Neapol - Neapolská kaple San Severo po tři staletí skrývá mnohá tajemství, o nichž se zmiňuje každý turistický průvodce Neapolí. Zakladatel kaple Raimondo di Sangro, princ ze Sansevera, filozof, spisovatel, ale i vědec a patron umění pozdního baroka, měl pověst alchymisty a zednáře. Jeho potomci nedávno povolili zkoumání artefaktů z kaple, italští vědci se proto rozhodli, že se na všechny záhady podívají pěkně zblízka. S pomocí moderních metod vyvrátili hned několik legend.
Tajemství soch odhaleno
Pozornost už 250 let vzbuzují dva anatomické modely - postavy muže a ženy, které do nejmenšího detailu zobrazují tepny a žíly v lidském těle. Di Sangro měl už za svého života pověst alchymisty. To jen živilo spekulace, jak oba modely vznikly - už od jejich vytvoření v 60. letech 18. století.
Jedna z teorií mluvila o tom, že lékař Giuseppe Salerno dvěma pacientům zaživa vpravil do těla balzamovací látku. Ta je usmrtila a těla skvěle zachovala. „Raimondo di Sangro tajemství své práce nikdy neodhalil. Nikde nezapsal, co při svých experimentech používal za materiály, ani jakou technikou to dělal,“ vypráví Fabrizio Masucci, potomek Raimonda di Sangro. Vědci díky podrobné analýze s pomocí infračervené spektroskopie, polarizovaného světla a elektronového mikroskopu ale záhadu vyvrátili a odhalili použité materiály: cévy tvoří kovové dráty obalené látkou, která je potažená obarveným včelím voskem.
Kristovo roucho je s jistotou z mramoru
Kaple odkrývá i další tajemství: plastiku ležícího Ježíše přezdívaného Zahalený Kristus z roku 1753. Podnět k jeho ztvárnění dal di Sangro a nad výsledkem práce neapolského sochaře Giuseppa Sanmartina se současníkům tajil dech. Dokonalé nařasení roucha dráždilo spekulace, že bylo dílem alchymisty, který proměnil látku v kámen.
Podle vědců je ale socha s naprostou jistotou z mramoru. Byla vytvořena technikou, kterou tehdejší doba znala, a není na ní nic nadpřirozeného. Není ale pochyb o tom, že legenda obestírající roucho si bude dál žít svým životem a že ani z turistických průvodců jen tak nezmizí. Koneckonců má svou poetiku.
