Vlčnov - Jedenáctiletý Martin Matušík v dívčím kroji a s růží v ústech vévodil dnes Jízdě králů ve Vlčnově. Na koních ho doprovázelo 11 jezdců, mezi pobočníky byl loňský král Jan Procházka. Jeden z nejznámějších folklorních svátků v zemi se konal poprvé po loňském zápisu na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Podle starosty obce Jana Pijáčka se ale tradiční obyčej nijak změnit nemohl. Lidé byli prý jen víc nervóznější a také trochu přibylo diváků.
„Ve společenské rovině Jízda králů patří určitě mezi nejvýznamnější svátky obce. Na přípravách se podílí obrovské množství lidí. Jen organizační tým a technické zázemí čítá na 150 osob. Rodiny si doma vyrobí růže, nachystají si kroje, babičky napečou cukroví, tatínci vypálí slivovici, každý si udělá pořádek před svým domem. To všechno k přípravám patří,“ uvedl Pijáček.
Letošního krále charakterizoval jako „normálního kluka, který jezdí na kole, na bruslích, sportuje, ale hraje i na housle.“ Jeho dva starší bratři v minulosti jeli v Jízdě králů coby členové družiny. Přípravy pro krále ale byly podle jeho otce Jiřího Matušíka mnohem náročnější. „Musel jsem slíbit, že opravím barák. Na co jsem 30 let nesáhl, to jsem teď musel za půl roku udělat. Jízda králů pro mě spočívá v tom, že jsem to půl roku připravoval, dva dny se nevyspím a bude po tom,“ uvedl otec krále, který ale chvílemi jen těžko skrýval dojetí.
Být součástí světového kulturního dědictví znamená pro obec velkou prestiž, ale také závazek, že slováckou tradici nepokřiví komerce. V trase jízdy například nesmějí být obchodníci. UNESCO bude dodržování pravidel důsledně kontrolovat. Do Vlčnova zavítali letos i badatelé z různých států. Přímo v rodinách aktérů letošní jízdy zkoumali jejich vztah k tomuto zvyku.
Silné emoce zažívala i maminka krále, samotný Martin ale podle ní bral vše v klidu. „Dobře se vyspal, jeho veličenstvo vstávalo jako poslední,“ prozradila s úsměvem matka. V průvodu vyjel Martin na světlém koni jménem Nero. „Je to klidný kůň. Martin se na něm učil jezdit, byl šikovný. Velmi rychle získali vzájemnou důvěru,“ uvedl majitel koně Antonín Nevřiva z Buchlovic. Nero vezl krále poprvé, před týdnem se ale účastnil jízdy králů v Kunovicích.
Po boku Martina jeli dva pobočníci, doprovázela je družina chlapců, kteří letos dovrší plnoletosti. Právě uvedení jezdců do dospělosti bylo podle starosty hlavním smyslem lidového obyčeje. Při objížďkách se seznamovali s územím, které musí střežit. Mezi nezbytné symboly bojovnosti patří kosárky na jejich čapkách. I dnes starosta jinochy přivítal na obecním úřadě, aby je při slavnostním obřadu přivítal mezi dospělé. V průvodu se pak jezdci snažili vybírat dary pro krále. Od kolemjdoucích je loudili různými „vyvolávkami“. „Můj koníček má muchu v uchu, že tento pán si zakládá na svém břuchu,“ volal jeden z jinochů na postávající muže.
Jízda králů patří k nejznámějším folklorním zvykům v zemi. Pochází zřejmě z pohanských dob. Mladí chlapci tehdy soupeřili při vyhánění dobytka a nejlepší z nich se stal králem. Druhý původ tradice vidí etnografové v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se prý do ženského kroje a do úst si vložil růži. Kromě Vlčnova se jezdí i na dalších třech místech Slovácka - v Kunovicích, Hluku a Skoronicích.
