Jakarta - Série mohutných explozí hory Krakatau ležící na stejnojmenném indonéském ostrově v Sundském průlivu mezi ostrovy Sumatra a Jáva je považována za jednu z největších přírodních katastrof lidstva. Výbuchy sopky, které se uskutečnily 26. a 27. srpna 1883, následně vyvolaly asi čtyřicetimetrovou vlnu tsunami, která zpustošila nejen ostrov Krakatau, ale i nedaleká pobřeží Jávy a Sumatry. Exploze Krakatau, které inspirovaly Karla Čapka při psaní románu Krakatit, zničily zároveň více jak 200 měst a vesnic a vyžádaly si 36 tisíc obětí.
Erupce Krakatau vychrlila do vzduchu asi 25 kilometrů krychlových zeminy, kamení a sopečného popela, který vystoupal až do výšky 27 kilometrů a zůstal v atmosféře několik let. Následkem toho se pak snížila průměrná roční teplota na Zemi o 1,2 stupně Celsia a k normálu se vrátila až o pět let později.
Jeden z výbuchů sopky byl podle vědců nejhlasitějším přírodním zaregistrovaným zvukem. Zvuk o síle 200 decibelů znamenal pro lidi, kteří v okamžiku výbuchu byli blíže než dvacet kilometrů, protržení plic. Exploze byla slyšitelná až 5 tisíc kilometrů daleko, byla zaregistrovaná na ostrově Mauritius či na pobřeží severozápadní Austrálie. Výbuch byl také 13 tisíc krát silnější než výbuch atomové pumy v Hirošimě v roce 1945.
Poslední explozí se sopka Krakatau roztrhala na kusy a propadla do země. Na jejím místě se o padesát let později zformoval nový vulkán nazvaný Anak Krakatau (Syn Krakatoy).
