Když média naletí na parodii. Falešné profily jako past na zbrklé novináře

Co mají společného Karel Schwarzenberg, Jiří Ovčáček nebo ruské velvyslanectví? Třeba to, že jsou populární na sociálních sítích. A proč zrovna oni? Protože si někdo jejich jménem dělá z lidí už dlouhou dobu legraci. Parodické účty na Facebooku nebo Twitteru bývají ale někdy pastí zejména pro novináře. Naposledy se nechala nachytat televize Prima, která v reportáži citovala informace z falešného profilu ruského velvyslanectví. Tématem se v neděli zabýval pořad Newsroom ČT24, který přinesl i rozhovor s jedním z tvůrců této politické satiry.

Facebook. Ilustrační foto
Zdroj: Reuters Autor: Dado Ruvic

V reportáži televize Prima o sporech kolem sochy maršála Koněva zaznělo: „Je krátce po půl dvanácté a socha už zmizela kompletně za plachtou. K zakrytí se už vyjádřilo ruské velvyslanectví na svém twitterovém účtu,“ oznámila redaktorka Primy ve Velkých zprávách, reportáž pak pokračovala citací: „Ostuda! Velitele 1. ukrajinského frontu a hrdinu bojů v Karpatech nezastavil Wehrmacht, ale teď ho zastaví papundekl!“

Ve skutečnosti ale o žádný účet ruského velvyslanectví nešlo. Profil, ze kterého televize Prima čerpala informace, totiž není pravý – což jeho správci napsali také do jeho popisku. Podobně je na tom i falešný profil Karla Schwarzenberga – ani tady si ale novináři z deníku Metro upozornění nevšimli a loni v září otiskli zprávu o tom, že knížete kvůli nevolnosti musí hlídat chůvička.

„Šéfredaktoři a editoři chtějí, aby všechno bylo rychle, aby ta zpráva byla co nejrychleji uveřejněna – tím samozřejmě vzniká potenciál pro různé chyby, “ okomentoval omyly redaktorů analytik Roman Máca.

Falešný Jiří Ovčáček

Jeden z nejpopulárnějších profilů na české facebookové scéně politické satiry má mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. „Já si na nikoho nehraju, transparentně říkám, že jen někoho paroduju, a přesto se vždycky najde někdo, kdo si tu informaci není schopen ověřit,“ říká v rozhovoru pro Newsroom správce účtu.

„Snažím se, aby ty příspěvky na něco poukazovaly, něco kritizovaly a byly pokud možno v něčem konstruktivní,“ popisuje tvůrce, kterému se podařilo nalákat na Hrad i redaktora dezinformačního internetového rádia Svobodný vysílač s tím, že jde dělat rozhovor přímo s mluvčím prezidenta. Novináře neodradilo ani bizarní smluvené heslo „nesu pytel švestek do ovčína,“ kterým se měl na recepci ohlásit.

Správce parodického účtu Jiřího Ovčáčka, který se touto satirou baví už čtyři roky, má zkušenost i se zahraničními novináři. „Jednou se mi podařilo domluvit si natáčení s redaktorkou ze Sputniku, která letěla rovnou z Moskvy,“ dodává muž, který si přeje zůstat v anonymitě.

Podle děkanky Fakulty sociálních věd Alice Němcové Tejkalové je největší problém v tom, že lidé u některých výrazných osobností mají často problém poznat, co je pravda a co ne. „Je vždycky potřeba, aby byl člověk dostatečně obezřetný, aby nenaletěl. Někdy je ale ten způsob komunikace podobný, zvlášť u lidí, kteří jsou kontroverzní. Nedokážu si ale představit, že by tyhle satirické účty zmizely,“ míní pedagožka.

A jak opravdový účet poznat od toho falešného? Jednoduše. Na Facebooku i na Twitteru jsou autentické profily známých osobností a institucí většinou opatřeny certifikátem v podobě bílé „fajfky“ v modrém kolečku. Jejich pravost je pak ověřena přímo sociální sítí. Naopak ty neoficiální nebo parodické by měly mít upozornění uvedeno ve svém popisku. V opačném případě totiž hrozí, že tyto profily správci sociálních sítí smažou kvůli porušování podmínek.