Mimo vlast dnes žije více než 20 milionů Poláků a lidí polského původu, což je více než polovina obyvatel Polska. Historií putujícího národa se zabývá expozice muzea v Gdyni, nacházející se – symbolicky – přímo v jedné z přístavních budov. Co doprovázelo Poláky při hledání lepšího života, zjišťoval pro Objektiv zpravodaj Josef Pazderka.
Přístav byl po desetiletí nejdůležitějším výchozím bodem polské emigrace. Podle odhadu polských historiků z něj odplulo za štěstím zhruba 100 tisíc lidí všech vrstev. Z drtivé většiny to byli Poláci, ale byli mezi nimi i Češi a Slováci. Dnes už zašlou slávu přístavu připomínají jen černobílé fotografie.
Expozice muzea začíná v chudých polských vesnicích, jejichž obyvatele v 19. století průmyslová revoluce vyháněla do továren ve velkých městech. Mnozí z nich se tam neuchytili, a tak v nouzi vyrazili hledat nový život za oceánem. Začátky života v Americe ale nebyly jednoduché a návštěvníci muzea si mohou prohlédnout drsné podmínky přístavů, skladů i chicagských jatek, kde emigranti začínali.
Následují dramatické osudy Poláků během druhé světové války a na závěr muzeum připomíná také současnost. Tedy minimálně 2 miliony Poláků, kteří po vstupu Polska do EU v roce 2004 vyjeli na Západ a málokdo z nich se dnes vrací.
Chloubami muzea jsou třeba největší maketa pasažérské lodi na světě, polského plavidla Batory, které v meziválečném období vyplouvalo právě z Gdyně k plavbám přes Atlantik, nebo rozsáhlá multimediální instalace mapující jednotlivé polské komunity na všech kontinentech.
Jediné muzeum emigrace v celém Polsku se slavnostně otevřelo v květnu 2015 po třech letech intenzivních rekonstrukcí a příprav. Za první rok fungování vzbudilo obrovský zájem, přišlo se do něj podívat už více než 140 tisíc lidí.
