Před volbami do Evropského parlamentu přináší ČT24 rozhovory s lídry všech kandidátek, které se o mandáty ucházejí. S číslem 5 kandiduje Občanská demokratická strana, do voleb ji vede Jan Zahradil. Ten je zároveň takzvaným spitzenkandidátem, tedy kandidátem frakce Evropských konzervativců a reformistů na předsedu Evropské komise. Rozhovor s ním vedl Tomáš Drahoňovský.
Když jste představovali za svoji skupinu program do evropských voleb, tak jste vyjádřili víru v to, že se povede zablokovat projekt federalizace a centralizace prosazovaný současnými unijními lídry. To je hlavní bod, se kterým byste chtěl jít do voleb – jako Jan Zahradil?
Je to jeden z bodů. Myslím si, že kdokoliv chce ovlivnit něco v Evropské unii, musí si uvědomit, že klíčovou institucí je Evropský parlament. Evropský parlament rozhoduje o tom, kdo bude předsedou Evropské komise, jak bude Komise složena a jaký bude mít program. To potom dopadá na přípravu legislativy, která zase zpětně musí být implementována ve všech členských státech. Takže tady je začátek, ve volbách do Evropského parlamentu.
Máte za to, že ať už bude kdokoli předsedou Evropské komise, ať bude složení Komise jakékoli, něco jako federalizace je stále ještě téma? Stále je na stole?
Bohužel ano. Včera (2. května) byla další debata spitzenkandidátů ve Florencii, já jsem tam bohužel nebyl, protože jsme zahajovali volební kampaň ODS. Byli tam zelení, socialisté a takzvaní liberálové a oni se všichni shodli na tom, že chtějí pokračovat v integraci, že chtějí prohlubovat integraci, že chtějí zvyšovat pravomoci parlamentu a Komise a že jejich největším společným nepřítelem je Evropská rada – orgán, který sdružuje vlády a hlavy jednotlivých států.
Zvyšovat pravomoci parlamentu zní naopak demokraticky, to je přece volený orgán.
Ne, to je něco, co je pro nás nepřijatelné. Evropský parlament má pravomocí dost, už žádné další nepotřebuje. Měl by se spíše naučit využívat lépe ty, které už má.
V debatě spitzenkandidátů – ne ve florentské, ale v předchozí – padala jiná konkrétní témata: digitální daň, autorské právo a tak podobně. Něco prakticky hmatatelného patří také do vašich priorit? Zrovna o digitální dani se na evropské půdě hodně mluví.
My jsme byli vždy proti zavádění celoevropských daní a platí to i pro digitální daň. Pokud si jednotlivé národní vlády a státy budou chtít zavést tuto daň jako svoji národní daň, tak proti tomu nic nemáme. Myslíme si, že i giganti jako Google nebo Facebook, kteří se někdy prosmykávají daňovými zákony, by měli být řádně zdaněni, ale není zapotřebí kvůli tomu zavádět celoevropskou daň. Prostě proto, že Evropská unie není stát, takže by neměla vybírat vlastní daně.
Vy jste coby občanští demokraté ve svém evropském programu říkali, že daňová, sociální, penzijní nebo zdravotní politika mají zůstat v rukou národních států, národních vlád, národních parlamentů.
Přesně tak.
Kromě digitální daně cítíte tlak na zavádění jednotných evropských daní, jednotných sociálních odvodů?
Ano, je tady tlak na zavádění jednotné evropské minimální mzdy. S tím nedávno přišel pan Macron. Je tady dokonce tlak na zavádění klimatické daně, tedy zelené daně, daně z emisí CO2. To jsou všechno věci, které považujeme za nepřijatelné, protože principiálně by Evropská unie neměla daně vybírat. Daně mají vybírat státy a Evropská unie není stát. Jestli někdo chce, aby byla státem, ať to řekne. Já se obávám, že mnozí si to přejí – nějaké Spojené státy evropské. To je ta federalizace, o které mluvíme. My si to v žádném případě nepřejeme.
Na druhé straně klimatické dopady mají rozhodně přeshraniční efekt – když si uvědomíme, jak třeba polské doly a polské továrny ovlivňují klima v České republice, minimálně kvalitu ovzduší. Tady se nabízí možnost harmonizace, nebo ne?
