Asuán - Jedním z nejvíce sledovaných vodních děl ve 20. století byla výstavba Vysoké asuánské přehrady na Nilu. Účelem stavby bylo zabránit povodním způsobeným každoročním rozvodněním nejdelší řeky světa, vytvořit zásobu vody pro zemědělství a v neposlední řadě zajistit výrobu elektrické energie. Díky přehradě se stal tok Nilu regulovatelným. Počátek jejího budování v lednu 1960 s pomocí Sovětského svazu měl i výrazný politický podtext. Ke slavnostnímu otevření došlo po 11 letech prací, 15. ledna 1971. Za 111 metrů vysokou přehradní hrází se vytvořilo téměř 500 kilometrů dlouhé Násirovo jezero, které výrazně změnilo ráz celé krajiny. Egypt stále považuje stavbu za faktor modernizace země, inženýrský zázrak a symbol politického vítězství. Přehrada v 80. letech produkovala až 70 procent elektrické energie v zemi, nicméně nyní jde o pouhých 23 procent.
Asuánská přehrada se stala symbolem studené války
Regulovat přítok vody v nejdelší řece světa se začalo v Egyptě již na přelomu 19. a 20. století, když byla u města Asuán vybudována první, stará přehrada. Ta ale postupně přestávala stačit a poté, co v roce 1946 přetekla, se začalo uvažovat o konstrukci většího díla. O stavbě Vysoké přehrady, situované šest kilometrů proti proudu od původní přehrady, bylo rozhodnuto v roce 1952.
Stavbu provázel silný politický podtext
Po znárodnění Suezského průplavu Egyptem, izraelsko-francouzsko-britské vojenské ofenzivě proti Egyptu v roce 1956 a odmítnutí Západu financovat přehradu se tehdejší prezident Gamál Abdan Násir obrátil na SSSR. Ten vyhověl a poskytl úvěr i technickou pomoc.
Stavbu Vysoké asuánské přehrady zahájil sám Násir odpálením první nálože dynamitu 9. ledna 1960. Na stavbě pracovalo 11 let na 35 tisíc dělníků, z nichž asi 450 zemřelo, a celá stavba vyšla na přibližně miliardu dolarů. Přehradní hráz má pyramidový tvar - šířka základny je 980 metrů a horní část hráze měří 40 metrů. Sypaná hráz z žuly je vysoká 111 metrů, 3,6 kilometru dlouhá a vede po ní silnice. Bylo spočítáno, že se na ni spotřebovalo množství stavebního materiálu, který odpovídá 13 Cheopsovým pyramidám (ta je vysoká 137 metrů). Po napuštění vzniklo Násirovo jezero, které má objem 169 miliard metrů krychlových, délku na 480 kilometrů a šířku 16 kilometrů. Přehrada zvedla hladinu Nilu o 60 metrů.
Přehrada i vodní elektrárna byly slavnostně otevřeny za přítomnosti prezidenta Anvara Sadata 15. ledna 1971 a většina řečníků tehdy zdůrazňovala skutečnost, že přehrada umožní regulovat průtok vody a elektrárna vyprodukuje téměř polovinu elektřiny v Egyptě. Ke kladům přehrady patří bezesporu také ukončení záplav v oblasti a několikanásobný růst zemědělské produkce, což umožnilo více sklizní za rok, ale i zvýšení objemu vodní přepravy a počtu turistů v regionu.
Kvůli přehradě se přesunuly starověké památky
Stavba se od svého otevření stala příčinou napětí mezi jejími odpůrci a zastánci. Před výstavbou celého díla muselo být například přemístěno množství cenných starověkých památek. Známou akcí pod patronací UNESCO byla záchrana starověkých núbijských monumentů, třeba obří sochy v Abú Simbelu, kterým hrozilo zaplavení. UNESCO požádalo o pomoc již v březnu 1960 a množství památek bylo v letech 1964-1968 rozebráno a přesunuto s velkými náklady na nová stanoviště.
Kvůli stavbě muselo na 100 tisíc rolníků opustit své domovy. K záporům přehrady náleží i zasolování půdy v důsledku umělého zavlažování, usazování bahna na dně přehrady či zvýšení hladiny spodních vod, která ohrožuje památky na jiných místech.
