Těchonice – Když se z Plzně vydáte na jih, začne se vám krajina měnit před očima. Příměstské stavby a šmoulově modré domky mizí a vy se postupně dostanete do zcela jiného světa. Z míst, kam se lidé stěhují za prací, do míst, která lidé opouštějí. Kdysi zemědělská krajina nemá v současnosti využití a pole nahrazují louky sečené dvakrát ročně z evropských dotací. Po čím dál menší silnici se dostanete až do takzvaných vnitřních Sudet. Těchonice, kouzelná vesnička v tomto území nikoho, je součástí obce Nalžovské hory, 25 kilometrů od Klatov, 30 od Strakonic.
Těchonice - kraj ovcí a sladké medolády
Po necelé hodině jízdy autem z Plzně vás přivítá malebná vesnička s kostelem ze 14. století, opravenou návsí, pastouškou a čápy na komíně bývalé pekárny. Obchůdek na faře nabízí Těchonickou medoládu, levanduli z Provence, medovinu a další hezké věci. Hnízdí tu volavky a nad tím vším se ční zachráněná Valachoc lípa. Nechají vás nahlédnout do svíčkařské dílny, do pověstné divadelní stodoly a nakonec i nakrmit místní ovce, které zachraňují pověstná Těchonická draha.
Malá vesnice v území nikoho
V Těchonicích žilo před sto lety 200 obyvatel, dnes jich tu je 40. Úbytek ale není způsoben odchodem Němců, zde žili odjakživa Češi. Jen způsob života se proti minulosti radikálně změnil a zemědělská krajina v periferii již nikoho neláká. Ve vesnici chybí mladé rodiny s dětmi, a tak škola na kraji obce zeje prázdnotou, stejně jako statky přímo na návsi. V regionu, kde není práce ani jiné vyžití, přibývá chalupářů na úkor stálých obyvatel. Odlehlé oblasti českého venkova bojují o každého mladého člověka, o každého, kdo by tady chtěl mít rodinu.
Přesto se najdou lidé, kteří v tomto zapomenutém kraji žijí rádi a snaží se podporovat jeho rozvoj (nebo spíše zastavit jeho úpadek). V Těchonicích je těchto aktivních lidí hned několik. Jedním z nich je filmový producent a režisér Petr Oukropec, který sice většinu času tráví v Praze, ale domů se vrací, kdy může, a spolu s velkou částí vesnice nacvičuje ochotnická divadelní představení s živou hudbou, na která je dlouho dopředu vyprodáno. Těchoničtí ochotníci hrají s nadšením, a když se k tomu přidá profesionální přístup a kvalitní propagace, jsou jejich představení kulturní událostí pro celý region.
GALERIE
Plakát ochotnického spolku Zmrzlík zdroj: zmrzlik.info
Druhý z nadšenců, který se svojí rodinou žije ve zrekonstruované faře, dováží do Čech levanduli a vyrábí z českého medu šest druhů Těchonické medolády. Medoláda, nebo také český med a marmeláda - med se švestkami, s oříšky nebo s mákem a kakaem, člověk neví, co ochutnat dřív. Společně s výrobky z levandule postupně zaplavuje jarmarky a farmářské trhy.
V malé chalupě u rybníka žije se svojí manželkou a čtyřmi dětmi nadšenec největší, Jiří Koreš, dobrý duch celé obce. Spolu s ostatními přáteli založil občanské sdružení Vaváky, jehož cílem je udržet venkov při životě a zachovat přírodní dědictví, například Těchonická draha.
Co jsou draha?
Draha, tak se nazývají obecní pastviny. Kdysi bývaly u každé vsi, zpravidla v místech, kde je chudá půda s balvany. Dobytek tu lidem ze vsi pásl obecní pastýř, kterého najímala a platila obec. Za službu měl od obce pastoušku, obecní louku, obilí, pivo a peníze od hospodářů. Pastýř na oplátku choval pro obec býka, kance a berany. Pravidelná, staletí trvající pastva vytvořila z drah nejhezčí a nejpestřejší prvek venkovské krajiny, který v současnosti mizí.
V Těchonicích se zase pase
Společná pastva místy fungovala ještě v polovině 20. století. Za socialismu se ale pást na drahách definitivně přestalo. Od té doby draha, pokud unikla „jezeďáckému“ rozorávání polí, zastavování a meliorování, zvolna zanikají a zarůstají trním. Občanské sdružení Vaváky si dalo za cíl místní draha obnovit a používat k jejich původnímu účelu. Nakoupilo stádo ovcí a v Těchonicích se zase po 35 letech pase. Ovečky si může nakrmit každý. Kdo nechce přijet, ten se může zapojit alespoň virtuálně přes internet a nakrmit ovečku ve formě příspěvku.
Web těchonického občanského sdružení Vaváky
Ještě dnes na drahách potkáte květiny a zvířata, které z okolní krajiny zmizely. Rostou tu vstavače, masožravé rosnatky a další ohrožené kytky, poletují tu vzácní motýli a brouci, v tůňce jsou mloci. Draha neodmyslitelně patří ke vsi, podobně jako třeba kostel. A stejně jako nás kostel pojí se všemi, co v jeho lavicích hledali útěchu, tak nás draha spojují se všemi generacemi, kterým pomáhala v živobytí.
Na běžné mapě zdejší draha nenajdete, nejde o rezervaci ani jinak vymezené území. Přesto je na kamenitých obecních pozemcích u Těchonic co objevovat. Třeba když se z trní podaří vysekat historický křížek, o kterém předtím nikdo nevěděl.
Těchonické ovečky „ujížděj na trávě a na všechno házej bobek“
Můžete přijet také, stačí se domluvit na internetové stránce projektu Šance pro draha. Na stejné stránce můžete také „adoptovat“ jednu z oveček a přispět tím k uchování malého kousku světa, který nese dědictví mnoha generací našich předků. Krajina je tu jako stvořená pro kolo i pěší výlety, chalupaření a pro alternativce i pro celý život.
GALERIE
Těchonická draha