Řím je městem s téměř třítisíciletou historií. Jedni ho nazývají Věčným městem, pro druhé je Svatým městem, protože tam už po tisíciletí sídlí papež. Nechci básnit o památkách, jako je třeba Koloseum, Andělský hrad nebo Vatikánská muzea, jež ve svých útrobách ukrývají úchvatnou Sixtinskou kapli vyzdobenou mistrovskou rukou Michelangela. Ty snad každý zná alespoň z obrázků a popsány o nich byly už stohy papíru. Chci vás zavést spíše do římských uliček a malých kostelíků, ze kterých dýchá romantická i hluboce duchovní atmosféra.
Neznámým Římem po svých
Vatikán – pupek křesťanského světa – každoročně láká miliony věřících i milovníků historie. Kdo by se nechtěl přiblížit téměř na krok papeži? Až na svatopetrském náměstí jsem si uvědomila, že roucho jeptišek nemusí být jen cudně bílo-černé. Boží nevěsty se umí obléci také do nejrůznějších odstínů modré, jiné řády zase halí šedá, bílá, nebo dokonce hnědá barva. Mezi turisty, kteří Svaté město navštěvují, sice nejsou ve většině, ale alespoň na svatopetrském náměstí by se mohlo zdát, že se pokusily atakovat přinejmenším třetinový podíl. Táhne je sem především příslib modlitby v nejsvatějším ze všech křesťanských chrámů postaveném na místě, kde byl roku 64 po Kristu ukřižován svatý Petr.
Bazilika svatého Petra nerozlučně spojená s papežským Urbi et Orbi je nejen křesťanským, ale i architektonickým skvostem. Vždyť se na něm podepsal přední italský barokní architekt Giovanni Bernini. A v útrobách chrámu se skrývá neméně slavná a neméně obdivovaná Michelangelova Pieta. Jenže alespoň pro mě, zarytí katolíci prominou, je tahle ohromná bazilika jen přehlídkou církevní moci a bohatství. Ve své nádheře je stejně studená jako nádražní hala pražského hlavního nádraží. Církev tu je a předvádí se ve svém nejlepším světle, Bůh nebo posvátná úcta, kterou vzbuzuje každý venkovský kostelík ztracený kdesi na Moravě nebo třeba ve švédském fjordu, v největším křesťanském svatostánku chybí.
Pokud chcete hledat Boha, modlitbu nebo třeba jen klid k rozjímání a příjemnou atmosféru, určitě se spíš než chrám svatého Petra vyplatí navštívit některý z menších kostelů, kterých je v Římě bezpočet. Svým bohatstvím a pýchou se sice svatopetrské bazilice rovnat nemohou, svou tisíciletou historií jsou ovšem neméně významné. A navíc přítomnost Boha nebo ona posvátná atmosféra, která mnohdy uchvátí i zarytého ateistu, je v nich cítit mnohem víc.
Stačí se jen ztratit v typických římských úzkých a křivolakých uličkách a určitě téměř na každém kroku narazíte na některý z množství těchto chrámů. Mě na mé pouti Římem nejvíce uchvátily dva. První (Santa Maria v Trastevere) ztracený v někdejší čtvrti pracujících, v minulosti obývané hlavně židovskými a syrskými přistěhovalci a umělci, a druhý (San Clemente) utopený ve stínu slavného Kolosea.
Romantika v Trastevere
Ke kostelu v Trastevere jsem se vlastně dostala náhodou. V krásném počasí, které mě na mé dovolené v Římě zastihlo, mi přišlo skoro jako hřích zdolávat vzdálenost mezi památkami křesťanského a antického světa městskou hromadnou dopravou, a tak jsem se směrem, kde jsem někde v dáli tušila Koloseum, vydala z Vatikánu pěšky. Po hlavních třídách se mi ale chodit nechtělo a právě díky tomu jsem se tak trochu ztratila ve čtvrti Trastevere. Uličky, které turisty přivedou až k malebnému náměstíčku s kostelíkem, dýchají nesmírně romantickou atmosférou. Nemusíte ji přitom zdaleka vychutnávat jen za chůze, ale třeba ze zahrádky některé z hospůdek a taveren, kterých v téhle čtvrti není zrovna málo.
Kostel, ke kterému se proplete spletí uliček, patří k nejstarším svatostánkům v Římě. Jeho historie se začala psát někdy ve třetím století po Kristu. Několikrát byl pochopitelně přestavěn. Ve 13. století ho svými mozaikami vyzdobil Cavallini. První mozaika nás vítá hned na průčelí kostela, další úchvatné mozaikové výjevy ze života pany Marie pak můžeme obdivovat uvnitř kostela. Zlatavé kameny, ze kterých jsou obrazy sestaveny, připomínají spíš byzantské umění než tradici západního křesťanství. Nejlépe si jejich krásu vychutnáte, když usednete do jedné z prvních lavic před kněžištěm. Tady můžete sledovat, jak mozaiky v apsidě mění parsky postupujícího slunce, které sem proniká malými románskými okny.
Za druhým kostelem, který ač z venku nepříliš výrazný, jistě získá srdce nejednoho milovníka historie, musíme vyrazit na opačný břeh Tibery – přímo ke Koloseu. Pokud byste šli z Trastevere, doporučuji přejít přes Tiberský ostrov. Ten podle pověsti vznikl na místě, kam Římané vysypali obilí, které patřilo poslednímu vyhnanému etruskému králi Tarquiniu Superbovi. Od starověku ostrov chránily vysoké zdi, které ho také uměle zformovaly do tvaru lodi. Zajímavý ale není ani tak ostrov sám jako spíše mostní oblouky antického mostu Pons Fabricius, které ostrov spojovaly s levým břehem a které se do dnešních dob zachovaly v takřka nedotčené podobě.
