Ústavní soud v pondělí na návrh senátorů zrušil ustanovení zákonů o azylu a o pobytu cizinců, podle kterých soudy musely řízení zastavovat, pokud už byl cizinec na svobodě nebo v zahraničí. Soudy tak budou znovu přezkoumávat zákonnost zajištění cizinců i po jejich propuštění nebo deportaci.
Ústavní soud škrtal v zákonech o azylu a pobytu cizinců
„I přes ukončení omezení osobní svobody je soud povinen v řízení o žalobě žadatele pokračovat a rozhodnout, zda bylo omezení osobní svobody nezákonné, či nikoliv. Meritorní závěr je tu nezbytný již z důvodu veřejné kontroly nad činností exekutivní moci,“ řekl při odůvodnění nálezu soudce zpravodaj Ludvík David.
Soudci ÚS v pondělí vyškrtli také ustanovení omezující možnost cizinců, kteří jsou zároveň rodinnými příslušníky českých občanů, požádat o povolení k pobytu. To až na výjimky nařizovalo zastavit řízení o povolení k pobytu cizince, který v době žádosti pobýval v Česku neoprávněně anebo měl výjezdní příkaz.
Sněmovna schválila novelu cizineckého a azylového zákona přes nesouhlas Senátu a ochránců lidských práv loni v létě v rámci širšího úsilí zpřísnit podmínky pobytu cizinců v Česku a omezit ekonomickou migraci. Skupina 18 senátorů pak v prosinci vybrané pasáže napadla u Ústavního soudu, který dal členům horní komory za pravdu.
„Jsem spokojen. Od té doby, co jsem návrh zákona dostal jako zpravodaj zahraničního výboru na stůl, konzistentně tvrdím, že ustanovení, která jsem napadl, jsou protiústavní,“ řekl senátor Václav Láska (SEN 21). Připomněl, že Senát kvůli tomu předlohu zamítl, sněmovna ale horní komoru přehlasovala. „Ústavní soud potvrdil, že jsem měl pravdu já. Pro mě je to určitá satisfakce,“ dodal Láska.
Rozumek: Takové rozhodnutí jsme očekávali
„Samozřejmě jsme takové rozhodnutí Ústavního soudu očekávali,“ uvedl ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. Poslanci podle něj takzvanými přílepky nejčastěji navrhují populistická zpřísnění pro cizince, která jsou na první pohled v rozporu s Listinou základních práv a svobod nebo Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. Ústavní soud je pak zrušit musí.
Zákony po novele říkaly, že řízení o cizincově žalobě kvůli omezení osobní svobody je nutné zastavit po jeho propuštění na svobodu, po deportaci nebo po takzvaném přezajištění, tedy po omezení svobody podle jiného právního titulu.
V praxi to znamenalo jednak omezení zpětné kontroly zákonnosti, ale také znemožnění žádat o odškodnění. Podle vnitrostátní úpravy je totiž nezbytným předpokladem pro přiznání náhrady škody to, aby soud nejprve nezákonné rozhodnutí zrušil nebo změnil. Pokud se řízení automaticky zastavovalo, chyběl podklad pro případnou pozdější žádost o odškodnění.
Námitky senátorů, které směřovaly k ustanovení upravujícímu možnosti legalizace pobytu některých rodinných příslušníků českých občanů, poukazovaly na neurčitost ustanovení i případné zásahy do rodinného života cizinců, kteří jsou zároveň rodinnými příslušníky českých občanů.
