Brno, Drnovice – Včerejší nález Ústavního soudu skoncoval s možností zapojit nezaměstnané do takzvané veřejné služby. Alespoň v dané podobě, tedy na příkaz úřadu práce, až na dvacet hodin týdně – a navíc bezplatně. Službu ale využívala řada měst a institucí. Česká televize zjišťovala, zda jim verdikt Ústavního soudu způsobí problémy.
Obcí Drnovice s 1 200 obyvateli za poslední rok prošla desítka nezaměstnaných, kteří pomáhali se vším, co bylo zrovna v obci potřeba. „Nejednalo se jenom o úklid, vykonavatelé veřejné služby dělali i odbornou práci, třeba v neziskových organizacích. Nevykonávali čistě jenom zametání s koštětem, jak si možná mnozí myslí, ale prováděli skutečně i práci, za kterou se nemuseli stydět, jak v odůvodnění říkali někteří ústavní soudci,“ řekl starosta Drnovic Petr Ducháček (TOP09).
Zrušená veřejná služba obci přidělá starosti s tím, jak nahradit chybějící výpomoc. Podle starosty ale pomáhala i celému sociálnímu systému. „Znám i případ, kdy to vyloženě člověka donutilo k tomu, aby si nějakou práci sehnal, když řekl, že veřejnou službu vykonávat nebude,“ potvrdil Ducháček, podle nějž se podařilo odhalit i člověka, který ačkoli pobíral podporu v nezaměstnanosti, zároveň načerno pracoval. „Kvůli veřejné službě ale práci dál vykonávat nemohl, a proto raději odešel z evidence úřadu práce a nechal se zaměstnat,“ dodal starosta.
Citelný výpadek pocítí i Diecézní charita Brno, kterou v posledním roce prošly dvě stovky nezaměstnaných pomocníků. „My jsme se naučili systém využívat tak, abychom těm nezaměstnaným pomohli. Vytvořili jsme takový program, který má lidem umožnit vykonat veřejnou službu důstojnou formou, aby jim to bylo ku prospěchu jejich osobního růstu,“ vysvětlil jeden z pracovníků charity František Bublan.
Podle Bublana přicházeli do charity i lidé, kteří byli bez práce léta. „U nás se znovu naučili některým pracovním návykům, naučili se dochvilnosti. Dokázali jsme vyfiltrovat lidi, kteří jsou dále zaměstnatelní, a kteří už naopak o žádnou práci nestojí,“ myslí si Bublan. Desítku pomocníků během roku zaměstnala sama charita, dalších 20 až 30 získalo práci jinde, i díky doporučení, které od charity dostali.
Prospěšná, ale kontroverzní
Na počátku byla snaha Ministerstva práce a sociálních věcí zabránit zneužívání dávek a pomoci dlouhodobě nezaměstnaným udržet si pracovní návyky. To vše navíc ku prospěchu města nebo neziskových organizací, které neplacenou výpomoc vítají. Přesto byla novela zákona, která upravila institut veřejné služby, od začátku některým trnem v oku.
Problematický byl zejména fakt, že do služby mohl úřad práce povolat každého, kdo byl v jeho evidenci déle než dva měsíce. Pokud by klient „nabídku“ odmítl, mohl být vyřazen z evidence. Mohl také přijít o podporu v nezaměstnanosti. Nezaměstnaných se včera zastal Ústavní soud, který označil veřejnou službu v dané podobě „v rozporu se zákazem nucené práce“ i některými základními právy. Dříve bývala veřejná služba určena jen pro lidi v hmotné nouzi, jimž umožňovala zvýšit si příspěvek na živobytí. Reforma ale poslala do veřejné služby i uchazeče o zaměstnání, které lze po dvou měsících bez práce jen těžko označit za dlouhodobě nezaměstnané.
Kritika veřejné služby
Novela prodloužila od ledna 2012 pracovní dobu lidí zapojených do veřejné služby na čtyřnásobek – z 20 hodin měsíčně na stejný počet hodin týdně.
Nezaměstnaní vykonávali veřejnou službu zcela bezplatně.
Veřejná služba měla být určena především dlouhodobě nezaměstnaným, zákon ale umožnil do služby zapojit každého, kdo byl v evidenci úřadu práce déle než dva měsíce.
„Já si myslím, že veřejná služby měla své klady i zápory. Vedlo to lidi k tomu, aby se znovu naučili pracovat, ale je pravda, že to bylo v některých ohledech hodně tvrdé. Týkalo se to třeba i lidí po padesátce nebo absolventů. Pokud absolventa pošlete zametat chodník, tak mu to určitě profesně neprospěje,“ myslí si pracovník charity Bublan.
„Veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu, který spočívá ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti,“ uvedl generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek. Z rozhodnutí soudu lidé, kteří od nynějška odepřou odpracovat 20 hodin týdně ve veřejné službě, o podporu v nezaměstnanosti nepřijdou. Ústavní soud shledal totiž podle jeho předsedy Pavla Rychetského hned několik důvodů protiústavnosti.
Protiústavnost povinné veřejné služby
- Porušení principu rovnosti a porušení principu zákazu libovůle: „Je zcela k dispozici kteréhokoli úředníka úřadu práce, komu povolávací rozkaz k nástupu veřejné služby pošle.“
- Povinná práce je nucená: „Není výsledkem svobodné vůle a svobodného rozhodnutí, neboť nepřijetí nabídky znamená ztrátu podpory v nezaměstnanosti.“
- Ohrožení práva na lidskou důstojnost: „Veřejná služba se má vykonávat tím způsobem, že je člověk označen, má na sobě jakousi vestu a je pod dohledem. Stejným způsobem se vykonává trest obecně prospěšných prací.“
- Bezplatnost: "Listina práv a svobod explicitně říká, že za každou práci musí být právo na odměnu. Napadený zákon naopak stanovil, že se veřejná služba musí vykonávat bezplatně.
