Dorothy žádá automechanika v opravně aut, jestli by se nepodíval na její vůz. Nic netušící muž otevírá kapotu a nechápe. „Vy nemáte motor! A to jste sem přijela?!“ říká užasle. Na rozdíl od Dorothy a diváků, kteří se automechanikovi smějí, on ještě netuší, že ho nachytala skrytá kamera. Bavit se škodolibě nad cizím neštěstím a emocemi mohli diváci díky pracovníkovi americké televize Allenu Funtovi, od jehož smrti uplynulo 5. září čtvrtstoletí a který tento formát vymyslel dávno předtím, než takzvaný prank „objevily“ sociální sítě.
Usmějte se, jste ve Skryté kameře. Legraci z lidí si dělal i Woody Allen
S rozvojem televizního vysílání v Americe ve čtyřicátých letech vznikaly nové pořady. Mezi nimi i Candid Camera (Skrytá kamera). Poprvé se vysílala v roce 1948, ale producent Allen Funt si tento způsob zábavy vyzkoušel ještě předtím v rozhlase, pro jehož vysílání vymyslel Skrytý mikrofon.
Nápad přišel ještě během druhé světové války, kdy měl Funt za úkol nahrávat vzkazy vojáků, aby je následně poslal domů jejich příbuzným. Zkoušky se dařily vcelku bez problémů, ale jakmile se nahrávalo „naostro“, vojáci začali často nervózně koktat a přeříkávat se. Funta napadla jednoduchá finta – červené světlo, signalizující oficiální natáčení, vypnul, a respondenty z řad vojáků nahrával tajně.
Po válce pak skrytý mikrofon využil pro zábavní rozhlasový pořad. Funt v něm nepřiznaně natáčel – zatím jen v audio verzi – lidi, které se mu podařilo vykolejit v převleku třeba za zubaře nebo automechanika. Popularita Skrytého mikrofonu vedla ke vzniku jeho televizní obdoby.
Neviditelné rybičky, mluvící schránka
„Lidé se neustále ohánějí slovem průkopník, ale Allen Funt byl opravdu jedním z těch vzácných lidí. Vytvořil něco, co se stalo samostatným žánrem pořadu,“ vyzdvihl ve Funtově nekrologu mluvčí stanice CBS Michael Naidus.
Skrytá kamera bývá dokonce označována za první televizní reality show. Stála na jednoduchém principu: humor zajišťovaly autentické reakce obyčejných lidí na nezvyklé, až bizarní – a zmanipulované – situace. „Vymyslel pořad Candid Camera pro jeho naprostou jednoduchost,“ vysvětloval Funtův syn a pokračovatel Peter. „Nepotřeboval herce. Nepotřeboval scénáře. Nepotřeboval vlastně nic kromě dalšího člověka, který projde dveřmi.“
Nic netušící „účastníci“ tak třeba nechápavě sledovali kuželky, jak samy uhýbají před bowlingovou koulí, mluvící poštovní schránku či levitující telefonní budku. Kupovali si „neviditelné“ rybičky nebo se snažili – ve scénce, která českých divákům připomene film Pelíšky – zamaskovat lžičku, když se nečekaně „rozpustila“ při míchání horké kávy.
Oficiální web Skryté kamery mezi nejdivočejšími kousky uvádí parašutistu, který proletěl střechou domu, výtah jezdící zprava doleva místo vertikálně nebo zmizelou budovu.
Humor jako byznys
Záběry k většímu pobavení ještě ironicky komentoval Allen Funt coby moderátor, aby divákům neunikl překvapený výraz nešťastníků nebo jejich zoufalý nápad, jak si v nestandardní situaci poradit.
A nakonec napáleným protagonistům všechny ty divnosti, co se jim dějí, vysvětlila věta: Smile, you're on Candid Camera – Usmějte se, jste ve Skryté kameře. Samostatnou kategorií byly děti, jejichž spontánnost sama o sobě zaručovala pobavení. Ani nemuselo jít o smyšlené scénky, tvůrci nechali třeba malé rozumbrady komentovat výtvarná díla.
„Televize udělala z žertování nákladný byznys. Rozpočty televize a filmu umožňovaly přesně takovou pečlivou dramatickou zápletku, jakou dobrý prank potřebuje; na vytváření verzí reality, které byly zároveň legrační pro diváka a věrohodné pro oběť, se vynakládala obrovská částka,“ popisuje BBC.
Natáčení zábava nebyla
Allen Funt ujišťoval, že reakce „obětí“ nejsou zinscenované, čemuž lze věřit, anebo také ne. Museli jsme natočit třeba třicet lidí, aby vznikl jeden opravdu skvělý výstup, vyprávěla u příležitosti čtyřicátého výročí pořadu Fannie Flaggová. Ve Skryté kameře začínala jako jedna z těch, kteří narafičené situace rozehrávali, později pořad režírovala.
Také Funt podotýkal, že samotné natáčení pořadu se může zdát zábavné, ale není vůbec jednoduché. „Stále zůstává náročným problémem oslovit cizího člověka a získat dostatek důvěry, protože pokaždé, když vám to trvá dlouho, plýtváte filmovým materiálem, časem i tématem,“ vysvětloval v rozhovoru pro televizi CBS, která pořad vysílala, v polovině šedesátých let.
