Svěrák Smoljakovi do nebe

Milý Láďo, požádali mě, abych o tobě napsal nekrolog pro Lidové noviny, a do uzávěrky zbývá jen hodina. Takovou práci jsi neměl rád. Naše společné čtyřicetileté psaní začínalo vždycky debatováním, zkoumáním tématu a odbíháním od něj a pak teprve se mohlo napsat první písmeno. Ale tohle hoří, aby to zítra ráno vyšlo.

Když jsme psali hru České nebe, představovali jsme si, že tam nahoře dostávají veškeré knížky, které dole vycházejí. Možná že požádáš, aby vám tam odteďka chodily i Lidovky, protože bez nich nemůžeš být, a tak si to přečteš.

Nestačil jsem ti totiž říct pár věcí. V těch nedávných mizerných měsících, kdy jsi zažíval samou bolest a skoro žádnou radost, jsem smekal klobouk před tím, jak statečně ses utkal se Zubatou a jakou s tebou měla práci. Při posledních představeních, kdy jsi sotva dýchal, se diváci smáli jako vždycky a netušili, že jsou svědky neuvěřitelného vítězství duše nad nemocným tělem. Pamatuješ, když jsme do Vizionáře vymýšleli postavu Smrtky s kosou přes rameno, jak jsme váhali, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: Rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat. A teď ses jí, bestii, navíc postavil jako rytíř. Taky jsem ti nestačil říct, že nám hercům i divákům budeš v divadle chybět, protože nejdeš nikým nahradit. Ale že se budeme snažit hrát tak, aby to bylo ke koukání i shora.

Všichni už vědí z rádií a televizí, že jsme bez tebe. A chtějí, abychom o tobě mluvili do mikrofonů a do kamer. Ale nám se ještě nechce a říkáme jim: My jsme pozůstalí, tak nás nechte truchlit. Doufám, že to schvaluješ.

Taky bys měl vědět, že všechny tvé čtyři děti, Kačenka, Bětka, Filip i David, byly s tebou až do konce, když už jsi byl na přístrojích a neviděl je.

Jo, a dneska, 6. 6., v den, kdy tvé místo v šatně zůstane prázdné, nebudeme hrát, ale sejdeme se v divadle a budeme vzpomínat, co všechno jsme díky tobě a s tebou zažili. Vypadá to, že diváci nám to zrušené představení odpustí, protože na chodník pod skříňku s tvou fotografií přinášejí květiny.

Tak pozdravuj Cimrmana, jestli tam je, a ať ti laskavě přepustí místo u okna, abys viděl na čtení.

Za všechny kluky z tvého divadla

Zdeněk Svěrák

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...