Katka může hýbat jen hlavou, svůj handicap ale poráží na plné čáře

Praha - Kdo tento příběh neslyšel, možná by jen těžko uvěřil, jak silná navzdory překážkám může být lidská vůle. Studentka Jedličkova ústavu, 18letá Kateřina Morozová, může kvůli vrozené genetické vadě hýbat pouze hlavou. Přesto neztrácí chuť do života a jednou by chtěla být střihačkou. Sen se jí už dokonce začíná plnit, ředitele písecké filmové školy její odhodlání a elán natolik zaujaly, že ji na školu bez váhání přijal. Příběh dívky, která jde za svým cílem přes ty nejtěžší překážky, zaujal i reportéry německé televize RTL.

„Na věci kouká tak, že se dají zvládnout. Nepřemýšlí o tom, proč by něco nešlo, ale jak to udělat, aby to šlo,“ říká o Katce její učitel Radek Musílek. Usměvavá dívka se snaží dívat na svět optimisticky, podle jejích slov jsou zde navíc lidi s těžším handicapem, než má ona: „Sílu beru z celého života a asi tím mým postojem, jak vidím svět, nejsem uzavřená.“

Když se narodila, lékaři věděli, že nikdy nebude chodit ani hýbat rukama. Srostlé klouby a nefunkční svaly jí nedovolí ani dlouho bezbolestně sedět. Nikdo ale ještě tehdy netušil, jak velká bojovnice z Katky roste. I se svým handicapem klidně píše esemesky a touží být střihačkou. „Kačenka je vlastně první člověk, kterého jsem viděla, že píše pusou, že všechno dělá pusou. Všichni jsme na ni koukali s údivem,“ říká její spolužačka Anna Vocelová.

Ostatně údiv nevzbudila jen u spolužáků. Už po první reportáži, kterou Česká televize odvysílala před dvěma měsíci, dostala nabídky na střih: „Ozvali se mi dva lidi, jeden chtěl, abych mu sestříhala cestovní dokument, to jsem řekla, že raději ne, protože se na to necítím. Druhý pán se mě zeptal, jestli bych mu nesestříhala něco o jeho dětech.“

V Jedličkově ústavu zatím Katka pracuje na videích pro kamarády ze třídy. Svůj notebook by ale jednou ráda vyměnila za profesionální střižnu. Na svou vysněnou práci se neváhala zajet podívat ani do zpravodajství České televize. Štáb o návštěvu střižen požádala už při natáčení první reportáže. „Viděla jsem, jak se stříhají zprávy a všechno kolem toho… No, to bych dělat nemohla, to je na mě moc rychlý, spíš bych chtěla dělat něco klidnějšího,“ konstatovala po exkurzi.

Miloň Terč, ředitel Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku

„Fascinuje mě, jak je odhodlaná, jakou má chuť do života, jak je ochotná se vzdělávat a jít dopředu. To si myslím, že je skutečně obdivuhodný a stojí to za to, aby měla podporu.“

V Katčině cestě do střižny už teď stojí jen maturita, která ji čeká za rok. Když totiž před dvěma měsíci viděl její příběh Miloň Terč, ředitel Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, neváhal ani vteřinu. Katku zkontaktoval a na studium střihu přijal: „Velice mě inspirovala. Uvědomil jsme si, že ne všichni lidé mají takovou vůli jako ona. Ten zájem o střih mě inspiroval k tomu, že jsem si říkal, proč by nemohla studovat u nás?“ Soukromé studium bude škola Katce sponzorovat. „Na první pohled to vypadá hodně složitě, ale neodradilo mě to. Doufám, že se s tím naučím,“ popsala Katka své dojmy z první návštěvy školních střižen.  

Odhodlanost malé velké bojovnice ale nefascinuje jen na filmové škole v Písku. Příběh dívky, která jde za svým cílem přes ty nejtěžší překážky, zaujal i reportéry německé televize. Katčin příběh chtějí převyprávět v Lipsku. „Jsem Kateřinou ohromena, vyzařuje jakousi zcela výjimečnou energii. Má taky vnitřní sílu, kterou by člověk, když zná její příběh, nečekal,“ řekla redaktorka RTL Brit Bentzen.

Příští týden začínají Katce prázdniny a chystá se cestovat. Pojede na English Camp a potom do Chorvatska. A co jí v životě dělá radost? „V podstatě všechno, hlavně dobrá nálada ostatních lidí a přátelé.“