Praha - Velký pátek je dnem, kdy někteří lidé drží půst. Jiní naopak přemýšlejí, jak si nadcházející Velikonoční svátky osladí. Kromě tradičního cukru či medu velké množství lidí sahá i po umělých sladidlech. Dnes je to na den přesně, kdy byl v roce 1966 patentován aspartam. A od té doby se s umělými sladily roztrhl pytel. Zatím poslední povolené – steviosid – pochází z rostliny stévie. Analytička potravin Jana Dostálová ale upozorňuje, že řada jeho složek je připravována synteticky a o čistě přírodní sladidlo se tedy rozhodně nejedná.
Umělá sladidla jsou v módě - ani steviosid však není čistě přírodní
9 minut
Analytička potravin: Steviosid není čistě přírodní sladidlo
Aspartam byl dlouho považován za zdravou a bezpečnou náhražku cukru. Patentován byl již v roce 1966. Několik studií v posledních letech údajně prokázalo škodlivé účinky aspartamu na organismus. Dostálová ale považuje všechna potravinářská sladidla za bezpečná. „Sladidlo je povoleno, jen pokud projde složitými testy,“ zdůraznila.
Poslední povolené sladidlo na evropském trhu jsou takzvané steviosidy. Ty se extrahují z rostliny stévie pocházející z Jižní Ameriky, kde se tradičně její lístky využívaly k doslazování čaje maté. Jeho hlavní výhodou je, že je třistakrát sladší než běžný cukr a nemá žádné kalorie. Dostálová ale upozorňuje, že takovéto sladidlo stále obsahuje celou řadu chemických sloučenin. „Řada složek tohoto sladidla je připravována synteticky, ono to není jen čistě přírodní sladidlo,“ podotýká. Možností tak zůstává rostlinku si pěstovat doma a sušené lístky používat třeba k doslazování čaje.
GALERIE
Cukr autor: Gerard Lacz, zdroj: Isifa/Rex features
Mnoha lidem nicméně nevyhovuje příznačná pachuť umělých sladidel. Raději než cukr bílý ale volí cukr hnědý, který na rozdíl od bílého obsahuje určité množství minerálních látek a vitaminů. Podle Dostálové ale nepříliš významné. „Když zhodnotíme jejich příjem z pohledu celkové výživy, tak je v podstatě zanedbatelný,“ podotkla profesorka. Řada lidí hnědý cukr volí především proto, že jim díky své trochu karamelové chuti více chutná. Ze stejného důvodu je lidem doporučován med či melasa. Ta ale může podle Dostálové obsahovat i zbytky agrochemikálií.
Jak si tedy život osladit? Nejlépe nijak. Pro naše zdraví je nejlepší, pokud příjem cukru a náhradních sladidel výrazně omezíme.
Stévii cukrové se v zemi původu říká také sladká tráva nebo medové lístky. V Paraguayi a na severu Argentiny ji původní obyvatelé znají po staletí. Indiáni lístky stévie žvýkali a přidávali do nápojů ještě dlouho před španělskou kolonizací. Vlastnosti této rostliny ale začali objevovat i jinde. Například v Japonsku se stévie používá jako sladidlo od 70. let. Na západních trzích se dlouho zkoumaly její případné vedlejší účinky a povolena zde byla až v roce 2011. V Česku se dá dnes běžně koupit v květinářství pod jménem sladká tráva. Spíše než na parapetu je vhodné ji zasadit do mírného stínu, kde bude mít i tak dostatek světla a tepla a lístky budou mít větší sladivost.
