Lidstvo ovlivnilo přírodu už v téměř celé Antarktidě, zjistili vědci. Nejvíce zasažené jsou podle nich oblasti bez ledu a pobřeží, kde se nachází většina biodiverzity. Výzkum publikoval prestižní časopis Nature.
Antarktida je zasažena lidskou činností víc, než se předpokládalo, ukazuje výzkum
Antarktida je považována za jednu z největších nedotčených zbývajících divočin na Zemi. Od svého formálního objevu před 200 lety se však kontinent postupně stal dějištěm působení člověka.
Jak velká část Antarktidy zůstala člověkem dosud nedotčena, se pokusil změřit mezinárodní tým vědců. „Zmapovali jsme 2,7 milionu záznamů o lidské činnosti v letech 1819 až 2018 napříč celou Antarktidou,“ přiblížil podle webu EurekAlert! spoluautor výzkumu Bernard Coetzee z Wits University v Jihoafrické republice. Jedním z cílů vědců bylo určit rozsah zbývajících oblastí divočiny.
Výzkumníci přitom došli k závěru, že s výjimkou některých velkých oblastí převážně ve střední části Antarktidy lze známky lidského působení nalézt už téměř všude. I když mnoho navštívených míst ovlivnil člověk pouze zanedbatelně, přesto vědci zaznamenali negativní dopady na tamní biodiverzitu.
„Zjistili jsme, že i světadíl, který často bývá považován za vzdálený, se stal dějištěm rozsáhlé lidské činnosti. A to zejména v oblastech bez ledu a na pobřeží, kde se nachází většina biologické rozmanitosti,“ dodal Coetzee.
Je potřeba vyhlásit nové chráněné oblasti, vyzývá vědkyně
Studie například vypočítala, že pouze 16 procent významných ptačích území se nachází v zanedbatelně zasažených oblastech. Pouze menšina z téměř nedotčených částí kontinentu navíc patří do speciálně chráněných oblastí.
Dále vědci došli k závěru, že místa, která člověk svou činností do vysoké míry ovlivil – například tam, kde se staví výzkumné stanice nebo kam míří turisté – se často překrývají s oblastmi důležitými pro biodiverzitu.
„I když situace na první pohled příliš slibně nevypadá, výsledky naší studie ukázaly, že existuje řada příležitostí rychle jednat a vyhlásit nové chráněné oblasti,“ zdůraznila hlavní autorka výzkumu Rachel Leihyová z Monash School of Biological Sciences.