Praha - Definitivní a symbolickou tečkou za událostmi roku 1968 v bývalém Československu se stalo zasedání Ústředního výboru KSČ, které začalo 10. prosince 1970. Během něj byl přijat dokument analyzující příčiny, průběh a řešení krize v roce 1968 nazvaný Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Tento dokument se stal na dalších téměř dvacet let základním ideologickým východiskem komunistického režimu.
Poučení z krizového vývoje: Text, který vedl komunisty po dvě desetiletí
Výchozím bodem analýzy byl XIII. sjezd v roce 1966, na kterém se začaly jasněji rýsovat spory mezi konzervativním a liberálnějším křídlem strany. Výsledkem bylo odvolání Antonína Novotného z pozice prvního tajemníka Ústředního výboru a jeho nahrazení méně ortodoxním Alexandrem Dubčekem na počátku roku 1968. Podle autorů „Poučení“ výsledky sjezdu využily „pravicové a revizionistické síly“, které postupně ovládly ideologicky oslabenou stranu a pomocí sdělovacích prostředků i téměř celou společnost.
Důležitá role byla připsána také tajným službám západních zemí. Autoři textu nezapomněli ani na ideologické zdůvodnění vstupu vojsk pěti států Varšavské smlouvy na území Československa v noci na 21. srpna 1968. Podle autorů „Poučení“ to byl „akt internacionální solidarity“, který údajně zabránil krveprolití. Podle nich totiž hrozilo, že „vyhrocená kontrarevoluční situace eskaluje v občanskou válku“.
Normativní popis „krizového vývoje“ se rodil v rámci rozsáhlého procesu „očisty“ KSČ, v němž při „likvidaci pravicových živlů“ sehrálo klíčovou roli takzvané zdravé jádro strany – 165 tisíc členů prověrkových komisí. Před tyto komise museli předstoupit všichni komunisté v rámci výměny stranických legitimací. Pokud chtěli zůstat ve straně, byli nuceni dramatické události roku 1968 správně pojmenovat. Jazyk Poučení se v rámci tohoto drastického procesu pozvolna utvářel, klíčovou roli sehrál zejména Dopis ÚV KSČ všem základním organizacím a členům strany k výměně stranických legitimací KSČ v roce 1970, publikovaný v Rudém právu 3. února 1970.
GALERIE
videogallery_000109470
„Ústřední výbor KSČ je přesvědčen, že se tento dokument stane poučením pro stranu a přispěje k jejímu dalšímu politickoideovému i organizačnímu sjednocování, k upevnění jejího marxisticko-leninského charakteru, k posílení její vedoucí úlohy a k úspěšnému socialistickému rozvoji celé naší společnosti.“
Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, Praha, SPN 1972, s. 29.
V tomto dokumentu byla instrukce ke stranickým prověrkám poprvé zasazena do ideologicky ukotvené analýzy „krizového vývoje“. Nikoliv náhodou vzniklo Poučení až po ukončení tohoto procesu vnitrostranické „očisty“ na konci roku 1970. Konečný vznik Poučení výrazně ovlivnil též přímý tlak Sovětů, kteří měli mimořádný zájem na ideologickém zdůvodnění pobytu sovětských vojsk na území Československa.
Přijetí textu Poučení se stalo výrazem kompromisu mezi Husákovým křídlem v KSČ a radikálnější prosovětskou skupinou, reprezentovanou tajemníkem ÚV KSČ Vasilem Biľakem. Ještě radikálnější seskupení ultralevých usilovalo dokonce o politické procesy ve stylu padesátých let, jejichž obětí se měli stát hlavní představitelé „socialismu s lidskou tváří“. Přijetím Poučení na prosincovém zasedání ÚV KSČ v roce 1970 došlo v tomto sporu o rozsah a podobu represí k vzájemnému konsensu. Zrodil se režim permanentních čistek a průběžného kádrování nejen příslušníků strany, ale všech obyvatel Československa, jejichž společenská pozice předpokládala byť jen minimální politickou odpovědnost.
„Plénum přijalo politickou rezoluci, která se jednoznačně hlásila k závěrům XIII. sjezdu a znovu zdůraznila naši příslušnost ke světové socialistické soustavě a pevnou jednotu se Sovětským svazem. Vytyčila nezbytnost prohloubení jednoty strany, odstranění chyb a nedostatků, posílení její vedoucí úlohy a požadavek dodržování leninských norem, upevnění svazku Čechů a Slováků důsledným uplatňováním leninských principů v národnostní politice, řešení otázek národního hospodářství a dalších úkolů v zabezpečení realizace XIII. sjezdu.“
Text Poučení byl v období takzvané normalizace šířen masově. Ve velkém nákladu vyšel na sklonku roku 1970 jako příloha stranického deníku Rudé právo, v roce 1971 jej jako samostatnou brožuru ve vysokém nákladu vydalo Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ. Paralelně vycházely speciální komentované verze, doplněné komentáři dle charakteru cílových společenských skupin. V období po srpnu 1968 byly v tehdejším Československu postupně odbourány všechny liberální prvky z politického i ekonomického systému a začala konsolidace poměrů podle představ Sovětského svazu.
Přes 700 tisíc komunistů ztratilo svou funkci
Po prověrkách uvnitř samotné KSČ se uskutečnily čistky i v dalších politických stranách a společenských institucích. Z veřejného života bylo vyloučeno přes 300 000 nekomunistů, o své funkce přišlo kolem 700 000 členů KSČ a ze zaměstnání bylo podle historika Karla Kaplana propuštěno nebo na podřadnou práci přeřazeno až 350 000 lidí.
