Praha - Desítky Čechů a Slováků bojují s britským systémem o své děti. Reportéři ČT zaznamenali případy tří matek, kterým byly britskou sociální službou odebrány děti na základě podezření na nevhodné zacházení s potomkem. To, co následovalo, byla dlouhá bitva s britským sociálním i soudním systémem, na jejímž konci pro některé z nich stále není jisté, zdali své potomky dostanou zpět. Soudy probíhají za zavřenými dveřmi a rodiče nesmí pod hrozbou vězení o kauze informovat třetí osobu včetně médií, dokud není případ uzavřený. O tom, jak složité je orientovat se v síti přísných sociálních služeb a rodinných soudů, více napoví exkluzivní reportáž Andrey Máslové.
V Británii stačí podezření a rodiče mohou nenávratně přijít o děti
Dítě cucalo panence hlavu a rodina se ocitla pod drobnohledem
Pro Janu celá záležitost začala při hře její dcery ve školce. „Lidé ze sociální služby mi sdělili, že když si tam dcera hrála s panenkami, které si dávala pusy, že to může mít sexuální podtext,“ říká. Již tento fakt stačil k tomu, aby sociální služby začaly rodinu monitorovat. K žádnému konkrétnímu závěru však nedošly, spouštěcím momentem byla až hádka Jany s vlastní matkou, která na ni v afektu zavolala policii.
„Druhý den ráno v sobotu přišla matka vypovídat, že vlastně se tam nic zvláštního nestalo, jen to, že mě nechtěla pustit ven, že se o mě bála. V sobotu byli u nás sociální pracovníci na kontrole, v neděli taky. Všechno bylo v pořádku. V pondělí ráno jsem šla s malou do školy. Když jsem přišla ze školy, tak mi volali, ať jsem doma, že přijdou,“ svěřuje se Jana.
Ta od té doby může svou dceru vídat jen dvakrát týdně pár hodin za dohledu úředníků a tlumočníků, kteří schůzky písemně vyhodnocují. „Když mi dávala pusy, dívali se na nás divně. Nebo když si ke mně sedla, tak se jí zeptali, jestli se jí líbí sedět na mamince. Kvůli takovým otázkám se už potom bála mi pusy dávat, protože z těch lidí byla nervózní,“ líčí matka, která dnes podstupuje soudní řízení. Zatím přitom zdaleka není jisté, že se prokáže její nevina.
Podle novináře Christophera Bookera z listu Sunday Telegraph a poslance Johna Hemminga, jedněch z mála Britů, kteří otevřeně kritizují britské sociální služby, je systém nastavený přísně. Pokud v jeho sítích uvíznou rodiče kvůli nějakému podezření, těžko se z toho dostávají. Jestliže se včas nezorientují v nastalé situaci, soudy je mohou o děti dokonce připravit.
Šli se synem k lékaři a málem o přišli o všechny děti
Že cesta k adopci je až neúměrně jednoduchá, dokladuje i případ rodiny Boorových. Paní Ivana Boorová žila se svou rodinou v Británii, kde se jako zdravotnice a sociální pracovnice starala o mentálně postižené. V roce 2010 zašla s tehdy dvouletým synem Martinem do nemocnice, protože měl zánět na přirození. Lékař měl ale podezření na sexuální zneužívání chlapce, z čehož byl obviněn jeho otec. Nic se neprokázalo a policie stíhání otce zastavila, děti to nicméně Boorovým nevrátilo. Naopak – druhý chlapec byl také odebrán, a to z preventivních důvodů.
Dvouletý proces, na jehož konci stálo vrácení dětí rodině, mohl mít i úplně jiné vyústění. Nebýt babičky, která děti nakonec vybojovala, bratři by dnes vyrůstali u adoptivních rodičů, u kterých už měli mít příjmení Fey. „Tady je jeho jméno,“ ukazuje paní Eleonóra Študencová, babička bratrů, na školní sešit se jménem Fey. „Stejně tak již byli podepsáni na dalších předmětech, jako je větrovka či vak na přezůvky,“ dodává.
O případu rodiny Boorových na Slovensku informovala televize Joj. Její reportáže zaujaly úspěšného českého emigranta z Londýna Jana Telentského, který se rozhodl rodině pomoci. Emigrant přitom po vyřešení případu ve svém snažení neskončil. Založil nadaci Děti patří rodičům, která pomáhá podobně postiženým, převážně českým a slovenským rodinám. Nedaleko Londýna financuje dům, který využívají rodiče v případě nouze.
Reportéři ČT (zdroj: ČT24)
Od roku 2008 se počet odebraných dětí téměř ztrojnásobil
Celý proces rodiny Boorových stál britské daňové poplatníky přes milion liber, tedy okolo 30 milionů korun. „V případu bylo vystřídaných devět lékařů, museli se zaplatit tlumočníci. Existovalo jedenáct posudků a podnikly se dvě návštěvy na Slovensko,“ popisuje paní Študencová. Komu však tato rozsáhlá mašinérie může vyhovovat? „Nejvíce se to rozvinulo za poslední čtyři roky, přičemž právě v tomto období je Británie v krizi a je tedy nedostatek zaměstnání. Pěstounství, kde za každé dítě dostáváte ročně 20 000 liber, je pak vlastně úžasný byznys,“ říká Telentský.
„Mluvíme tu o zhruba deseti tisících dětech ročně, které jsou odebrané svým rodičům,“ říká Christopher Booker. „Od roku 2008 se počet odebraných dětí téměř ztrojnásobil z 380 na 1 000 měsíčně. Tehdy došlo k jednomu z nejhorších případů, kdy malého chlapce Petera Connellyho sociální pracovníci a další úředníci navštívili šedesátkrát a nezasáhli. Tento chlapec byl nakonec příšerným způsobem utýrán k smrti. To byl obrovský skandál, který vedl k tomu, že si sociální pracovníci řekli, že musejí udělat vše pro to, aby se to nikdy neopakovalo. A to je jeden z důvodů, proč v posledních čtyřech, pěti letech vidíme ten obrovský nárůst případů dětí odebraných jejich rodičům,“ vysvětluje novinář.
Z ústavu rychle do adopce
"Všechno vzniklo na základě dobrých úmyslů, vláda prohlásila, že je potřeba zvýšit počty dětí dávaných z ústavní péče do adopce. Jenže teď jsme se dostali do situace, že pokud rodině dojdou peníze a dítě jde do péče, je následně adoptováno. My potřebujeme státní péči o děti. Někdy se rodiny ocitají v krizi," říká John Hemming.