Den po slovenských parlamentních volbách a v reakci na jejich výsledky se názory expertů na tamní politickou scénu shodují v tom směru, že snaha dosud vládnoucího Smeru prosadit za hlavní bod volebního klání údajnou utečeneckou hrozbu se u voličů nesetkala s takovou odezvou, v jakou strana premiéra Roberta Fica doufala.
Politologové: Kampaň postavená na migrační krizi Smeru nepomohla
„Volební kampaň měla být o migrační krizi. Toto téma se přirozeně vyčerpalo, protože utečenci na Slovensku v podstatě nejsou,“ podotknul politolog Michal Cirner z Filozofické fakulty Prešovské univerzity. Podle jeho mínění byly volby jedním velkým překvapením a šokem zároveň a došlo v nich k přepsání politické mapy Slovenska.
Sociolog Ivan Chorvát z Filozofické fakulty banskobystrické Univerzity Mateja Bela poukázal na dvě roviny předvolebních debat, jejich propojení a vliv na samotný výsledek voleb. První rovinou bylo téma utečenecké krize. Podle Chorváta právě antimigrační rétorikou se Smer pokusil odvrátit pozornost jednak od narůstajícího množství korupčních kauz a jednak od dlouhou dobu neřešených problémů v klíčových sférach společnosti, především ve zdravotnictví a ve školství.
„Tyto problémy tvořily druhou linii předvolebního diskurzu a postupně se dostávaly do popředí, a to pod vlivem únavy lidí z tématu migrace a díky společenskému pohybu v podobě stávek zdravotních sester a učitelů. Smer neprokázal dostatečnou vůli ani lidský kapitál, aby dokázal na tyto pohyby a nahromaděné problémy adekvátně reagovat,“ všimnul si Chorvát.
Podněcování xenofobních nálad v rámci kampaně přispělo podle politologa Juraje Marušiaka ze Slovenské akademie věd významnou měrou k volebnímu úspěchu Ľudové strany Naše Slovensko. „Kotlebu stvořilo také to, že nejen on sám, ale rovněž mainstreamové strany se snažily přiživit na protiromských otázkách. Kotleba je schopen tyto otázky excelentně okomentovat,“ řekl Marušiak v rozhovoru pro web HN.
Soumrak zavedených politických stran?
Výrazným průvodním jevem slovenských parlamentních voleb se stal propad obliby tradičních uskupení, která byla základním kamenem slovenské politické scény v předcházejících volebních obdobích. Ivan Chorvát připomenul v tomto ohledu nejen fakt, že po 26 letech poprvé v Národní radě nezasednou zástupci KDH, ale že „do úplného zapomnění odchází SDKÚ, strana, která pomáhala nastolit standardní politické poměry po Mečiarových vládach a byla hlavním architektem vstupu země do evropských struktur a NATO“.
Trend je podobný jako jinde ve světě – tzv. standardní politické strany ztrácí půdu pod nohama a na síle získávají antisystémové, respektive protestní strany.
Zatímco se analytici na jedné straně věnují překvapivě nízkému volebnímu zisku strany Sieť Radoslava Procházky, poklesu preferencí pro Most-Híd či návratu Slovenské národní strany do parlamentu po čtyřleté odmlce, na druhé straně obsáhle komentují i úspěchy SaS a OĽaNO-Nova.
Michal Cirner zde vyzdvihnul jako důležitý faktor to, že se obě strany dovedly vymezit vůči Smeru - zejména tím, že mu nastavily zrcadlo v oblasti korupce. „Rezolutně odmítly se Smerem po volbách spolupracovat, takže byly (voliči) vnímané coby přirozená alternativa k vládnoucí straně,“ zdůraznil Cirner.
„Strana SaS zabodovala především kvalitně vypracovaným programem a nabídkou odborníků, OĽaNO-Nova zase tím, že na přední pozice na kandidátce byli umístěni lidé, kteří svým statečným osobním postojem poukázali na klientelistické praktiky, případně občanskou angažovaností pomohli odhalit různé velké korupční kauzy Smeru,“ doplnil Chorvát.
Do slovenského zákonodárného sboru se dostalo i poněkud nečitelné hnutí Sme rodina - Boris Kollár. Podle Cirnera vsadil jeho vůdce na „podobnou kampaň jako Andrej Babiš, když v kampani vyzýval občany, aby nevolili politiky, ale volili 'Borise', jelikož on politikem není“.
Šéf hnutí OĽaNO-Nova Igor Matovič
„Kollár je civilizovanější verzí protestu (oproti Kotlebovi). V jeho prospěch hovoří to, že je v médiích představovaný jako úspešný podnikatel. V jeho prospěch sehrálo roli i to, že se prezentuje jako nepolitik. Slovo politik má ve slovenské společnosti extrémní konotace,“ dodal Marušiak.
Možné scénáře povolebního vývoje
Oslovení odborníci jsou ve svých předpovědích ohledně dalšího vývoje politické situace na Slovensku opatrní. Ke zdrženlivosti je vede na prvním místě prostá volební matematika, podle níž je jisté, že jakákoliv budoucí vládní formace s kýženou většinou v parlamentu bude muset sestávat z nejméně tří stran. Významným zdrojem nejistoty je taktéž nemalé množství nových stran v Národní radě SR, umocněné ještě tím, jak se všechny parlamentní strany - „staré“ i nové - mezi sebou vymezují ve věci ochoty či neochoty vzájemně spolupracovat.
„Může vzniknout velká koalice Smeru s některými pravicovými stranami, nebo velká pravicová koalice,“ zauvažoval Michal Cirner, který nevyloučil ani možnost předčasných voleb. Jejich konání, vzhledem k aktuálnímu rozložení sil v parlamentu, považuje naopak Juraj Marušiak za „vysoce pravděpodobné“.
Horizont ČT24 s reakcemi analytiků a politiků na výsledky slovenských voleb (zdroj: ČT24)
Pokud nemají být řešením předčasné volby či vytvoření určité formy úřednické vlády, bude podle Ivana Chorváta nutné – i pod tlakem nadcházejícího slovenského předsednictví v Radě EU (od 1. 7. 2016) – „složit vládu ze subjektů (nebo s podporou subjektů), které by si vládnutí v takovém složení ješte včera nebyly schopné připustit.“
Slovenskou politiku bude každopádně v příštích týdnech a měsících velmi zajímavé sledovat. „Pro analytiky a politology to bude pastva pro oči, ovšem pro občany to bude velmi negativní. Politici se totiž budou zabývat sami sebou a otázky školství, zdravotníctví a podobná témata budou muset počkat,“ uzavřel Cirner.
Události k výsledkům parlamentních voleb na Slovensku (zdroj: ČT24)