Moskva - Nikita Chruščov, první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v letech 1953 až 1964 a předseda rady ministrů v letech 1958 až 1964, se během své vlády stal kritikem kultu Stalinovy osobnosti a otevřel možnost mírové spolupráce s nekomunistickým světem. K jeho zahraničněpolitickým aktivitám patřilo znovunavázání styků s Jugoslávií a omluva jugoslávskému komunistickému vůdci Josipu Brozovi Titovi nebo založení Varšavského paktu. Tento ve své době jeden z nejmocnějších mužů světa zemřel 11. září 1971 v Moskvě.
Nikita Sergejevič Chruščov se narodil 17. dubna 1894 v ukrajinské vesnici Kalinovka v Kurské oblasti. V roce 1918 vstoupil do bolševické strany a o rok později do Rudé armády. Po roce 1924 se stal Stalinovým příznivcem a ve stranické kariéře získával mnoho úspěchů.
V roce 1929 začal Chruščov studovat průmyslovou akademii v Moskvě a o tři roky později, v roce 1931, byl dosazen do funkce prvního tajemníka jednoho z obvodních moskevských výborů. V roce 1934 byl jmenován členem ústředního výboru a v roce 1935 prvním tajemníkem městského výboru strany v Moskvě. Krátce na to se vrátil Chruščov na Ukrajinu, kde pak ještě před začátek války zastával funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny. Tuto funkci vykonával až do roku 1949.
Po Stalinově smrti se Chruščov stal předsedou vlády Sovětského svazu. V únoru roku 1956 přednesl na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu tajný referát, v němž podrobil kritice Stalinovo zneužívání moci a kult jeho osobnosti, kritizoval také jeho zločiny. Měl tak nesporné zásluhy na částečném zmírnění totalitního režimu v zemi. Chruščov dále kritizoval špatný stav sovětského zemědělství, nedostatky však nehledal v systému, ale v organizaci a kádrové politice.
V červnu 1957 se několik protivníků z politbyra pokusilo Chruščova odstranit, ten však tento puč odrazil s pomocí armády. Při druhém pokusu v roce 1964 se však utvořila silná opozice a Nikita Chruščov byl svrhnut. Jeho nástupcem se stal Leonid Brežněv.
