Minsk – Pětadvacáté výročí tragického výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl se blíží. Nejhůře zasažená místa se ale dodnes potýkají s následky katastrofy. Zdaleka se přitom nejedná jen o zakázanou zónu na Ukrajině, kde leží samotná elektrárna. Radioaktivní mrak zasáhl i rozsáhlé oblasti v sousedním Bělorusku.
Jih Běloruska se vyrovnává s dědictvím Černobylu
Ve vesnici Gromiky na jihu Běloruska žilo ještě před čtvrtstoletím 376 obyvvatel, po černobylské havárii museli všichni odjet – podobně jako z dalších 400 běloruských vesnic. Dohromady tehdy bylo vystěhováno přes 120 tisíc lidí.
Ani dnes do zamořených vesnic lidé nemohou. Nesmějí sbírat dřevo, houby ani borůvky. Nesmějí lovit zvěř ani chytat ryby. Z domů zde zůstaly jen ruiny. Nikdo dnes nedokáže odhadnout, jak dlouho bude zóna uzavřena, někteří říkají, že navždy.
Reportáž Miroslava Karase (zdroj: ČT24)
V Chalči, jen o pár kilometrů dál za hranicemi uzavřené oblasti, ale lidé žijí. Sedmdesátiletý Alexej Ivanov byl v době černobylské havárie v práci. „Měl jsem noční směnu. Zvedl se silný vír, najednou bylo tepleji a hned nato začalo pršet. Déšť byl taky teplý. Ráno byly v místech, kde po dešti stála voda, vidět žlutozelené skvrny,“ vzpomíná.
Teprve až za několik dnů se lidé dozvěděli, že pár desítek kilometrů odsud došlo k jaderné havárii. Jižní vítr tehdy způsobil, že radioaktivní spad zasáhl v Bělorusku území, kde žily dva miliony lidí. „V roce 1986 bylo zamořeno 30 procent území Běloruska. Pomalu, ale přece jen se situace lepší. Přesto je ale stále přes dvacet procent území stále zamořeno,“ říká Alexandr Naumov z Národní akademie věd Běloruska.
Mnozí sousedé Alexeje Ivanova vesnici Chalč opustili. On se ale stěhovat nechce. Říká, že se tu narodil a že tu i zemře.