Postižená novorozeňata potřebují neustálou péči, jejich rodiče pak odborné rady. Na záchranu center rané péče, které poskytují státem garantovanou pomoc, by stačilo pár desítek milionů korun. Na ty ale kvůli škrtům státu ani krajům nezbylo. Například středisku rané péče v Praze chybí podle jeho ředitelky Petry Cihlové milion a půl, aby mohli pomoci všem rodičům, kteří to potřebují. Podobně jsou na tom i další střediska, například v Plzni, Hradci Králové nebo Olomouci.
Včasná pomoc může dítě s postižením i úplně vyléčit. Na vlastní kůži to zažila sportovní moderátorka České televize Darina Vymětalíková. Jejímu synovi prorokovali, že nikdy neuvidí. Odborníci z rané péče ho ale za několik měsíců doslova rozkoukali. „Začal se dívat i na naše obličeje a usmál se na nás, byla to obrovská satisfakce,“ říká šťastně Darina. Její Ládík už oslavil rok a půl a ve vývoji stihnul dohnat vrstevníky.
Reportáž Barbory Straňákové
K odpovědnosti se nechce nikdo znát
Malých dětí s postižením jsou ale po republice stovky. Centrům rané péče nedostatek peněz podráží nohy. Nemohou třeba jezdit za svými klienty tak často, jak by bylo třeba. Odpovědnost za současný stav si přehazují ministerstvo práce a kraje. „Ministerstvo v rámci svých kompetencí učinilo maximum pro to, aby byla zachována dostupnost sociálních služeb. O konkrétní výši rozhodují kraje,“ uvedla mluvčí ministerstva Táňa Švrčková. „Ministerstvo se chová totálně asociálně a není schopno podpořit tak prospěšné služby, jako je třeba raná péče,“ vidí ale odpovědnost na ministerstvu pražský radní Petr Dolínek (ČSSD).
Služby rané péče stojí na rok pro jedno dítě zhruba 33 tisíc korun. Když ale neléčené miminko skončí v ústavu, stát za něj zaplatí ročně 360 tisíc korun.
