Praha - Zákon o trvalém usídlení kočujících osob, přijatý Národním shromážděním 17. října 1958, vstoupil v platnost 11. listopadu 1958. V českých zemích mají Romové šestisetletou tradici. V novodobé historii se kromě holocaustu na českých Romech nejvíce podepsala nucená asimilace za komunistického režimu. Diskriminační zákon až do roku 1990 vyhrožoval za kočování ještě vězením. Z platného právního řádu zmizel teprve v roce 1998.
Zákaz kočování v tehdejším Československu
Zákon znamenal drastický zásah do životních podmínek a zvyklostí Romů, a to nejen do té doby ještě kočujících skupin, především olašských Romů. Soupis v roce 1959 postihl i řadu Romů již usedlých, kteří cestovali mezi rodinou a prací a byli tehdy jen mimo své bydliště. Trvalé usídlení znamenalo tehdy nastěhovat Romy do určeného bytu a určit jim práci. Kdo „pomoc“ neakceptoval, ocitl se ve vězení.
Řešením romského problému byla pro tehdejší režim asimilace, tedy přizpůsobení Romů obrazu „řádného pracujícího občana“ a popření jejich etnické identity. Důsledky zákona, spolu s romskou politikou socialistického státu, jsou patrné dodnes. Právě z násilného přesídlování Romů po republice a segregace v uzavřených čtvrtích měst vznikla dnešní ghetta.
Postavení Romů na okraji společnosti příliš nezměnily ani demokratické podmínky po roce 1989 a přechod k tržní ekonomice. Nedostatečné vzdělání a nízká kvalifikace pro ně znamená vysokou nezaměstnanost a chudobu. Potýkat se musí s růstem násilí a rasové nesnášenlivosti extremistů i s každodenní diskriminací.
Češi k Romům mají odmítavý vztah, napětí roste
Přes snahy státní správy a samospráv se počet Romů žijících v podstandardních životních podmínkách zvyšuje. V mnoha místech roste i napětí mezi většinovou společností a obyvateli sociálně vyloučených lokalit. Smutnou ukázkou je v poslední době vyostřená situace v sídlišti Janov u Litvínova, kde žije asi 4 500 Romů. Ve známějším Chánově u Mostu žije asi kolem 2 000 Romů. Ghetta má pomáhat postupně rušit letos založená Agentura pro sociální začleňování romských lokalit, která spadá pod ministryni Džamilu Stehlíkovou.
Statistiky neznají pojem „Rom“. Nelze proto spočítat romské obyvatelstvo, ani vyčíslit jeho nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách či vzdělanost. Ale ani ministerstva tak nemohou skutečně vyhodnotit efekt poskytované pomoci na integraci této komunitě. Například na projekty prokazatelně určené Romům loni vláda vyčlenila na 76 milionů korun.
Postoje Čechů k Romům jsou již několik let stabilní. Průzkumy ukazují, že až dvě třetiny lidí v Česku pociťují k romské menšině odmítavý vztah či odpor, pětina veřejnosti vnímá Romy stejně jako ostatní spoluobčany a jen každý pětadvacátý vyjadřuje k Romům dobrý vztah.