Ministr dopravy zapochyboval o údajích policie, že lidé vjíždějí na dálnice do špatného směru téměř každý den – více než třistakrát za rok. Jeho úřad zároveň nepočítá s tak rozsáhlým rozmístěním důraznějších zákazových značek na dálničních sjezdech, jak policie původně navrhovala. Místo poloviny celé dálniční sítě budou prozatím na sedmi nejrizikovějších křižovatkách.
Zdůrazněný zákaz vjezdu bude jen na sedmi dálničních sjezdech. Varující statistice ministr nevěří
Podle policejní statistiky najede každý rok zhruba tři sta lidí do nesprávného jízdního pásu na dálnici. Loni jich bylo 327, v roce 2015 dokonce přes čtyři stovky. Průměrně to tedy vychází zhruba na jeden případ každý den.
Ministr dopravy Dan Ťok (za ANO) však o takovém údaji pochybuje. „Varování je hodně a drtivá většina se neprokáže. Jestli je reálný problém, tak bych rád viděl statistiku, kterou má policie, že je tři sta vjetí do protisměru. Já tomu nevěřím,“ řekl. Také mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Rýdl považuje jízdu v protisměru spíše za výjimku. Případů, že se řidič v protisměru skutečně rozjede je podle něj „relativně málo“.
Policisté sami připouštějí, že valnou většinu lidí, kteří se spletou, nikdy neviděli. Jde o ohlášené případy, kdy se ale řidiči okamžitě otočí a z dálnice hned odjedou, takže je policie již nezastihne.
Skeptický postoj ministerstva dopravy se projevil v tom, že bude mnohem méně velkých značek, které řidiče upozorní, že je před nimi sjezd z dálnice a nikoli nájezd, než se původně zdálo. Policie původně chtěla, aby značky zdůrazňující „obyčejný“ červený zákaz vjezdu s bílým pruhem byly asi na polovině dálničních křižovatek. Ministerstvo ale nakonec dostalo podklady jen pro sedm nejrizikovějších sjezdů.
- D1:
- exit 41 – Šternov
- exit 357 – Ostrava, Severní spoj
- D2:
- 0. kilometr – Brno (začátek dálnice)
- D5:
- exit 67 – Ejpovice
- D6:
- exit 146 – Březová
- exit 149 – Tisová
- D11:
- exit 35 – Vrbová Lhota
Policie přitom stále zdůrazňuje význam velkých kontrastních značek. „Zkušenosti ukazují, že tam, kde byla tato značka zavedena – ať už mluvíme o Slovensku nebo Rakousku – došlo k poklesu v řádu desítek procent,“ vyčíslil ředitel dopravní policie Tomáš Lerch.
Alkohol nebo věk jako nepřátelé řidičů
Podle expertů je prakticky vyloučeno, aby zdravý a příčetný řidič do protisměru na dálnici nejen najel, ale také pokračoval dál, aniž by si své chyby všiml. Už to, že je domnělý připojovací pruh vlevo od jízdních pruhů, by pro něj mělo být dostatečnou výstrahou.
Přesto se takové případy stávají, v polovině února dokonce dva v řadě. Zatímco jízda jedenasedmdesátileté řidičky v protisměru po dálnici D10 skončila bez vážnějších následků, i když se stalo několik drobných nehod, pro třiaosmdesátiletého muže byla chyba při najíždění na dálnici D5 osudná. Srazil se s protijedoucím autem a druhý den v nemocnici zemřel. Řidič z druhého havarovaného vozu utrpěl těžká zranění.
Při pohledu hlouběji do historie se ukazuje, že případy, kdy se řidič splete na nájezdu a pak se nezastaví, mají dvě konstanty. Občas se jedná o mladšího člověka, který však má v sobě alkohol nebo drogy. Tak tomu podle policie bylo například při loňské tragédii na D11, kdy do protisměru vjel osmadvacetiletý muž, v jehože těle byl pak „zjištěn výskyt významného množství alkoholu i výskyt omamných a psychotropních látek,“ uvedl policejní mluvčí. Druhou významnou skupinu pak tvoří starší řidiči.
Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Rýdl po jízdě třiaosmdesátiletého řidiče v protisměru na D5 poznamenal, že „je otázka, jestli prevence v tomto konkrétním případě neměla spíše než na dálnici být v ordinaci lékaře“. Řidiči starší 65 let totiž musí pravidelně absolvovat zdravotní prohlídky, pokud si chtějí ponechat řidičské oprávnění – nejdříve v 65 letech, pak v 68, a potom každé dva roky.
Významně klesá počet řidičských oprávnění po osmdesátce. Jsou ovšem náznaky, že počet lidí, kterým lékaři nedovolí řídit, neodpovídá skutečné situaci. „Co víme, tak v nejednom případě se lékařské kontroly nedělají úplně kvalitně,“ upozornil bývalý vedoucí oddělení ministerstva dopravy BESIP Roman Budský, který nyní působí v ústavu Vize 0.
Potvrzuje to i svědectví Václava Matouška, který deset let přemlouval svého dědu, aby se požitku za volantem vzdal. „Přišel za paní doktorkou (…), doktorka to podepsala a předala papíry. Tlak mu nezměřila, dioptrie, vůbec nic. Půl roku po mrtvici ho napadlo, že by mohl ještě řídit – alespoň do vedlejší vesnice,“ popsal.
Na druhé straně sami senioři podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky tvrdí, že posudky „po nich při silniční kontrole nikdo nechce“. Je tedy také možné, že někteří starší řidiči povinné prohlídky zanedbávají a nikdo na to nepřijde.