Smutné osudy idealistů z Pražského jara 1968

Praha - Nejvýznamnější osobnost Pražského jara první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, který nakonec pod nátlakem spolupodepsal tzv.moskevský protokol o "normalizaci" poměrů, byl v roce 1969 zbaven všech funkcí a na rok "odklizen" jako velvyslanec do Turecka. V roce 1970 byl z komunistické strany vyloučen. Ač bývá z dnešního pohledu Dubčekova politická prozíravost některými historiky hodnocena skepticky, jeho mýtus přetrval i období normalizace a umožnil mu tak v listopadu 1989 návrat do politiky. Listopadu 1989 se kromě prezidenta Svobody, Františka Kriegla a Josefa Smrkovského dožili všichni hlavní představitelé Pražského jara.

Dubček až do voleb v červnu 1992 zastával jednu z nejvyšších ústavních funkcí - byl předsedou Federálního shromáždění. Automobilová nehoda, na jejíž následky v listopadu 1992 zemřel, Dubčekovu kariéru tragicky ukončila.

Tehdejší prezident Ludvík Svoboda svou autoritou válečného hrdiny zaštítil reformní proces, když v březnu 1968. V srpnu odmítl jmenovat kolaborantskou dělnicko-rolnickou vládu a osobní přítomností v Moskvě se přičinil o návrat internovaných politiků. Zároveň se však zasadil o přijetí „kapitulačního“ moskevského protokolu. V dubnu 1969 podpořil Husákovo vedení KSČ a v následujících letech byl postupně zbavován reálného politického vlivu. Od roku 1974 nemohl kvůli nemoci vykonávat prezidentský úřad a v roce 1975 jej na základě Federální shromáždění zbavilo funkce. O čtyři roky později zemřel.

Tragickým hrdinou srpnových dnů se stal předseda ÚV Národní fronty František Kriegel. Jako jediný v Moskvě nepodepsal moskevský protokol. Po návratu byl zbaven funkcí ve straně, v parlamentu však opět hlasoval proti pobytu okupačních vojsk. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a posléze zbaven poslaneckého mandátu. Ani v dalších letech mu normalizátoři neodpustili jeho principiální postoj. Mezi prvními podepsal Chartu 77. Zemřel po těžké nemoci v prosinci 1979.

Dalším z těch, kteří se nedožili pádu normalizačního režimu, byl i populární předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský. Bývalý vysoký funkcionář KSČ, ale také politický vězeň z padesátých let, byl postupně odstraněn ze všech funkcí a v lednu 1974 zemřel.

Jedním z mála reformních politiků, kterým se po pádu socialistického režimu podařilo alespoň částečně opět se prosadit v nejvyšší politice, byl Zdeněk Mlynář. Po invazi musel i on postupně oficiální politiku opustit. V roce 1976 byl jedním z iniciátorů Charty 77. O rok později dostal povolení vycestovat do Rakouska, ale za cenu ztráty občanství. Po listopadu 1989 aktivně zasahoval z levicových pozic do politického života, nicméně neúspěšně. Mlynář se tak nakonec i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu stáhl z veřejného života. V dubnu 1997 zemřel.

Nepřehlédnutelnou postavou událostí v roce 1968 byl také tehdejší ministr zahraničí Jiří Hájek. Tento poválečný představitel levicové sociálnědemokratické inteligence, posléze vysoký funkcionář KSČ a významný diplomat, se v OSN otevřeně postavil proti sovětské invazi. Záhy byl odvolán z funkce a v roce 1970 vyloučen z KSČ. Podepsal Chartu 77 a byl jedním z jejích mluvčích. Po listopadu se podílel na vzniku Občanského fóra. Do roku 1992 byl poradcem Alexandera Dubčeka. Zemřel v říjnu 1993.

Jedním z nejznámějších představitelů Dubčekova reformního křídla byl Čestmír Císař. Po abdikaci prezidenta Novotného v březnu 1968 byl mládežnickou organizací prohlášen za prezidentského kandidáta. Kandidatury se však vzdal. V politice skončil v listopadu 1969. Po listopadu 1989 jej opět navrhlo vedení komunistické mládeže na prezidentskou funkci. I tentokrát Císař kandidaturu nepřijal a stal se mimořádným velvyslancem a posléze vedoucím stálé mise ČSFR při Radě Evropy ve Štrasburku. Od roku 1992 je důchodu.

Přestože Pražské jaro symbolizuje především demokratizační proces ve společnosti, mělo i svoji ekonomickou rovinu. Jejím představitelem byl Ota Šik, který se pokoušel spojit socialistické plánování s prvky tržní ekonomiky. Od dubna do září 1968 byl místopředsedou vlády, poté byl donucen odejít z politického života. V dubnu 1970 získal politický azyl ve Švýcarsku, kde působí dodnes.

Na realizaci ekonomické reformy se významně podílel i Oldřich Černík, předseda federální vlády od dubna 1968 až do ledna 1970. I on nakonec neprošel sítem stranických čistek. Náznak politického comebacku zaznamenal Černík v lednu 1990, kdy se na patnáct měsíců stal předsedou Svazu měst a obcí. V červnu 1994 se vážně zranil při automobilové nehodě a v říjnu téhož roku zemřel.

  • Bývalý prezident Československé republiky autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/347/34684.jpg
  • Předseda Národního shromáždění z roku 1968 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/347/34685.jpg
  • Jeden z hlavních reformátorů z konce 60. let autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/346/34545.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...