Praha - Pražský Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) je zdravotnickým zařízením, které se může pyšnit řadou unikátních zákroků a nejedním prvenstvím, mimo jiné v transplantační medicíně. Přesně 3. dubna 2003 tým lékařů pod vedením Jana Pirka poprvé v postkomunistické Evropě použil pro záchranu pacienta mechanické srdce, respektive mechanickou srdeční podporu. Ta je určena jako přechodná podpora do transplantace pacientům, pro které právě vhodné srdce není k dispozici. „Když se přístroj voperuje pacientovi včas, je to pro něj velkým přínosem. Rychle se spraví funkce jater a ledvin a na transplantaci jdou v dobrém stavu,“ vysvětluje profesor Jan Pirk.
Srdeční pumpy zachraňují životy už 10 let
Unikátní zákrok byl výsledkem programu „umělého srdce“, přesněji mechanické srdeční podpory. Ta je určena pro pacienty, pro které právě vhodné srdce není k dispozici, jako přechodná podpora do transplantace. Většinou se pacientovi implantuje pouze jedna pumpa na levou stranu srdce, která coby tzv. „most k transplantaci“ dovede pacienta až ke zdárnému ukončení jeho léčby.
Prvnímu z pacientů posloužil přístroj Thoratec VAD umístěný na břiše, v květnu téhož roku mu pak bylo úspěšně transplantováno srdce biologické. Přitom ještě před zákrokem lékaři dávali sedmapadesátiletému muži, kterému kvůli špatné činnosti srdce začaly selhávat i jiné orgány, jen několik hodin života. Zhruba pět milionů korun, které stály umělé srdeční komory, přípojné trubičky, pohonná a řídicí jednotka zaplatila ze dvou třetin zdravotní pojišťovna, zbytek sponzoři.
Zlepšení osudu nemocných na čekací listině
Díky programu se pak řadě nemocných prakticky jistota brzké smrti změnila v naději nejenom na život, ale i na jeho kvalitní prožití. Profesor Pirk, přednosta kardiocentra IKEM, loni v listopadu řekl, že za devět let voperoval 247 umělých srdcí, z toho 158 dlouhodobých a 89 střednědobých.
Tato mechanická srdce se dávají při zachování srdce vlastního, když pacient čeká na transplantaci, další variantou je mechanické srdce voperované natrvalo, když vlastní srdce v těle zůstává. Dříve řada pacientů na čekací listině k transplantaci zemřela, aniž by se dočkala operace. Právě přístroje vyvinuté před deseti lety napomohly výrazně snížit úmrtnost na čekací listině a umožnily pacientům se transplantace dočkat. Umělé srdeční pumpy se také zmenšily a zlepšila se i jejich technologie. Pacient se díky nim dostává k operaci v mnohem lepším stavu, a zvyšuje se tak jeho šance na dlouhodobé přežití a kvalitní život.
Implantabilní dlouhodobá srdeční podpora
Mechanické srdce jako trvalá náhrada při zachování vlastního srdce se používá u lidí, u nichž nelze transplantaci udělat, proto se našije levostranná srdeční podpora. V USA jsou lidé, kteří tak žijí už déle než sedm let, uvedl koncem loňského roku Pirk s tím, že v Česku žije již zhruba rok pacientka, které nahradili transplantaci našitím umělého srdce, přičemž vlastní jí zůstalo.
Muž, který neměl srdce
Velkou šanci na záchranu života dávají pumpy zcela nahrazující srdce. Prvním takto léčeným pacientem se stal sedmatřicetiletý hasič Jakub Halík, jehož vlastním srdcem prorůstal zhoubný nádor a nedal se vyoperovat. Profesor Pirk se svým týmem muži nemocný srdeční sval s nádorem v dubnu odoperoval a nahradil ho přístrojem. První pacient na světě, který žil bez srdce jen s unikátní pumpou v těle, přežil zhruba 200 dní. Transplantace se již nedočkal, zahubila ho infekce.
Halíkovi byla voperována čerpadla HeartMate II, která lékaři v IKEMu používají už několik let. Vždy dostávali ale jen jednu speciální pumpu, která měla zajistit činnost levé strany srdce. Tentokrát experti dva přístroje spojili, museli ale jejich činnost sladit. Synchronizace přímo při operaci na sále trvala několik hodin.
Pacient Jakub Halík
Podle Pirka Halíkův případ přinesl poučení v tom, že i mechanické srdce, které nepracuje na principu pulsu, ale krev protéká nepřetržitě, může nahradit činnost biologického srdce dlouhodobě. Infekce, na niž Halík zemřel, nesouvisela s přístrojem, ale s celkově těžkým stavem pacienta.
Vůbec první umělé srdce voperoval do těla člověka v dubnu 1969 americký lékař Denton Cooley. Pacient Haskell Karp žil 64 hodin a potom dostal transplantát. Později ale zemřel na zápal plic.
GALERIE
videogallery_323115