Němčokův Bunkr – legenda 90. let

Praha - Bunkr – nejslavnější rockový klub - kulturní a sociální fenomén své doby, který dosáhl i mezinárodního věhlasu. Zrodil se na počátku 90. let, 17. listopadu 1991, v porevolučním nadšení v bývalém protileteckém krytu. Jeho tvůrce Richard Němčok do něj investoval všechno, co měl, zkušenosti celého života, sedm let práce, úsilí, starostí, běhání po úřadech, vyhazování dealerů, ruských vyděračů, výtržníků, opilců, feťáků, zlodějů, shánění kapel, peněz na jejich vystoupení, budování U-rampy pro o generaci mladší skejťáky. Přesto nad klubem visela téměř od počátku hrozba zavření, která se po šesti letech naplnila.

V roce 1996 přišlo rozhodnutí městského soudu o exekuci. Nemčok se do duší rockerů zapsal i tím, že radnici po celou dobu sporu v ničem neustoupil. Odmítl končit ve 22 hodin, nerespektoval zákaz prodeje alkoholu s tím, že rockeři přece nebudou pít mléko. Hosté mu to oplatili tím, že zatracovaný klub v den exekuce 21. ledna 1997 bránili vlastními těly tak dlouho, dokud je násilím nevyvleklo policejní komando.

Richard Němčok

„Bunkr je zářným příkladem toho, že se uzavřela kapitola demokratického polistopadového vývoje a nastupuje opět tvrdá postkomunistická totalita státních úředníků.“


Oplakaný klub je už víc jak 14 let od exekuce stále prázdný (s výjimkou krátké epizody znovu otevřené kavárny v parteru domu). Nejprve slibovala Nadace českého filmu filmový klub s kavárnou, plán ale nezrealizovala. Stejně tak dopadl další projekt Země pohádek. Nyní se mají do těchto prostor po rekonstrukci nastěhovat strážníci.

Němčok, neoficiální guru klubové scény devadesátých let, byl v životě ledasčím, pracoval jako kulisák v divadle, rekvizitář na Barrandově, čtyři a půl roku prožil ve vězení podle svých slov za „příživnictví a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví“, projel kus světa, v emigraci pěstoval kiwi a olivy, spravoval dům, asistoval sochaři. Do Čech se vrátil na Vánoce roku 1989. Původně na tříměsíční dovolenou. Prvopočátky Bunkru spadají hned do následujícího roku: „Vždycky jsem byl napůl tramp a rocker. Vztah k muzice a umění se ve mně prohloubil v dobách Charty. A navíc jsem si uvědomil, že obvodní úřady postupně zavírají nové kluby, protože na prostorách se dá přece vydělat daleko víc.“

Název Bunkr souvisel s Němčokovým dětstvím prožitým v Sudetech

„Byla tam bunkrů spousta a přitahovaly mě. V podzemí na mě vždycky promluví tajemno, zastaví se čas, problémy zůstanou na povrchu. Zvláštní atmosféra.“

A ve městě zdevastovaném předchozím režimem se mu podařilo doslova ze země vydupat podnik, kde se hrála hudba 24 hodin denně. V hudebních kruzích se jeho klub stal pojmem a dle prestižního testu nejčtenějšího německého hudebního časopisu Spex synonymem nejvyšší evropské kvality.

Obyvatelé pražského Petrského náměstí, kde klub sídlil, byli ovšem jiného názoru. A proto se už v roce 1992 začaly vršit stížnosti a v roce 1993 obvodní úřad klub vypověděl z důvodu neplatnosti nájemní smlouvy. Po dalších letech soudních tahanic a neprůhledných jednání přišlo v roce 1996 rozhodnutí městského soudu o exekuci.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
včeraAktualizovánopřed 2 hhodinami

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
včeraAktualizovánopřed 6 hhodinami

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025

Chrám Hagia Sofia čeká velká rekonstrukce, má odolat i zemětřesení

Jedna z nejznámějších sakrálních staveb světa, istanbulská Hagia Sofia, má před sebou jednu z nejrozsáhlejších renovací ve své dlouhé historii. Turečtí experti chtějí opravit a zpevnit její kupole tak, aby lépe odolaly případnému zemětřesení. Patnáct set let starý kostel přeměněný na mešitu patří k nejnavštěvovanějším památkám. Otevřená veřejnosti má zůstat i během stavebních prací.
16. 4. 2025
Načítání...