Zámek Moritzburg, který leží takřka na předměstí Drážďan, je bezpochyby cennou barokní stavbou. Po léta přitahuje milovníky umění i svatebčany. Co ho ale proslavilo nejvíce, je pohádka Tři oříšky pro Popelku, ve které si zámek zahrál. Pojďte se tedy podívat, kde křehká Popelka oděná do šatů z kouzelného oříšku ztratila svůj střevíček.
Po stopách Popelčina ztraceného střevíčku
Zámek Moritzburg se v pohádce Tři oříšky pro Popelku objevuje hned několikrát. Poprvé ho diváci uvidí hned v úvodu pohádky, když královský průvod projíždí kolem zamrzlého jezera. Z mlžného oparu a zpoza stromů v tu chvíli tajemně vystupuje silueta Moritzburgu.
Cestou, kterou jel královský průvod na saních, se mohou návštěvníci zámku bez váhání projít. Hlavně na jaře a v létě po ní mohou bez větších těžkostí obkroužit kolem zámku a rybníka, ze kterého barokní stavba vystupuje. Zvláště na jaře je však třeba pamatovat na to, že kolem rybníka často silně fouká a na procházku se přiobléci.
V dalších záběrech z pohádky se už kamera dostala k zámku mnohem blíže. Na Moritzburgu se natáčela například scéna, v níž Libuše Šafránková přijede na Juráškovi až k zámku, rozmrazí námrazu na okně a nahlíží do sálu, kde zrovna princ tančí s Droběnou, tedy s Helenou Růžičkovou.
Po této cestě přijížděla Popelka na zámecký ples
Také úprk Popelky z plesu, na němž princ správně neodpověděl na její otázku, se natáčel na Moritzburgu. Slavné schodiště, na kterém Popelka ztratila střevíček, najdete v zadním traktu zámku - stáčí se od něj směrem do parku.
Popelka na zámku netančila
Zámek posloužil filmařům jako báječná kulisa pro venkovní záběry. Slavnostní ples ani žádné jiné scény z interiéru se tu ale nenatáčely. Spleť zámeckých komnat sice ukrývá i velký sál, který by byl pro natáčení pohádky vhodný, avšak režisérovi Václavu Vorlíčkovi se nelíbil. Zdál se mu příliš smutný, a tak se nakonec veškeré záběry z interiéru točily ve studiu.
Co zámek nabízí
Zámek je sice nerozlučně spjatý s Popelkou, avšak výstavu věnovanou filmu hostí tradičně pouze v zimních měsících – od listopadu do března. I v dalších měsících ale jeho návštěva stojí za to. Prohlédnout si můžete například 11 pokojů, které zdobí zlacené tapety malované na zvířecí kůži. Z vyobrazení na tapetách na návštěvníky shlíží například výjevy z antické mytologie nebo přírodní motivy. Na některé části tapet si mohou zvědavci dokonce sáhnout.
Na své si v Moritzburgu přijdou také milovníci porcelánu. Rozsáhlou sbírku složenou převážně z originálů z 18. století ukrývá jedna ze zámeckých věží. Návštěvníci přitom mohou obdivovat nejen klasické jídelní soupravy, ale také nejrůznější figurky zvířat či lovců, které podtrhují historii Moritzburgu jako loveckého sídla.
Interiéry zámku zdobí kožené tapety
Nesmírně zajímavá je také zámecká Federzimmer, nebo chcete-li „péřový pokoj“. V tom jistě zaujme „postel“, která sloužila jako podstavec pod trůn mexického krále. Nebesa i další ozdoby podstavce jsou vyrobené z drobných pírek nejrůznějších druhů ptáků. Mravenčí, ale mistrovská práce, napadne snad každého návštěvníka.
Vyhnout se davům
Vsadit na návštěvu zámku v době od jara do podzimu se ale vyplatí i z dalších důvodů. Mimo jiné se vyhnete davům turistů. Ty sem autobusy po stovkách sváží hlavně v předvánočním shonu, kdy je možné návštěvu zámku spojit s předvánočními nákupy v nedalekých Drážďanech.
GALERIE
Zahrady zámku s prvním jarním sluncem rychle ožívají autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
A užít si mimo zimní měsíce můžete i prohlídku zámeckého parku. Ten vybíhá od zámeckých teras a na druhém konci se ostře zakousává do zámecké obory. Ostrá hranice mezi parkem a lesem jen připomíná, že kvůli válkám a nenadálým odchodům vlastníků zámku nebyl park nikdy zcela dokončen. Avšak to mu rozhodně neubírá na kráse.
Z terasy shlíží do parku sochy, které připomínají, že Moritzburg v první řadě sloužil jako lovecký zámek a letohrádek, tedy místo určené pro odpočinek. Park zdobí také staré pokroucené stromy a dodávají mu tajemný ráz.
Z historie Moritzburgu
Historie Moritzburgu sahá do období renesance. V roce 1542 ho nechal postavit vévoda Moritz Saský. Později byla bažinatá krajina kolem zámku přeměněna na rozsáhlé rybníky, v jejichž vodní hladině se majestátní stavba zrcadlí do dnešních dnů. Barokní podobu, kterou se pyšní dodnes, získal zámek v první polovině 18. století.
GALERIE
Rybník u zámku zdobí rákosí a alej stromů autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
Během druhé světové války se zámku naštěstí vyhnuly spojenecké bomby, které zpustošily nedaleké Drážďany. Tehdejším majitelům se také podařilo zachránit cenné zámecké poklady před sovětským rabováním. Včas je totiž zakopali na zahradě. Některé bedny obsahující cenné ukázky zlatnického umění objevili archeologové až v 90. letech minulého století.
