Českoslovenští občané, kteří nebyli již dříve odškodněni jinak, by podle návrhu zákona mohli požadovat finanční náhradu za domy, hospodářská stavení i budovy sloužící k podnikání, které fyzicky existovaly ke 30. lednu 1946, a za zemědělské či lesní pozemky nebo dvory.
Návrh předpokládá, že nárok by kromě dosud žijících lidí mohly uplatnit i jejich děti, proto nelze počet žadatelů odhadnout. Ve své žádosti by museli uvést soupis majetku, o jehož nahrazení žádají, včetně ceny, kterou měl v květnu 1938, což je datum, k němuž se dělaly v rámci přípravy mezinárodní smlouvy soupisy československého majetku na Zakarpatské Ukrajině, píše Právo.
Informuje dále, že výše odškodnění za nemovitosti by se vypočítávala s ohledem na jejich současné ceny a za půdu by se vyplácel desetinásobek její tehdejší hodnoty. Nejvyšší možná suma, kterou by odškodnění mohli dostat, je stanovena na dva miliony korun. Případné spory by řešily krajské soudy.
„Chceme tím splatit dlouhodobý dluh Československa a ČR vůči svým občanům, kteří byli nuceni opustit své domovy s majetky po postoupení území Zakarpatské Ukrajiny Sovětskému svazu nebo Ukrajinské socialistické republice,“ řekl Právu k návrhu šéf sněmovního zahraničního výboru Jan Hamáček (ČSSD).