Tornádo je nebezpečné nejen tím, jak ničivé je, ale také tím, jak špatně se předpovídá. Podle meteorologů se jedná o jev, který zatím reálně predikovat včas neumí.
Předpovídat příchod tornáda je v tuzemsku nemožné, tento jev je příliš složitý, rychlý a nečekaný
„Proč to meteorologové nepředpověděli, proč nevarovali?“ Tak zní spousta dotazů na sociálních sítích ohledně tornáda na Moravě. Problém je v tom, že tornáda jsou jev, který se předpovídá jen velmi těžko, a vlastně přesně předpovědět nejdou vůbec – zejména v místech, kde se vyskytují jen zcela výjimečně.
Vladimír Piskala z vědecké redakce mluvil o tornádu, které zničilo několik měst na jihu Moravy (zdroj: ČT24)
„Předpověď tornád je velmi složitá,“ potvrzuje meteorolog ČT Pavel Karas. „Umíme sice říct, kdy se objeví silná bouře, ale ten chobot, který se vysouvá ze spodní základny mraku, ten zatím předpovědět neumíme. Tady je meteorologie zatím ještě v plenách.“
Ve Spojených státech, kde jsou tornáda nejčastější, dokáží výjimečně předpovědět příchod tornáda pouhých několik desítek minut před jeho vznikem – ale to už je na jakékoliv přípravy kromě ukrytí se stejně pozdě. Jinak se předpovídají jen podmínky, které mohou ke vzniku tornáda vést, a ty jsou velmi podobné jako při silné bouřce.
Hurikán a tornádo
Ve středoevropských podmínkách se mnohdy různé druhy silných bouří zaměňují, právě proto, jak vzácné u nás jsou. I to může vést k nepochopení toho, proč se tornáda nedají předpovídat.
Například vznik a síla a dokonce i trasa hurikánů se totiž predikují v současné době dost dlouho dopředu a značně přesně. Hurikány jsou totiž velmi rozsáhlé jevy, které vznikají za matematicky velmi snadno popsatelných podmínek. Zato vznik tornáda je mnohem složitější.
Tornádo bývá mnohem menší jak rozsahem, tak trasou, kudy se pohybuje, a také délkou trvání – zatímco hurikány mohou přetrvávat celé dny, tornádo se zformuje, ničí a pak zanikne během pouhých několika minut, někdy trvá dokonce jen několik desítek sekund. V místě, které zasáhne, je ale extrémně ničivé.
Snadné předpovědi nefungují
Největším problém je, že tornáda mohou vznikat za velmi různorodých podmínek. Velmi zjednodušeně: formují se, když jdou proti sobě dvě masy vzduchu, studená a teplá. Třením se roztočí a protože teplý vzduch stoupá vzhůru, vzniká válec tornáda. Jenže detailní podmínky se mohou zásadním způsobem lišit: vliv má úroveň vlhkosti, střih větru, nestabilita a další faktory, které nejde přesně měřit – například tření se zemí, které se liší podle zcela konkrétních podmínek. Jak složitý jev je tornádo, zachytila například simulace z roku 2017, která se pokusila popsat jeho vnitřní strukturu:
Vlastně jediným přesným způsobem, jak vznik tornáda předpovědět, je vizuální pozorování. Zejména v USA, kde je sledování tornád pro řadu lidí koníčkem, existují týmy „lovců tornád“, kteří pozorují podezřelé bouře. Z některých vizuálních znaků jsou schopni poznat blížící se tornádo – jde především o takzvaný „přestřelující vrcholek“ pod základnou oblaku, ze kterého se spouští typická nálevka tornáda.
- Přestřelující vrcholek je jakýsi oblak nad oblakem. Jedná se o výčnělek mraku, který zasahuje do vyšších vrstev atmosféry.
Stejně složité je také sledovat i předvídat pohyb tornáda, závisí také na řadě faktorů – obecně napodobuje postup bouře, ale mohou ho ovlivnit také lokální podmínky jako hory. Důležité pro jeho postup je i proudění ve vyšších vrstvách atmosféry.
Pomáhá zkušenost
Místa, která bývají tornády zasažena nejčastěji, jako je například americká Oklahoma, přesto relativně přesné varovné systémy mají. Základem je pro ně statistická zkušenost: tornáda jsou zde tak častá, že se dají predikovat na základě minulých zkušeností – ty totiž dokážou zohlednit chování tornád v konkrétních místech.
Protože jsou tam tornáda tak častá a přináší takové škody, existují zde spousty týmů, které podezřelé bouře vizuálně sledují – a mohou potvrdit, že se tornádo formuje. A právě to je také příčinou toho, proč jsou nejvíce smrtící noční tornáda, která se vizuálně potvrzují mnohem hůř.
V regionech, kde jsou tornáda výjimkou (jako je střední Evropa), ale tohle použít nelze – právě pro jejich vzácnost a nemožnost využít minulých zkušeností. Podobně jako se dá předpovídat snadno zvýšené povodňové riziko, ale nikoliv tisíciletá voda: jev je natolik vzácný, že se vymyká modelům.
V USA se nyní také v nejrizikovějších oblastech, kde jsou ročně desítky až stovky tornád, využívají ke sledování podmínek pro jejich vznik i drony:
Drony pomůžou předpovídat tornáda (zdroj: ČT24)
Naděje je v radarech
V posledních letech se výrazně zlepšuje využívání radarů pro zpřesnění předpovědí. Meteorologové k tomu používají zejména takzvané Dopplerovy radary. Tyto přístroje totiž umí měřit nejen vzdálenost k objektu, ale také jeho rychlost pomocí Dopplerova jevu: pokud se objekt pohybuje směrem k pozorovateli, radarové vlny odražené od objektu budou mít vyšší frekvenci, než kdyby se objekt pohyboval směrem od něj.
Tento efekt lze demonstrovat na zvukových vlnách. Pokud se blíží auto s klaksonem, zdá se, že výška tónu klaksonu (tedy frekvence zvukových vln) stoupá. Vrcholu dosáhne právě ve chvíli, kdy auto projíždí kolem, a poté klesá, jak se auto od posluchače vzdaluje.
Dopplerův radar se používá k detekci pohybu dešťových kapek a krup v bouřce, což napovídá o pohybu větru. Pomocí současné technologie je možné zjistit celkovou cirkulaci bouřky a dokonce i rozvíjející se mezocyklónu.
Přímá detekce tornáda je ale kvůli relativně malým rozměrům současné generace dopplerovských radarů zatím velmi obtížná, nicméně do budoucna by to mohla být technologie, která by mohla pomoci nejvíc. Kromě toho je každý radar omezen zakřivením Země. Radarové vlny se pohybují po přímkách, což znamená, že vzdálené bouře, které jsou od radaru „pod horizontem“, nelze touto technikou sondovat.