Historií Říma střemhlav na jednom místě
Od ostrova se přes Kapitol a kolem Fora Romana dostaneme až ke Koloseu a za ním je v malé zdánlivě bezvýznamné uličce schovaný kostel, který na první pohled nejspíš nikoho nenadchne. San Clemente sice zdobí renesanční nádvoří, to ale nijak nepřekvapí. Mnohem zajímavější je, že v tomhle kostele může člověk projít všemi obdobími, které Řím od počátku letopočtu zažil, na jednom místě. Standardní bazilika ze 12. století, totiž vyrostla na kostele ze 4. století, který vyrostl na chrámu ze 3. století a na křivolaké uličce z 1. století. Vše je samozřejmě perfektně zachováno. Atmosféra tohoto místa sice trošku připomíná vězeňskou kopku, přesto je na ní něco úchvatného. Kolik lidí se tu modlilo k Bohu a žilo své životy, než nejprve ulici a pak chrám pohřbily nánosy půdy?
Křesťanský kostel ze 4. století určitě potěší milovníky fresek. Z horního kostela se do něj sestupuje po schodech, původní portál nebyl obnoven a obdivovat ho můžeme pouze zevnitř. A proč se kostel propadl do hlubin? Chrám byl silně poškozen během normanských nájezdů na Řím v roce 1084. Už před tím se kvůli nánosům zeminy dostal 5 metrů pod úroveň ulice. Lidé ho proto přestali využívat a v roce 1108 papež rozhodl o výstavbě nové baziliky nad původním kostelem.
Když si prohlédnete všechna zákoutí dolního kostela, po dalším úzkém schodišti se dostanete na původní římskou ulici. Tady vás nejspíš zaujme neustálý a všudypřítomný zvuk tekoucí vody. Za zdmi uličky totiž prochází starověký kanál, který přiváděl vodu do hlavní římské stoky Cloaca Maxima.
Pokud máte celodenního putování po Římě už plné zuby, doporučuji v podvečer zajít na Piazza Navona. Od San Clemente se k němu dostanete kolem Kolosea, Trajánova sloupu a Fontány di Trevi. Přivede vás k němu změť uliček, ve kterých vás bude lákat řada kaváren a restaurací. Vydržet až na Piazza Navona – náměstí ozdobené třemi překrásnými kašnami - se rozhodně vyplatí. I tady je totiž řada hospůdek se zahrádkami, které v nastávající noci slibují romantický zážitek s kulisou jednoho z nejvýznamnějších barokních náměstí na světě.
Fronty na známé památky
Pokud v Římě nevyrazíte jen po památkách, které unikají zájmu davů kulturychtivých turistů, připravte se na to, že pěknou řádku hodin strávíte ve frontách, a to i v případě, že se do Říma vydáte mimo hlavní sezonu. Jsou fronty, které se dají obejít jen těžko – to je případ třeba Vatikánských muzeí. Ale například frontu na kupoli chrámu svatého Petra si můžete zkrátit tím, že místo výtahem vyrazíte po schodech. Výstup není nijak fyzicky náročný, horní část schodiště stejně musí absolvovat i ti, kteří se rozhodnou pro cestu výtahem. Naopak pokud nebudete litovat nějakého toho eura, frontám se můžete vyhnout také u Kolosea. Stačí si připlatit za prohlídku s průvodcem. Nemusíte se přitom bát, že byste po antické aréně chodili jen ve štrůdlu turistů. Po skončení organizované prohlídky, nebudete z Kolosea hned vyhnáni, ale jeho atmosféru si budete moci vychutnat i samostatně.
Doprava z letiště
Do Říma se dá pohodlně vyrazit s cestovkou, řada lidí ale stále častěji dává přednost cestování na vlastní pěst. A právě pro ty je určena tato rada. Pokud v Římě nebydlíte zrovna v super známém, velkém hotelu, ale spíš v malém apartmánku nebo hostelu ztraceném kdesi v římských uličkách, raději využijte možnosti, kterou vám jistě personál při objednání nabídne, tedy že zajistí dopravu z letiště. Dráž vás to nejspíš nevyjde, zato si ušetříte spoustu starostí a nervozity. Navigace totiž u římských taxislužeb nejsou zrovna obvyklým vybavením, a tak bude nejspíš řidič, kterého si narychlo seženete na letišti, na každé větší křižovatce zastavovat, zběsile listovat autoatlasem a zjišťovat, kde že vlastně ta ulička s vaším hostelem je. V horším případě, strávíte dlouhé minuty čekáním na taxík, který bude vůbec ochotný „cestu do neznáma“ absolvovat.
Pokud přijedete do Říma ve dne, můžete samozřejmě využít také autobusových transferů z letiště. Ty většinou pravidelně jezdí na nádraží Termini, u kterého je i stanice metra, nebo na Piazza Cavour, což oceníte zvláště v případě, že budete bydlet ve Vatikánu nebo v jeho nejbližším okolí. Vzhledem k tomu, že letiště Fuimicino, kam směřují lety z Prahy, leží skoro 40 kilometrů od Říma, je tento způsob dopravy výrazně levnější než taxi.
- Turistický ruch na svatopetrském náměstí v Římě autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2442/244182.jpg
- Santa Maria v Trastevere autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2442/244183.jpg
- Mozaiková výzdoba chrámu Santa Maria v Trastevere autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2442/244186.jpg
- Fresky v dolním kostele San Clemente autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2442/244188.jpg
- Barokní náměstí Piazza Navona autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2442/244195.jpg
- Koloseum autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2442/244177.jpg