Do konce války zbývají hodiny, nacisté v Praze stále vraždí

• Lucie Strašíková

6. 5. 20156. 5. 2015, 08:30|Zdroj: ČT24

obrázek

Zdroj: ČT24

V dubnu roku 1945 bylo zřejmé, že válka končí. Rudá armáda se probojovala k Brnu a Ostravě, Američané k západním hranicím Čech. Německá okupační správa přijala válečná opatření, jejichž součástí byly drastické represe, které se týkaly nejen partyzánů, povstalců či osob, které jim pomáhaly, ale prakticky každého českého civilisty, který mohl být zatčen, případně i popraven. Na mnoha místech protektorátu tak nacisté skutečně vraždili civilisty. To ale ihned po válce vyvolalo tzv. akty spravedlivé odplaty. Tématu se věnoval i David Vondráček z Reportérů ČT.

Poté, co český národ povstal, vraždy a masakry civilistů se staly mstou končící nacistické moci. Stáli za nimi zejména příslušníci jednotek Waffen-SS. Květnové povstání Čechů bylo největší vojenské vystoupení od bitvy u Zborova. „Nejvíc lidí se chopilo zbraní, byť to nebyli profesionální vojáci a velmi statečně bojovali proti vycvičené přesile,“ domnívá se Jiří Padevět, autor knihy Průvodce protektorátní Prahou. 

Už 4. května začala akce zamalovávání německých nápisů, v obchodech přestali přijímat německé marky, platilo se korunami. Pražské povstání vypuklo zcela spontánně v očekávání konce války. „Poté, co padl Berlín, a po smrti Hitlera se každým okamžikem čekalo, že se Německo zhroutí. Povstání fakticky vzniklo na základě fám, které se šířily po Praze, jedna z nich byla, že Američané přistáli v Ruzyni,“ tvrdí historik Stanislav Kokoška. 

Vyhnali je ze sklepa a postříleli 

Píše se 6. květen 1945. Příslušníci vojsk Waffen-SS vnikli v Úsobské ulici, dnes ulice Obětí 6. května, nejprve do domu č. 255, kde ve sklepě postříleli civilisty, kteří se zde ukrývali. Neušetřili ani německou těhotnou ženu se dvěma dětmi. Postříleli 35 osob, zachránilo se ale 12 lidí, kteří nehybně leželi pod mrtvolami a předstírali smrt. Později pak podali svědectví. Vraždění pokračovalo. Němci vtrhli kolem 21. hodiny do sklepa domu čp. 254, odkud vyhnali 22 osob. Donutili je jít do zahrádky domu, kde jim nařídili, aby se otočili ke zdi a poté je zastřelili, šest z nich ale přežilo, opět oklamali Němce, předstírali mrtvé. Pachatelé nikdy nebyli dopadeni a souzeni, tento zločin z konce války na českých civilistech zůstal nepotrestán. 

Matka sledovala smrt syna

Na zahradě Brettschneiderovy vily v Hornokrčské ulici v Praze příslušníci SS dopoledne 7. května 1945 postříleli 14 mužů z vily a okolních domů, další tři muži přežili se zraněními. Nejstarším zastřeleným byl sedmdesátiletý Jan Čech, nejmladším osmnáctiletý Vilém Brettschneider, který první palbu přežil a byl dobit, když se plazil pryč z místa. 

Švagr paní Květy Brettschneiderové, byl jedním z nich. Její manžel Jindřich měl štěstí v neštěstí, že v osudný den sedmého května 1945 doma nebyl. „Maminka byla donucena se dívat támhle z okna a za ní stál “esesman„ se samopalem a mířil ji na záda, dívala se na smrt svého syna a manžela, který to naštěstí přežil,“ vypráví.

Pražské povstání - fotogalerie Archivu hlavního města Prahy

Šestiletá holčička se ukryla do uhlí

8. května 1945 postoupily jednotky SS až na Barrandov a Zlíchov. V ulici Pod Habrovou překvapili a zajali 18 českých povstalců, které na místě postříleli. Zachránili se jenom tři. „Jeden proběhl domem, další se skrýval na střeše a třetí se při prvním povelu k palbě vrhl na zem a přežil pod hromadou těl,“ uvedl Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu Praha. 

