Spor o šíři poslanecké imunity, který v posledních hodinách a dnech vedou představitelé české politické scény, vyvolal verdikt Nejvyššího soudu, který vyňal exposlance za ODS Ivana Fuksu, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Všichni tři se měli výměnou za lukrativní posty ve státních podnicích vzdát poslaneckých mandátů, což vrchní státní zástupce Ivo Ištvan vyhodnotil jako přijetí úplatku, podle Nejvyššího soudu je ale není možné stíhat za politickou dohodu, kterou učinili jako zákonodárci chránění imunitou.
Ústavní soud nemůže zakročit sám od sebe
Proti verdiktu NS se ohradila zejména sociální demokracie, která zdůraznila potřebu ujasnit si šíři poslanecké imunity. Podle místopředsedy strany Lubomíra Zaorálka by se totiž měla vztahovat jen na projevy, a soudní výklad je tak příliš extenzivní. Strana ale zároveň až dosud nevěděla, jakým způsobem pohnat problém před Ústavní soud; sami soudci se totiž případem z vlastní iniciativy zabývat nemohou.
To potvrzuje i generální sekretář ÚS Ivo Pospíšil: „Byť by ta záležitost byla ústavně sebedůležitější a byť by většina ústavních soudců s rozhodnutím Nejvyššího soudu nesouhlasila, jsou vázáni zákonem o Ústavním soudu a ústavou a nemohou sami od sebe přijímat stanoviska, která by sami pokládali za nezávazná a jen je pouštěli do veřejného prostoru.“
Způsob, jak otázku poslanecké imunity před Ústavní soud dostat, nyní předložil senátor za ČSSD a její stínový ministr spravedlnosti Jiří Dienstbier; nabídl přitom hned tři cesty, podle Pospíšila jsou ale problematické a mnoho by neřešily.
1. Škrty v trestním řádu
Prvním způsobem by podle Dienstbiera mohl být návrh zrušení těch ustanovení trestního řádu, kterými se Nejvyšší soud řídil, když trojici rebelů vyňal z pravomoci policie a žalobců. „V této souvislosti by mohl Ústavní soud posoudit i rozsah imunity, nebo se k tomu alespoň vyjádřit v rámci svého rozhodnutí a zdůvodnění,“ navrhuje Dienstbier s tím, že na základě nálezu ÚS by pak poslanci mohli dospět k jasnějšímu vymezení vlastní imunity.
Podle Pospíšila je ale taková cesta jen teoretická, protože soudci by se k imunitě mohli vyjádřit právě jen nad rozsah toho, čím by se skutečně zabývali: „Ústavní soud by pouze posuzoval pravomoc Nejvyššího soudu, zda má možnost vstupovat do probíhajícího trestního řízení a vyjadřovat se k vynětí. Vazba na výklad samotné imunity by v tomto případě žádná nebyla.“
2. Kompetenční spor
Druhou cestou, jak dostat téma imunity k nejvyšší instanci, je podle Dienstbiera spor mezi Poslaneckou sněmovnou a státním zastupitelstvím o to, kdo z nich se má jednáním poslanců zabývat. „Je otázka, jestli je to možné posuzovat ze strany orgánů činných v trestním řízení, nebo jestli to přísluší pouze do kárné pravomoci Poslanecké sněmovny,“ uvádí Dienstbier s tím, že jedna z institucí by se mohla s kompetenčním sporem obrátit na Ústavní soud.
Podle Pospíšila ale i tento spor primárně směřuje k pozici a pravomocím Nejvyššího soudu, nikoli k imunitě jako takové.
3. Zásah Marie Benešové
Třetí cestou, kterou Dienstbier navrhuje, je angažmá Marie Benešové coby ministryně spravedlnosti. Ta by podle něj mohla podat stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu. „Nejvyšší soud, který by o této stížnosti rozhodoval, by musel předložit věc k posouzení Ústavnímu soudu,“ uvádí Dienstbier. I tady je tedy cesta k ÚS spíš teoretická.
PŘÍPAD TŘÍ REBELŮ: Skupinu rebelů v občanské demokracii tvořili Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř; loni na podzim komplikovali vládní záměr zvýšit DPH, když odmítali zvednout ruku pro daňový balíček ministra financí Miroslava Kalouska. Zaštiťovali se tehdy slovy o dodržování programové čistoty ODS a opírali se mj. o autoritu tehdejšího prezidenta Václava Klause, který záměr Nečasova kabinetu rovněž kritizoval. Vláda se tak vystavila hrozbě svého pádu, protože premiér Petr Nečas spojil hlasování o daňových změnách s hlasováním o důvěře celému kabinetu.
Poté, co rebel Fuksa na dušičkovém kongresu ODS neúspěšně vyzval Nečase k boji o předsednické křeslo, se všichni tři rebelové svého poslaneckého mandátu vzdali, a sněmovna díky tomu daňové změny odsouhlasila. Fuksa obdržel post v Českém Aeroholdingu, Šnajdr se pak stal členem a později i předsedou dozorčí rady společnosti Čepro, Tluchoř měl zamířit do orgánů ČEZu.