok jsem pak prošla i samotnou operativní změnou, což má navenek efekt pouze takový, že jsem si mohla oficiálně změnit jméno na ženské,“ dodává. Celý proces trval okolo dvou let.
Operativní změnu pohlaví povolilo Česko v roce 2012. Zatímco tehdy o ni mělo zájem třináct osob, vloni už takzvaná Odborná komise pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů projednala 208 žádostí. „Nárůst zájmu přičítáme zvýšení informovanosti laické veřejnosti včetně pacientů, toleranci ve společnosti a díky tomu i větší odvaze lidí si situaci přiznat, přiznat ji svému okolí a vyhledat odbornou pomoc,“ říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Komise pak podle něj za celou dobu působení nevyhověla pouze jednotkám případů.
Změnu pohlaví podle dat resortu řeší spíše mladí. „Na jednání komise se nejčastěji hlásí lidé ve věku dvacet až třicet let, ale přibývá i náctiletých. Nejčastěji jde o změnu z ženy na muže,“ vyjmenovává mluvčí resortu.
Podle Daniela Zikmunda z organizace Transparent, která se věnuje pomoci trans osobám, se do jejich podpůrných skupin ale hlásí i lidé ve vyšším věku. „Někteří se rozhodnou takzvaně vyoutovat a prochází tranzicí například i po tom, co mají rodinu a do té doby žili v heterosexuálním vztahu,“ uvádí Zikmund.
Kastrace jako zásah do lidských práv
Celý proces v Česku nicméně doprovází podmínka kastrace, která řadu pacientů od operace odradí. Bez operativní změny, a tím pádem i odstranění reprodukčních orgánů, si ale trans lidé zase nemohou změnit jméno v dokladech.
„Při současném legislativním stavu bude vždy existovat velké množství lidí, kteří žijí v nové sociální roli, dost často i s novým jménem, které je akceptované okolím, přáteli i zaměstnavatelem, nechtějí však zároveň podstoupit invazivní operativní zásah do zdravého těla,“ popisuje Zikmund.
Na úpravě procesu operativní změny pohlaví ministerstvo zdravotnictví zatím nepracuje. „Legislativa se v podstatě snaží co nejvíce ochránit pacienty i poskytovatele před nesprávným rozhodnutím a jeho následky. Tedy proces vedoucí k chirurgickým zákrokům transsexuálních pacientů nechceme zjednodušovat,“ dodává mluvčí ministerstva zdravotnictví.
Proti tuzemské legislativě se ale staví ochránci lidských práv. „Česká republika je jednou z posledních zemí v Evropě, kde tato nehumánní praktika na úrovni mučení stále zůstává součástí legislativy,“ tvrdí zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Opírá se o fakt, že proti kastraci při změně pohlaví se už vymezily orgány EU i OSN. „Povinnost sterilizací při úřední změně pohlaví považuje za porušení lidských práv Evropská úmluva o ochraně lidských práv, Evropská sociální charta či lidskoprávní úmluvy OSN,“ dodává.
Podmínkou kastrace pro změnu pohlaví se proto zabývá ministerstvo spravedlnosti, které ji chce ze zákona vyjmout, k tomu je ale potřeba najít širokou politickou shodu. „Požadované změny představují pro část politického spektra poměrně citlivou otázku a jejich prosazování je tak spojeno s nezbytností získat předem dostatečnou politickou podporu. Tato jednání probíhají na vysoké politické úrovni,“ komentuje mluvčí resortu spravedlnosti Vladimír Řepka.
S tím, že je potřeba celý proces nebrat na lehkou váhu, souhlasí i Viktorie Novotná. Samotnou operaci vnímá jako završení celé změny, jde ale o zásadní zásah do těla, který podle ní nemusí být nutný. Přestože pro ni samotnou nebyla změna pohlaví jednoduchá, dnes při bilancování nad dřívějším rozhodnutím říká, že se její život o mnoho zlepšil. „Zcela upřímně jsem na začátku své tranzice vůbec nepočítala, že bych se dožila jejího konce. Po začátku hormonální terapie se můj psychický stav natolik zlepšil, že začalo dávat smysl se dívat do budoucna,“ uzavírá mladá žena.