Masakr zažila i tehdy šestiletá Miriam Applová, která měla mezi zavražděnými otce. Život si zachránila ukrytá v uhlí, kam ji schoval neznámý muž v uniformě. „Vzal mě za kuchyň, kde jsme měli uhelný sklep. Rozkopl uhlí, hodil na mě pár lopat a řekl: ‚Tady budeš.‘ Někdo mi zachránil život a ani nevím, komu jsem za to vděčná,“ řekla České televizi. 

Událost připomíná na zdi protějšího domu pamětní deska, kde jsou jména všech 18 popravených. Esesáci ale v Praze nevraždili jenom v ulici Pod Habrovou, české civilisty zabíjeli i na Pražačce, v Lahovicích nebo Na Zelené lišce.

Na Pražačce se vraždilo celé tři dny povstání 

Povstalci po celé Praze bojovali s dočasně izolovanými a různě silnými německými jednotkami. Na Žižkově se silným bodem odporu stala německá kasárna. Mladí fanatičtí nacisté v hnědých uniformách s hákovými kříži na rukávech a v maskovacích pláštích zavlekli 5. května 1945 do kasáren na osm desítek rukojmí, z nichž některé na dvoře mučili a posléze zastřelili.

Střety mezi povstalci a nacisty v kasárnách pokračovaly i během následujících dní. Uvnitř kasáren se ale odehrávala tragédie. Mladí nacisté i nadále mučili a popravovali rukojmí, včetně zajatých policistů: 7. května 1945 v ranních hodinách dokonce zastřelili štábního strážmistra Václava Bečváře, který do kasáren vstoupil jako vyjednávač s bílou vlajkou. Ubité a zastřelené, jichž měly být asi čtyři desítky, uložili nacisté do tří masových hrobů – dvou cvičných zákopů na pláni za školou a také do hromadného hrobu na zahradě. Posádka opustila kasárna až 8. května 1945 ve večerních hodinách, u karlínských Hindenburgových kasáren se připojila k dalším německým útvarům procházejícím Prahou směrem ke 3. americké armádě.

Největší masakr se uskutečnil na Masarykově nádraží, kde bylo popraveno 53 zajatých Čechů, zčásti povstalců, zčásti civilistů. Německá branná moc za pomoci tanků obsadila 8. května 1945 Masarykovo nádraží. Lidé museli ihned opustit dva nádražní kryty, v nichž se schovávali. Ženy na jednu stranu, muži na druhou. Některé muže postříleli na místě, jiné hnali mimo nádraží, kde ale smrti neunikli. Mezi popravenými byli nejen železniční zaměstnanci, ale i cestující, kteří již od 5. května čekali na odjezd vlaků.

Za nacistické běsnění přišla česká pomsta, také na civilistech

Bestialita nacistů vyvolávala tzv. akty spravedlivé odplaty, jež se odehrály v prvních dnech a týdnech po všeobecné kapitulaci. V Praze jim padlo za oběť kolem tří set německých civilistů. Jednou z takových událostí byl jen pár hodin po skončení války masakr na pražské Bořislavce, kde bylo postříleno asi čtyřicet Němců v civilu. 

Před pěti lety se Helena Dvořáčková rozhodla zveřejnit amatérské záběry masové popravy právě na Bořislavce, které natočil její otec Jiří Chmelíček. Film je součástí dokumentu Davida Vondráčka Zabíjení po česku. Ten přibližuje několik případů zabíjení německých civilistů v českých městech a obcích těsně po válce. Dokument lze zhlédnout v ivysílání ČT.

Více světla do událostí na Bořislavce vnáší až nyní archivář Aleš Kýr, který nedávno objevil dokument z policejního vyšetřování mimosoudní popravy z 9. května 1945. Zpráva z oblastní kriminální úřadovny uvádí: „Postřílení zajišťovaných osob bylo před biografem Bořislavka zaviněno nezjištěným důstojníkem v uniformě RA, tedy Rudé armády, který svým jednáním zavinil, že shromážděný dav náhodných chodců zajištěné osoby napadl a všechny postřílel. Samopal s největší pravděpodobností od sovětského vojáka, že šel z ruky do ruky, každý si tam prostě střelil.“