Stepan Bandera jmenován Hrdinou Ukrajiny

• ČT24

22. 1. 201022. 1. 2010‌‌|Zdroj: ČT24

Stepan Bandera

Zdroj: Wikipedia

Kyjev - Odstupující ukrajinský prezident Viktor Juščenko vyznamenal posmrtně povstaleckého vůdce Stepana Banderu. Jedno z nejvyšších státních vyznamenání, titul Hrdina Ukrajiny, dostal Bandera za zásluhy o nezávislý ukrajinský stát. Kontroverzní hnutí banderovců spolupracovalo s nacistickým Německem a má na svědomí hromadné vraždy Židů. Až do 50. let pak bojovalo proti sovětské státní moci. Bandera je mnohými pokládán za národního hrdinu a jinými za zločince. Dnešní slavnostní slavnost zcela jistě ochladí již chladné vztahy Ukrajiny s Ruskem a patrně i s Polskem.

Podle prohlášení prezidenta na dnešní výnos „čekaly mnoho let miliony Ukrajinců“. V dnešním rozhodnutí prezidenta o udělení titulu Hrdina Ukrajiny se praví, že Bandera byl vyznamenán za „obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát“. Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stepan.

Juščenko za sebou chtěl hlasitě prásknout dveřmi

Slavnostní akt v Kyjevě nepochybně prohloubí roztržku Ukrajiny s Moskvou, která doprovázela celé Juščenkovo prezidentství. Ruská agentura ITAR-TASS dnes ve zprávě o Banderově vyznamenání napsala, že „ozbrojenci z UPA mají na svědomí množství zločinů, mezi nimi vyvraždění víc než 100 000 Poláků, Čechů a Židů v západní Volyni“. Zvěrsky byly podle agentury usmrceny i tisíce Ukrajinců, kteří do UPA odmítli vstoupit. „Juščenko posmrtným vyznamenáním Bandery riskuje zhoršení vztahů s Polskem, které považuje za nejbližšího spojence,“ napsal ITAR-TASS s odvoláním na ruské experty.

Podle agentury Reuters odstupující ukrajinský prezident svým krokem zřejmě vyvedl z míry své dva hlavní rivaly a do jisté míry jim znesnadnil jejich nadcházející volební souboj o prezidentský úřad. Před definitivním odchodem z prezidentského úřadu za sebou zřejmě chtěl hlasitě prásknout dveřmi, soudí někteří pozorovatelé.

Slovenští antifašisté jsou ostře proti

Představitelé slovenských protifašistických a odbojářských organizací udělení titulu Banderovi odsoudili. „Naše reakce může být jen záporná, když k udělení titulu došlo bez řádného zkoumání a prokazování případných Banderových zásluh,“ řekl předseda Slovenského svazu protifašistických bojovníků Pavol Sečkár. „Od prezidenta Juščenka je to provokace,“ dodal.

Také předseda slovenského Sdružení vězňů nacistických koncentračních táborů Otto Wagner je proti. „Bandera byl bezpáteřný člověk, který se na jistý čas spojil s nacisty. V očích mnoha neofašistů to může být jen další důkaz jakési rehabilitace fašismu,“ řekl.

S Němci i proti Němcům

Stepan Bandera v roce 1929 jako dvacetiletý vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Trest smrti mu byl změněn na doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem. V té době se OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele jednoho z nich. Krátce po zahájení německého útoku na SSSR se také podílel na vyhlášení ukrajinského státu a tento krok odmítl přes nátlak odvolat.

Další tři roky strávil Bandera v německých koncentračních táborech, jeho hnutí ale i nadále fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala. UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až 150 000 lidí. Po obratu ve válce se stala hlavním soupeřem UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.

Útěk na Západ Banderovi nepomohl

Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij.

Začátkem 60. let sám Stašinskij uprchl na Západ. Západoněmecký nejvyšší soud ho odsoudil pouze jako pomocníka s tím, že skutečnými pachateli jsou „vysoce postavení původci zločinu“ v Moskvě.