Před 6200 lety došlo k jednomu z největších známých masakrů prehistorie. Odehrál se v Potočani, na území dnešního Chorvatska, a neznámí nepřátelé zde brutálně pobili jednačtyřicet lidí. Mezinárodní vědecký tým teď tuto událost lépe popsal, zejména s pomocí genetické analýzy.
Vědecké poznání pravěkých masakrů je zatím nedostatečné, každý nový poznatek výrazně pomáhá odhalit spoustu detailů o lidské společnosti v této málo zmapované době.
Dosavadní antropologická a genomická analýza raných masakrů odhalila případy, kdy byly oběti zabity v důsledku boje, konfliktů uvnitř skupiny (například zabíjení zacílené na konkrétní rodiny nebo nedávné migranty) nebo náboženských rituálů. Masakr 41 jedinců v Potočani v Chorvatsku před 6200 lety popsaný v této studii je jednou z dosud nejrozsáhlejších genetických analýz takové události.
Autorům výzkumu se podařilo získat genetická data z kostí 38 z 41 jedinců, kteří byli objevení v hromadném hrobě v Potočani v Chorvatsku. Pomocí radiokarbonové metody archeologové popsali, že masakr se odehrál kolem roku 4200 před naším letopočtem a že zabití z doby kolem roku 4200 před Kristem patřili k takzvané lasinjské kultuře.
Vědci ke zkoumání ostatků z chorvatského hrobu využili kombinaci několika metod; pomocí nich zjistili, že se v něm nacházeli jedinci obou pohlaví (21 mužů a 20 žen) a různých věkových skupin, přičemž přes polovinu vzorku (21) tvořili mladí lidé. Přesněji: dvě mladší děti ve věku od dvou do pěti let, devět starších dětí ve věku od šesti do deseti let a 10 dospívajících ve věku od 11 do 17 let.
Ze zbývajících dvaceti dospělých bylo 14 jedinců ve věku od 18 do 35 let a pět ve věku od 36 do 50 let, přičemž věk jednoho dospělého v době úmrtí nebylo možné přesně určit.
Proč došlo k masakru?
Genetická analýza také odhalila, že někteří lidé v hrobě byli spojeni rodinnými vazbami – v jedné jámě byli společně nalezení mladší muž, jeho dvě malé dcery a jeho synovec. Většina mrtvých (přes 70 procent) ale rodinně spřízněná nebyla. To naznačuje, že se jednalo o pestrou, zřejmě pasteveckou populaci.
Přestože ve většině případů nebyli mrtví blízkými příbuznými, genetické důkazy ukazují, že měli společné předky. Celá skupina byla stejného anatolsko-evropského původu, což podle autorů práce říká, že místní populace byla rozsáhlá a stabilní. Proto je nepravděpodobné, že by masakr souvisel s příchodem nové, geneticky nepříbuzné skupiny.
Co tedy z možných vysvětlení zbývá? Vědci přiznávají, že s důkazy, které jsou v současné době k dispozici, se příčina nedá s jistotou zjistit. Jako možný důvod masakru navrhují nějakou událost spojenou s kombinací nepříznivých klimatických podmínek a značným nárůstem počtu obyvatel. Šlo by tedy spíše o vnitřní konflikt mezi místními komunitami, který vygradoval v brutální násilí, než o invazi cizinců.
Výsledky jsou dalším důkazem, že masové zabíjení se neomezovalo jen na moderní a historická období, ale bylo také významným procesem ve starších pravěkých společnostech. A to zase ukazuje, jak starým fenoménem byly války a další konflikty, které formovaly lidské kultury a civilizace. Autoři poznamenávají, že bude nutné provést další genetickou analýzu míst známých pravěkých a starověkých masakrů, aby se tak zjistilo, jak často se tento typ násilí v minulosti vyskytoval.