Ale určitě není zapotřebí kvůli tomu vypisovat nové daně. Samozřejmě, že na klimatické změny a boj proti globálnímu oteplování můžeme mít názory různé, i na příčiny tohoto jevu. Na druhou stranu jsou tady mezinárodní závazky, které jsme všichni v Evropě učinili, je to Pařížská klimatická dohoda. Mohou vůči ní být různé výhrady, ale jednou se k ní všichni zavázali, takže teď zapotřebí tyto závazky plnit. A to je společné minimum, které bychom měli všichni dodržovat.
Všech lídrů kandidátek se ptáme, do jaké parlamentní frakce by se chtěli zařadit. U vás, předpokládám, je to otázka nadbytečná – Evropští konzervativci a reformisté.
Samozřejmě.
Ale tuto frakci asi budou čekat velké změny. Dá se to očekávat, pokud brexit skutečně přijde tehdy, kdy by přijít měl. Britští poslanci tam nebudou, a to je v současnosti vaše hlavní personální těžiště.
Na první pohled to tak vypadá, ale jak jsme zjišťovali stav popularity našich členských stran v jednotlivých členských státech, tak všechny strany jsou na tom v popularitě lépe, než byly v roce 2014. Takže každá z nich dodá do příštího Evropského parlamentu více europoslanců. Tím budeme velice lehce schopni nahradit úbytek osmnácti britských europoslanců. A není žádné tajemství, že vyjednáváme i s dalšími stranami, aby nás v budoucnu posílily. Takže naší ambicí je zůstat minimálně třetí nejsilnější skupinou v europarlamentu – to jsme teď. A možná postoupit i o nějaký stupínek výše.
Vedete bitvu o Fidesz?
Fidesz je zajímavá záležitost. Myslím, že přesně nevědí, co se sebou. V Evropské lidové straně nemají na růžích ustláno, členství jim suspendovali. Zatím pan Orbán neodchází z Evropské lidové strany, uvidíme, co se stane po volbách.
Mě by zajímal váš postoj. Zda to je strana, o kterou by – mimo jiné – chtěli usilovat.
Základní programový dokument naší reformní frakce se jmenuje Pražská deklarace. Je v něm asi deset bodů a každá strana, která chce požádat o členství v naší frakci, se s tím dokumentem musí porovnat. Ale nebudeme se bránit vyjednávání s nikým, tedy ani s panem Orbánem.
Jak se díváte na to, že další strany, které můžeme nazvat euroskeptické, by chtěly založit novou frakci Evropa pro lidi a národy. Tady se rýsuje spolupráce, nebo jsou to vaši ideoví rivalové?
Správně jste použil kondicionálu: Chtěly by. Zatím nic takového neexistuje na rozdíl od nás. My jsme existující, silná, strukturovaná frakce. Takže si počkám, až něco založí, jestli to vůbec založí. Zatím je to jenom zbožné přání. Potom uvidíme, jaký budou mít program a s čím se vydají do evropského politického boje. Pak se můžeme bavit o spolupráci nebo nespolupráci. Vidím tam nicméně strany, které jsou pro nás rizikové, je to třeba Alternativa pro Německo, která se posunula hodně doprava, je to paní Le Pen se svým Národním souručenstvím, nebo jak se ta strana jmenuje. Tam si těžko spolupráci dovedu představit.
Bude se měnit podoba vaší frakce? Vy říkáte, že třeba přijdou noví poslanci, nahradí výpadek britských poslanců. Ale v tom případě by hlavní silou mohlo být Právo a spravedlnost?
Je to možné, ale stejně tak je možné, že nás posílí velice silný italský kontingent. To ještě uvidíme. Na jednu stranu pan Salvini vyjednává hypotetickou frakci, jak bylo vidět, na druhou stranu vysílal v minulosti vstřícné signály i k nám. Takže uvidíme, jak to dopadne. Ta frakce bude v každém případě velice barvitá, budeme mít dostatek jednak členů a jednak národností, které potřebujeme k udržení frakce, a já se na to těším.