V té době dosáhla Skrytá kamera vrcholu oblíbenosti a často se umisťovala v první desítce nejsledovanějších programů stanice.
Pobavili Woody Allen i Harry Truman
Za a před Skrytou kamerou prošly také některé známé osobnosti. Scénáře pro gagy psal tehdy ještě neznámý Woody Allen. V několika scénkách se i objevil, třeba v roce 1963 předstíral, že hledá záskok za nemocnou sekretářku, jenže uchazečky přiváděl do rozpaků tím, že jim diktoval místo obchodního dopisu milostný.
Někdejší hvězda němých grotesek Buster Keaton předvedl etudu v bistru. Své spolustolovníky šokuje nešikovností při obědě. Náramkové hodinky, které mu spadnou do polévky, se snaží osušit látkovým kapesníkem, ten ale mezitím také omylem vymáchá v talíři a následně ho prostě strčí do kapsy svrchníku. A když si poleje sendvič kafem, bez hnutí brvou obložený chleba vyždímá.
Ve Skryté kameře se na začátku šedesátých let objevil také tehdy už bývalý prezident Harry Truman. Štáb zábavní show ho sledoval v dodávce, jak jde po Manhattanu v doprovodu ochranky. Do cesty mu nastrčili dejà vu v podobě mladé ženy, ve skutečnosti šampionky v běhu, která politika vždy na nároží pozdravila, pak oběhla blok a čekala opět na dalším rohu.
„Tančícího“ policistu viděli i v Československu
Naopak některé z obyčejných lidí Skrytá kamera proslavila. Dopravní policista z Pittsburghu Vic Cianca zaujal v šedesátých letech svou zvláštní choreografií při řízení provozu natolik, že se kromě Skryté kamery objevil také v reklamě na Budweiser a zahrál si sám sebe ve filmu Flashdance. Stal se nejen lokální celebritou, kolegové si v dobrém dělali legraci, že se gesta pro řízení křižovatek učil v hodinách baletu.
Noviny The Pittsburgh Press v článku o něm z osmdesátých let překvapivě zmínily i Československo. „Vic Cianca se stal známým po celých Spojených státech, v některých oblastech Blízkého východu a v zemích železné opony, jako je Polsko a Československo,“ tvrdily. „V roce 1966 americká informační agentura natočila Ciancu při práci. Tyto filmové záběry byly později promítány na Blízkém východě a ve východní Evropě.“
Ne vtipálek, ale student lidské povahy
Skrytou kameru použil Allen Funt i v sedmdesátých letech k natočení celovečerního snímku – dokumentu Co říkáte na nahou dámu? Nahrával reakce lidí při jejich nečekaném setkání s ženskou či mužskou nahotou.
Funt se podle svých blízkých považoval spíše za studenta lidské povahy než za pouhého vtipálka. „Když se lidé smějí, jsou nejvnímavější téměř ke všemu, co je chcete naučit,“ prohlásil. „Myslím, že se to dá využít v průmyslu, na akademické půdě, v technických oborech a téměř ve všech ostatních oblastech.“
Potěšilo ho tedy, když požádala jeho alma mater, ithacká Cornellova univerzita, jestli by škole neposkytl práva na díly Skryté kamery, aby je mohla využít při vyučování psychologie. Profesor James B. Maas, který materiály zpracoval ve výzkumu, nicméně poznamenal, že televizní zábava coby odraz skutečného života má určitá omezení. Problém je například s vhodným výběrem vzorků.
Funt dokonce přijal pozvání, aby na škole přednášel – byť až po chvilce přemlouvání. Obával se, že ho univerzita bude dodatečně popotahovat kvůli kdysi nezaplaceným pokutám za parkování. Škola mu dluh odpustila, nicméně si při Funtově návratu na akademickou půdu neodpustila vtip.
„Když Funtovo auto přijelo do kampusu, dopravní policisté mu pokynuli, aby zaparkoval na vyhrazeném místě – přímo před přednáškovým sálem. Allen Funt zaváhal. A usmál se. Pro jednou se neocitl ve Skryté kameře,“ popsal univerzitní list Cornell Chronicle.
Terapie smíchem
Smích Funta zajímal i jako forma terapie. Dokonce založil nadaci s tímto názvem (Terapie smíchem) a záměrem půjčovat zdarma videokazety se Skrytou kamerou těžce nemocným lidem. Archivní gagy jeho oblíbeného pořadu pomáhaly třeba režisérovi Johnu Hustonovi. „Když se dokázal půl hodiny smát, mohl další čtyři hodiny přežít bez bolesti,“ vzpomínal herec Paul Newman, který s Hustonem natočil třeba western Život a doba soudce Roye Beana.
Na obrazovkách se Skrytá kamera udržela s pauzou až do roku 2014, v té době už měla řadu napodobitelů nejen v amerických televizích. České televizní diváky bavily třeba v devadesátých letech Ptákoviny původně moderované Petrem Rychlým a Bárou Štěpánovou. A loni se objevila zpráva, že by se pořad Candid Camera měl ve Spojených státech vrátit „s moderními gagy, ale stejným duchem“.
