Více než půlstoletí bojů, čtvrt milionu obětí a další miliony na útěku. S úderem sedmé hodiny ranní má být toto všechno už završenou kapitolou v dějinách Kolumbie. Vláda a ozbrojená skupina tamních komunistů, zvaná FARC, vyhlásily v platnost stálé příměří. Jde o výsledek téměř čtyř let trvajícího vyjednávání. Zhruba za měsíc musí dohodu podepsat obě strany sporu, posléze ji má schválit celý národ v rámci referenda.
Po 52 letech začalo v Kolumbii platit příměří
„Nařídil jsem všem našim jednotkám a všem našim důstojníkům, aby se od půlnoci zdrželi jakýchkoliv násilných činů vůči kolumbijskému státu,“ řekl před novináři v Havaně vrchní velitel FARC Timoleon Jimenéz zvaný Timošenko.
Dohoda završuje konflikt, jemuž od roku 1964 padlo za oběť na 260 tisíc lidí a sedm milionů před ním uprchlo. Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos už dříve nařídil zastavit akce proti FARC. „S pohnutím jsme slyšeli prezidentský příkaz armádě a tentýž příkaz vydáváme svým jednotkám,“ komentoval to Jimenéz podle agentury AFP.
Dohoda, která byla uzavřena na Kubě, stanoví, že se povstalci vzdají ozbrojeného boje a zapojí se do legálního politického procesu. Části kolumbijské společnosti ale vadí, že vůdci povstalců si mohou prostřednictvím smlouvy zajistit beztrestnost, i když měli podíl na zabíjení vojáků či civilistů.
Kuba a Norsko figurovaly v jednáních jako prostředníci. Radikálně levicové hnutí FARC, které má v současnosti zhruba 7 tisíc členů, založil v roce 1964 Manuel Marulanda, zvaný Tirofijo (Přesná rána). Vedl je až do své smrti v březnu 2008. Tehdy mělo hnutí asi 16 tisíc členů a ovládalo zhruba třetinu Kolumbie, zejména jih země. Finance získávalo z obchodu s drogami a prostřednictvím únosů a vydírání.
Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (španělská zkratka FARC) vznikly v roce 1964 jako bojové křídlo Komunistické strany a prosazuje marxisticko-leninskou ideologii. Zakladateli guerillové odnože byli drobní farmáři a zemědělci, kteří se spojili ve snaze bojovat proti zvyšující se nerovnoprávnosti na začátku 60. let. Ačkoliv mají mezi sebou i městské skupiny, v drtivé většině vedli boj mimo velké aglomerace.
Rebelové z FARC fungují v menších jednotkách, které se však podle potřeby formují ve větší bojové skupiny či regionální „bloky“. Nad jejich počínáním dohlíží skupina vrchních velitelů, kterých podle zpravodajských služeb není více než deset. Mají na starost také hlavní taktiku bojů.
Kolumbie je zemí s ohromnými sociálními rozdíly napříč populací. Velká území se zde kumulují do vlastnictví několika málo mocných lidí, což zemědělce dlouhé roky pobuřovalo. Inspirováni kubánskou revolucí, bojují jednotky FARC za více práv a kontroly nad půdou.
Mnozí aktivisté jim kladou za vinu zneužívání chudých farmářů či dětí k bojům. FARC oficiálně tvrdí, že rekrutování probíhá naprosto dobrovolně. Podle vlastních údajů bylo v revolučních milicích v květnu tohoto roku 21 dětí, kterým ještě nebylo 15. Většina bojovníků pochází z chudých zemědělských komunit a zahrnuje muže i ženy každého věku.
Jejich nejčastějším terčem byly policejní stanice a armádní objekty, bojovníci FARC také často zneškodňovali ropovody, elektrické spoje nebo mosty. Při incidentech umíralo mnoho civilistů, tisíce jich také milice zajaly kvůli výkupnému.
Podle analytiků patří FARC k nejbohatším povstaleckým skupinám na světě. Kolumbie je jeden z hlavních producentů kokainu a rebelové mají podstatnou část svého příjmu z převážení drog či vybírání peněz, které de facto ilegálně fungují jako clo.