Tečku za barevným festivalem udělá Jamie Cullum

Ostrava – I čtvrtý festivalový den Colours of Ostrava nabídne bohatou směsici žánrů. Chybět mezi nimi nebude africká hudba, rock, swing, punk, šanson, alternativa, elektronika, jazz a samozřejmě fúze všeho možného.

Bořením hudebních hranic se proslavil i Jamie Cullum, největší hvězda nedělního večera ostravských Barev, která závěrečný den přehlídky uzavře. Klavírista, zpěvák a showman se na Colours představil už v roce 2009 a řadě tehdejších návštěvníků změnil pohled na jazz. Letos se na festival vrací s novým albem Momentum. Opět na něm vkusně a s vytříbenou lehkostí zasnubuje jazz s popmusic a dalšími hudebními formami.

„Showmansky skáče po klavíru a tříská do kláves jako rock´n´rollový buřič Jerry Lee Lewis, nemá problém pustit se do hip hopu, rád využívá beatboxing a ke klavíru si nechává postavit buben se šlapákem a speciálními efekty. Když se ale zklidní, slyšíte vytříbený, jiskřivý klon Herbieho Hancocka s Dianou Krall nebo Norah Jones. Při tom všem je na něm poznat, jak má rád hudbu. Máte pocit, že by hrál a zpíval se stejnou chutí a zanícením na stadionu ve Wembley i v předměstské hospodě a stejně rád by mlátil do nového nástroje značky Yamaha jako do rozladěného klimpru starého sto let,“ dodává hudební publicista Jiří Moravčík.

Jamie Cullum

Jamie Cullum vzal už v osmi letech do ruky kytaru a hned vzápětí začal s klavírem a zpěvem. Jazz si ho prý získal v okamžiku, kdy začal poslouchat Milese Davise. Na univerzitě studoval film a anglickou literaturu, ale víc ho zajímalo živé hraní s kapelou po různých klubech, výletních lodích a hotelech. Ještě v době studií, v devatenácti letech, mu vyšlo první album – a to pod hlavičkou Jamie Cullum Tria. Zlomovým okamžikem v Jamieho kariéře je bezesporu album Twentysomething. Jamie Cullum se na něm prezentuje jako vyzrálý skladatel, který píše velmi procítěně a do hloubky jdoucí skladby. Mimochodem, když tohle album vyšlo, v celé Británii rapidně stoupl prodej klavírů.

Ještě před cullumovskou tečkou si budou moci návštěvníci užít i další výrazné hudební chvíle. Na scénách v industriálním areálu Dolní oblasti Vítkovice se představí třeba proslulí rockoví Tomahawk z USA, nástupce Milese Davise Jon Hassel, polská nonkonformní skladatelka, zpěvačka a herečka Maria Peszek, jeden z neposlouchanějších afrických ženských hlasů Rokia Traoré z Mali nebo vůdčí postava freak folku Devendra Banhart.

Chybět opět nebudou ani zástupci domácí hudební špičky. Do barevné skládačky přehlídky přispějí Radůza, Vojtěch Dyk s B-Side Bandem, Květy, Luno nebo nositel letošní ceny hudebních kritiků Apollo Boris Carloff.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...