Ostrava – Významného životního jubilea se dožívá herec, moderátor a publicista Luděk Eliáš. Narodil se 29. července v roce 1923 ve Slaném. V únoru 1942 byl deportován do ghetta v Terezíně. Odtud transportem do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, později do Sachsenhausenu. Přežil koncentrační tábory, letecké nálety i pochod smrti.
Vězeň č. A2026 Luděk Eliáš se dožívá devadesáti let
Luděk Eliáš je laureátem zatím poslední, v pořadí páté Ceny Jaromíra Šavrdy za svědectví o totalitě, kterou uděluje občanské sdružení PANT u příležitosti Dne lidských práv. Cenu převzal v knihovně Libri prohibiti v Praze. „Luděk Eliáš je první z nositelů Ceny Jaromíra Šavrdy, kterého se osudově dotkly obě totality. Kvůli jeho židovskému původu nacistická a po roce 1968 i komunistická,“ upřesňuje člen občanského sdružení PANT Petr Šimíček.
Po válce se začal Luděk Eliáš profesionálně věnovat divadlu, které začal hrát už v Terezíně. Působil ve Slaném, Písku a Českých Budějovicích. V roce 1956 zakotvil natrvalo v Ostravě a v šedesátých letech se stal ředitelem Divadla Petra Bezruče. Začal pracovat i v rozhlase jako moderátor a šéfredaktor. V srpnu 1968 se podílel na svobodném pookupačním vysílání Českého rozhlasu, které do historie vstoupilo jako „osm dní Ostravského rozhlasu“. Od 21. do 28. srpna vysílal ostravský rozhlas necenzurované a pravdivé informace o tom, co se tehdy dělo. Následky byly kruté – téměř 80 procent tehdejších rozhlasových pracovníků muselo stanici opustit, mezi nimi i Luděk Eliáš.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
Životní příběh Luďka Eliáše zaujal i tvůrce České televize. V roce 2008 o něm natočil režisér Petr Lokaj dokument s názvem Osud č. A2026. Snímek je koncipován jako jakási filozofující road-movie po osudu vlastním i dějinách celé země. V průběhu této „one man show“ kamery Luďka Eliáše provázejí důležitými místy jeho života.
GALERIE
Osud č. A2026 autor: ČT Ostrava, zdroj: ČT Ostrava
Osobnost Luďka Eliáše oslovila i studenty Audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V režii Kláry Řezníčkové o něm natočili portrétní dokument s názvem Holocaust v životě Luďka Eliáše. „Snímek je součástí cyklu výukových dokumentů Sami proti zlu, které vyprávějí o lidech, kteří dokázali čelit totalitním režimům minulého století a které jsme se studenty vyrobili pro portál Moderní dějiny, který prvozuje občanské sdružení PANT,“ upřesňuje vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby Monika Horsáková. „Je zajímavý i filmařsky, pro dokreslení atmosféry využívá například sugestivní kresby Mariana Kołodzieje – vězně č. 432,“ dodává.
„Dokument Holocaust v životě Luďka Eliáše je patnáctiminutovým intenzivním svědectvím, které v divákovi zanechá hluboký a hořký dojem z části dějin, na které bychom neměli nikdy zapomenout. A právě díky jeho atmosféře a charismatu Luďka Eliáše se z dojmu stává s odstupem jakási zkušenost,“ míní spoluscenárista a student Audiovizuální tvorby Jiří Vávra. Setkání s charismatickým Luďkem Eliášem bylo podle jeho slov hlubokým lidským zážitkem. Nechybí ale ani humorná vzpomínka. „Před začátkem natáčení jsem potřeboval urgentně na záchod, a protože jsme byli v bytě pana Eliáše, považoval jsem za slušnost zeptat se ho, zdali by mu vadilo, kdybych použil ten jeho. Na tento dotaz pan Eliáš zareagoval po svém – dlouze se mi podíval do očí a prohlásil: ‚Naopak. Dokonce si myslím, že Vám nic jiného nezbývá,‘“ popisuje Jiří Vávra.
Charisma Luďka Eliáše neoslovilo jen studenty, zmíněný snímek zaujal i porotu mezinárodního festivalu Ekofilm, ze kterého si dokument – spolu s dalším snímkem z cyklu Sami proti zlu, věnovaným Janu Zajícovi – odnesl vítězství v sekci Člověk a společnost.
Luděk Eliáš je přes svůj požehnaný věk stále nesmírně činorodý, pravidelně navštěvuje střední školy a je ochoten jako pamětník sdílet se studenty své zážitky z doby války i pohnutých dnů srpna 1968 a následné normalizace. Jeho životní příběh je varováním, aby se lidé nenechali ovládnout myšlenkami plnými zla a nenávisti, které mezi námi stále existují.