V diplomové práci ministra obrany Lubomíra Metnara úplně schází citační aparát, konstatoval v rozhovoru pro ČT24 prorektor pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy Jan Konvalinka. Seznam studijní literatury, uvedený v závěru práce, je podle něj návodem k dalšímu studiu. Na problém s citacemi přitom upozorňoval už oponent práce – který ji ale přesto doporučil k obhajobě. ČT24 získala kompletní znění posudků vedoucího práce i oponenta.
Je práce v pořádku? Z věcného hlediska odmítl práci hodnotit prorektor Univerzity Karlovy pro vědeckou činnost Jan Konvalinka. Jako dlouhodobý účastník obhajob diplomových prací se ale vyjádřil k její formě.
„Práce musí citovat všechnu použitou literaturu. Všechna tvrzení, zejména věcná tvrzení, musí být řádně ocitována, a to sice přesně v místě, kde se na ně autor odkazuje. To je velmi důležité, aby bylo vidět, jaká je podstata těch výroků a těch tvrzení, které v práci má. A aby současně šlo oddělit, jaký je jeho vlastní, nebo její vlastní příspěvek v té práci a co je převzato z literatury,“ uvedl Konvalinka.
A právě v této části podle něj práce Lubomíra Metnara selhává: „V té práci, o které mluví, to chybí úplně. Tam vlastně vůbec žádný citační aparát není. Tam je až na závěr – a dokonce se to ani nejmenuje citace, jmenuje se to seznam studijní literatury. A to je dvanáct titulů, ze kterých ten autor pravděpodobně čerpal – toto nejsou odborné citace, to není seznam použité literatury. To je návod k dalšímu studiu například, ale nelze to používat za správný citační aparát,“ uvedl v rozhovoru pro Českou televizi Konvalinka.
Cizí formulaci je nutné dát do uvozovek
„Vy musíte citovat tvrzení, ze kterého vycházíte, nebo fakt, nebo informaci, ale vy to nesmíte přepsat doslova. Vy nesmíte kopírovat cizí text. To je potom plagiát, dokonce i když citujete. Vy musíte použít cizí myšlenku, cizí údaj, cizí formulaci možná – ale pokud používáte celou cizí formulaci, musíte ji dát do uvozovek, musíte ji přeformulovat vlastními slovy a zasadit do kontextu, ve kterém vy pracujete. Nemůžete prostě překopírovat celé odstavce, nebo nedej bože celé stránky celého textu. To je plagiát, dokonce i když citujete,“ konstatoval Konvalinka.
Na problémy s citacemi v diplomové práci Lubomíra Metnara upozornil už její oponent. V oponentuře, kterou se podařilo České televizi získat, uvádí Svatopluk Slovák, že není jasné, odkud diplomant některá tvrzení ve své práci převzal.
„Hned definice trhu v úvodu 2. kapitoly je pro mne nesrozumitelná. Odkud ji diplomant převzal? Nebo ji sám vytvořil?“ Přesto našel na diplomové práci mnoho pozitivního a doporučil ji k obhajobě. Celou oponenturu si můžete přečíst zde:
Tyto problémy naopak neviděla vedoucí práce Dana Forišková, která ji ohodnotila výslednou známkou výborně, přičemž argumentovala takto: „Z celé práce je patrné, že se student v dostatečné míře seznámil s danou problematikou a dovede získané poznatky aplikovat do pedagogického procesu a seznámit s nimi své kolegy v rámci jejich celoživotního vzdělávání. Po formální stránce práce splňuje předepsané náležitosti a je vhodně doplněna grafy a tabulkami.“ Celý posudek vedoucí práce si můžete přečíst zde:
V rozhovoru pro server iDnes ale Forišková ministra vyzvala k rezignaci. „Když odešla paní Malá, tak si myslím, že by mělo být měřeno stejným metrem a měl by na tuto pozici rezignovat. Je to můj názor, jestli pochybil a nedodržel to, co mu bylo mnou řečeno,“ prohlásila.
Kdo nese zodpovědnost za kvalitu diplomové práce?
Podle Jana Konvalinky z Karlovy Univerzity nese primární odpovědnost za kvalitu diplomové práce student – její autor. „Na první stránce nebo na poslední stránce prací student prohlašuje, že ta práce je jeho autorským dílem a že všechny použité prameny byly řádně citovány. To je zákonem stanovená formulace, která tam vždycky je a ten člověk to podepisuje. Primární odpovědnost je na autorovi práce, což je student.“
Role vedoucího práce a také oponenta jsou podle něj odlišné: „Školitel především musí studenta vést, musí mu vysvětlit, jak má vypadat správná odborná praxe, jak má vypadat správná citační praxe, jak se pracuje s literaturou, jak se cituje. To je násobilka, kterou by se měli studenti učit hned v prvním ročníku. Oponent to přečte a zkritizuje.“
Další podrobnosti se mohou drobně lišit škola od školy, ale v podstatě jsou si velmi podobné: „Na katedře biochemie, kde já pracuji, se ještě i po obhajobě nebo i v průběhu obhajoby pracuje s těmi pracemi. Pokud má oponent závažné námitky, tak se do práce vkládá opravný lístek, aby bylo zjevné, že je to dodatečná oprava, kde se uvedou na správnou míru věcné chyby, případně typické chyby v citování nebo například nesprávná úprava nebo zavádějící chyby v grafech. Čili na oponentský posudek lze reagovat tak, že se práce dodatečně a formálně přijatelným způsobem upraví. Ale primární odpovědnost je na školiteli,“ uzavřel Konvalinka.
