Jedním z nejvlivnějších literátů první poloviny 20. století byl, u nás v současnosti takřka neznámý, Rudolf Kassner. Narodil se v roce 1873 ve Velkých Pavlovicích jako sedmé z deseti dětí cukrovarníka Oskara Kassnera. V devíti měsících onemocněl dětskou obrnou, a tak musel po celý život chodit o berlích. Nepoddal se, a i přes tento handicap dokázal navštěvovat gymnázium v Mikulově. Pak studoval na univerzitě ve Vídni filologii, latinu a filozofii. V roce 1897 zde získává doktorát.
Rudolf Kassner byl náruživým cestovatelem. Bez ohledu na své postižení procestoval na motorce či automobilem Saharu, evropské Rusko, Kavkaz, Turkestán, Indii a Barmu. Tyto cesty, hlavně ta indická, měly velký vliv na jeho dílo. Žil v Paříži, Londýně, Švýcarsku a Mnichově, především je však spjat s Vídní přelomu 19. a 20. století, kde bylo jeho dílo velmi pozitivně přijímáno v intelektuálních kruzích. Přátelil se zde s von Hofmannsthalem a Rilkem.
Ve svých pracích se vyhýbal systematizaci (po svém pobytu v Berlíně prohlásil, že mu je cizí „pruská přísnost“) a upřednostňoval volnější útvary jako eseje, aforismy, skici či alegorie. V těchto studiích se zabýval středověkým mysticismem, hermetismem, indickou filozofií či kritikou modernity. Vůči modernitě byl velmi skeptický a kritizoval moderního masového člověka, z něhož se podle něj stalo „pouhé číslo“. Považoval se též za protivníka psychoanalýzy. Ta je podle něj příznakem kulturní krize, neboť se snaží v každém probouzet ty nejextrémnější vášně, a tak banalizuje to, co je v člověku „velké“. V pozdějších pracích míchal prvky buddhismu či hinduismu s křesťanskými představami. Za nejdůležitější lidskou vlastnost považoval fantazii.
Byl také čilým překladatelem. Z angličtiny přeložil do němčiny román Tristram Shandy od Laurence Sterna, z francouzštiny překládal Andrého Gidea, z ruštiny Gogola, Puškina, Dostojevského a Tolstoje, z řečtiny Platóna.
Jeho dílo bylo obdivováno lidmi, jako byl Georg Lukács, Paul Valéry, Georg Simmel, Walter Benjamin nebo T. S. Eliot. Rainer Maria Rilke se o něm vyjádřil následovně: „Říkám si, jestli toto není nejdůležitější ze všech současných spisovatelů.“ Hugo von Hofmannsthal jej opakovaně navrhoval na Nobelovu cenu za literaturu.
O rodné Moravě sepsal vzpomínky, které vyšly v roce 1946 pod názvem Die zweite Fahrt neboli Druhá plavba. Morava pro něj byla pomyslným středem monarchie, kde se vyrovnávají její protiklady. Mnohé z motivů, jež se objevují v jeho studiích, čerpají právě z tohoto prostředí. Francouzská germanistka Marie-Claire Méryová o tom napsala práci Rudolf Kassner (1873–1959) et la Moravie, ou la vision autobigraphique d´une „enfance mythique“.
Rudolf Kassner zemřel v roce 1959 ve Švýcarsku. O jeho dílo v německém světě pečuje Rudolf Kassner Gesellschaft. U nás dosud z jeho prací nevyšla žádná. Město Velké Pavlovice ho ani nezahrnulo do seznamu tamních významných osobností, jako by tak chtělo potvrdit jeho myšlenku o modernitě jako úpadku.
