Norsko je země nabízející hned několik evropských i světových nej. Ať už adrenalinovou vyhlídku Trolí jazyk, nejdelší tunel světa, jednu z nejklikatějších silniček nebo nejsevernější bod pevninské Evropy. Více už v reportáži Františka Macha.
Na jihu Norska leží nejedna úchvatná vyhlídka. A jednou z nich je takzvaná Trolltunga neboli Trolí jazyk. Túra k němu začíná nedaleko průmyslového městečka Odda. Odtud jen pár kilometrů na sever vede z vesničky Tyssedal už jen úzká silnička k jezeru Skjeggedal. Tam je možné zanechat auto a vydat se doslova vzhůru k nebi.
Pokud zdoláte první náročný výstup, stále nemáte vyhráno. Od konce lanovky vás čeká ještě další nemalé stoupání k náhorní plošině nad jezerní přehradou Ringedals. Tady se vám odhalí úžasné vyhlídky do okolní krajiny, které jsou ostatním v údolí skryty. Na obzoru je možné pozorovat ledovce národního parku Folgefona, které se tyčí do výšky šestnácti set metrů a přitom se nacházíme pouhých pět kilometrů od moře.
Trolltunga je skalní výběžek příhodný svému názvu, tyčící se 750m nad hladinou jezera Ringedals. Snad všichni, kteří sem dorazí, se na památku vyfotografují v nejrůznějších pozicích a kreacích prováděných co možná nejblíže k samotnému kraji skaliska.
Trolí jazyk ale není zdaleka jedinou ze skalních atrakcí, které můžete obdivovat na jihozápadě Norska. Dalším z vyhlášených turistických míst je balvan zvaný Kjérag. Cesta k němu není tak náročná a nabízí nezapomenutelný zážitek. Tady se zase můžete vyfotit na kameni, který se mezi dvěma kolmými stěnami skalního masivu zasekl ve výšce téměř jednoho kilometru nad hladinou Lysefjordu.
Fjord Hardanger, který sahá hluboko do pevniny, bylo ještě do nedávna velmi obtížné překročit suchou nohou. Silnice, po které jej šlo objet, rapidně zvyšovala dobu jízdy na jeho druhý břeh. Trasu tak bylo možné zkrátit pouze za pomocí trajektu. V srpnu 2013 zde však Norové otevřeli jednu z nejmonumentálnějších silničních staveb Evropy.
Pro usnadnění dopravy i její zlevnění na místě vybudovali systém tunelů zapuštěných do skalnatých břehů fjordu. Ten obsahuje například kruhové objezdy rozdělující i několikakilometrové úseky podzemní silnice skrze pevninu a je doplněn mostem, jenž dnes nahrazuje lodní přepravu. Je dlouhý 1380 metrů, čímž se stal nejdelším vysutým mostem v Norsku a osmým nejdelším na světě.
V celém Norsku je však tunelů i mostů nespočet a každá silnice je kvůli velkým vzdálenostem významná. Z tohoto důvodu probíhají veškeré opravy a rekonstrukce silnic za běžného provozu. Tady by totiž objížďky, u nás tak časté, znamenaly i několikasetkilometrové prodloužení trasy.
Dalším světovým nej, které vás čeká během putování na sever, je Lærdalský tunel spojující města Lærdal a Aurland. Se svou délkou 24,5 kilometru je nejdelším silničním tunelem světa. Již při výstavbě tohoto nevídaného díla se pracovalo s ohledem na stresovou zátěž, které jsou řidiči i pasažéři vystaveni ve stísněném prostoru a také při nedostatku přirozeného denního světla. Z tohoto důvodu je tunel rozdělen na tři části, mezi kterými je silnice rozšířena na 30 metrů a doplněna osvětlením. Tato místa jsou záměrně navržena tak, aby připomínala modrou oblohu a sloužila k relaxaci.
Samotná výstavba Lærdalského tunelu byla finančně nákladná, ale ani tak tu Norové nezavedli mýtné. Důvodem je celková úspora nákladů, spojených s původní, 56 kilometrů dlouhou silnicí vedoucí přes hřebeny hor poblíž vrcholu Blåskavien, který je vysoký 1809 metrů nad mořem. Tunel, jehož konce leží jen několik desítek metrů nad hladinou moře, usnadňuje přepravu mezi oběma městy nejen díky kratší době jízdy, nižší spotřebě pohonných hmot, ale i údržbě a bezpečnosti, která na horské silnici s množstvím serpentin vyžadovala mnohem vyšší nároky, a to především v zimním období.
Úžasná panoramata si pak můžete vynahradit v horách poblíž velice oblíbeného Jotunheimského národního parku. Silnice se tu vine dramatickou severskou krajinou. Asi se není co divit, že právě tady vznikly příběhy o Trolech, podle kterých je tu pojmenováno hodně míst.
Navíc čím více se blížíme k severu, tím delší jsou i dny. Už na konci léta se schovává polární slunce za hory. Díky tomu ale není duha jediným barevným úkazem oblohy, a tak při troše trpělivosti a štěstí můžete pozorovat polární záři. Tato neuvěřitelná světelná hra oblohy vzniká ve výšce 80 až 100 kilometrů nad zemským povrchem důsledkem interakce takzvaného slunečního větru se zemskou atmosférou.
Nordkinn, nejsevernější bod Evropy
I když je Nordkapp označován za nejsevernější pevninský bod Evropy, není to pravda. Nachází se totiž na ostrově, který je s pevninou propojen podmořským tunelem. Skutečný nejsevernější bod se jmenuje Nordkinn.
Krajina severu se rychle proměňuje a skalnaté vrcholky i údolí začínají postrádat dřevinnou vegetaci. Poslední nejsevernější vesnice se jmenují Sandfojrd a Gamvik. Asfaltová silnice se postupně zužuje a proměňuje se ve štěrkovou cestu, která končí jen několik set metrů za majákem Slettnes. Na tomto místě, u nejsevernějšího majáku pevninského světa, více než 500 kilometrů za polárním kruhem naše putování za krásami Norska končí.
