Mimo vlast dnes žije více než 20 milionů Poláků a lidí polského původu, což je více než polovina obyvatel Polska. Historií putujícího národa se zabývá expozice muzea v Gdyni, nacházející se – symbolicky – přímo v jedné z přístavních budov. Co doprovázelo Poláky při hledání lepšího života, zjišťoval pro Objektiv zpravodaj Josef Pazderka.
Strastiplná cesta za štěstím. Gdyňské muzeum zve na dějiny polské emigrace
Přístav byl po desetiletí nejdůležitějším výchozím bodem polské emigrace. Podle odhadu polských historiků z něj odplulo za štěstím zhruba 100 tisíc lidí všech vrstev. Z drtivé většiny to byli Poláci, ale byli mezi nimi i Češi a Slováci. Dnes už zašlou slávu přístavu připomínají jen černobílé fotografie.
Expozice muzea začíná v chudých polských vesnicích, jejichž obyvatele v 19. století průmyslová revoluce vyháněla do továren ve velkých městech. Mnozí z nich se tam neuchytili, a tak v nouzi vyrazili hledat nový život za oceánem. Začátky života v Americe ale nebyly jednoduché a návštěvníci muzea si mohou prohlédnout drsné podmínky přístavů, skladů i chicagských jatek, kde emigranti začínali.
Gdyně jako centrum vzpomínek na polskou migraci (zdroj: ČT24)
Následují dramatické osudy Poláků během druhé světové války a na závěr muzeum připomíná také současnost. Tedy minimálně 2 miliony Poláků, kteří po vstupu Polska do EU v roce 2004 vyjeli na Západ a málokdo z nich se dnes vrací.
Chloubami muzea jsou třeba největší maketa pasažérské lodi na světě, polského plavidla Batory, které v meziválečném období vyplouvalo právě z Gdyně k plavbám přes Atlantik, nebo rozsáhlá multimediální instalace mapující jednotlivé polské komunity na všech kontinentech.
GALERIE
Emigrace jako fenomén polských dějin
Jediné muzeum emigrace v celém Polsku se slavnostně otevřelo v květnu 2015 po třech letech intenzivních rekonstrukcí a příprav. Za první rok fungování vzbudilo obrovský zájem, přišlo se do něj podívat už více než 140 tisíc lidí.