Praha - Bunkr – nejslavnější rockový klub - kulturní a sociální fenomén své doby, který dosáhl i mezinárodního věhlasu. Zrodil se na počátku 90. let, 17. listopadu 1991, v porevolučním nadšení v bývalém protileteckém krytu. Jeho tvůrce Richard Němčok do něj investoval všechno, co měl, zkušenosti celého života, sedm let práce, úsilí, starostí, běhání po úřadech, vyhazování dealerů, ruských vyděračů, výtržníků, opilců, feťáků, zlodějů, shánění kapel, peněz na jejich vystoupení, budování U-rampy pro o generaci mladší skejťáky. Přesto nad klubem visela téměř od počátku hrozba zavření, která se po šesti letech naplnila.
Němčokův Bunkr – legenda 90. let
V roce 1996 přišlo rozhodnutí městského soudu o exekuci. Nemčok se do duší rockerů zapsal i tím, že radnici po celou dobu sporu v ničem neustoupil. Odmítl končit ve 22 hodin, nerespektoval zákaz prodeje alkoholu s tím, že rockeři přece nebudou pít mléko. Hosté mu to oplatili tím, že zatracovaný klub v den exekuce 21. ledna 1997 bránili vlastními těly tak dlouho, dokud je násilím nevyvleklo policejní komando.
Richard Němčok
„Bunkr je zářným příkladem toho, že se uzavřela kapitola demokratického polistopadového vývoje a nastupuje opět tvrdá postkomunistická totalita státních úředníků.“
Oplakaný klub je už víc jak 14 let od exekuce stále prázdný (s výjimkou krátké epizody znovu otevřené kavárny v parteru domu). Nejprve slibovala Nadace českého filmu filmový klub s kavárnou, plán ale nezrealizovala. Stejně tak dopadl další projekt Země pohádek. Nyní se mají do těchto prostor po rekonstrukci nastěhovat strážníci.
Němčok, neoficiální guru klubové scény devadesátých let, byl v životě ledasčím, pracoval jako kulisák v divadle, rekvizitář na Barrandově, čtyři a půl roku prožil ve vězení podle svých slov za „příživnictví a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví“, projel kus světa, v emigraci pěstoval kiwi a olivy, spravoval dům, asistoval sochaři. Do Čech se vrátil na Vánoce roku 1989. Původně na tříměsíční dovolenou. Prvopočátky Bunkru spadají hned do následujícího roku: „Vždycky jsem byl napůl tramp a rocker. Vztah k muzice a umění se ve mně prohloubil v dobách Charty. A navíc jsem si uvědomil, že obvodní úřady postupně zavírají nové kluby, protože na prostorách se dá přece vydělat daleko víc.“
Název Bunkr souvisel s Němčokovým dětstvím prožitým v Sudetech
„Byla tam bunkrů spousta a přitahovaly mě. V podzemí na mě vždycky promluví tajemno, zastaví se čas, problémy zůstanou na povrchu. Zvláštní atmosféra.“
A ve městě zdevastovaném předchozím režimem se mu podařilo doslova ze země vydupat podnik, kde se hrála hudba 24 hodin denně. V hudebních kruzích se jeho klub stal pojmem a dle prestižního testu nejčtenějšího německého hudebního časopisu Spex synonymem nejvyšší evropské kvality.
Obyvatelé pražského Petrského náměstí, kde klub sídlil, byli ovšem jiného názoru. A proto se už v roce 1992 začaly vršit stížnosti a v roce 1993 obvodní úřad klub vypověděl z důvodu neplatnosti nájemní smlouvy. Po dalších letech soudních tahanic a neprůhledných jednání přišlo v roce 1996 rozhodnutí městského soudu o exekuci.
